Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 137/2021-23
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3 044 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 044 Kč spolu s úrokem z prodlení
-) ve výši 9 % ročně z částky 1 520 Kč od 30. 12. 2018 do zaplacení a
-) ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 044 Kč spolu s úrokem z prodlení</b> <b>-) ve výši 9 % ročně z částky 1 520 Kč od 30. 12. 2018 do zaplacení a</b> <b>-) ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 044 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se dne 14. 12. 2018 a 8. 9. 2020 při jízdě na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala úhradu částky 1 520 Kč představující jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a částky 1 524 Kč představující jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dohodami, které byly na místě s žalovanou sepsány, žalovaná uznala nároky žalobkyně. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyně se proto domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši.
2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní.
3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 14. 12. 2018 cestovala žalovaná prostředkem hromadné dopravy, tramvají, na lince číslo provozované žalobkyní a dne 8. 9. 2020 tramvají na lince číslo na výzvu přepravního kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem. Na místě o tom byly sepsány dohody s cestujícím dne 14. 12. 2018 číslo ve které žalovaná uznala co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně za její osobou ve výši 1 520 Kč, jenž se skládala z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč, a dne 8. 9. 2020 číslo ve které žalovaná uznala co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně za její osobou ve výši 1 524 Kč, jenž se skládala z dlužného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč Tyto částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni nejpozději do patnácti kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalované byla ověřena z jejího občanského průkazu. Dohody žalovaná podepsala. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by jízdné a přirážky k jízdnému žalobkyni uhradila. K plnění byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2021.
4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestující byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to tím, že žalovaná nastoupila do vozidla přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné v souladu s výše uvedeným ustanovením a § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaná na výzvu přepravního kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem, porušila tak svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. , o drahách, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného ve výši 20 Kč a 24 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona o drahách. Tuto pohledávku navíc žalovaná co do důvodu i výše písemně uznala podle § 2053 o. z., čímž se má za to, že dluh v době uznání trval. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 3 044 Kč. Protože žalovaná dlužné jízdné a přirážku k jízdnému do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradila, dostala se následujícím dnem do prodlení podle § 1968 o. z., zavázal ji soud podle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a žaloby po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.