Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (18)No categories available
36 C 162/2021-74
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky ve výši 144 457 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 340 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67 340 Kč jdoucím od 17. 3. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 77 117 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 115 Kč jdoucím od 17. 3. 2020 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 102,29 % ročně z částky 81 561,41 Kč jdoucím od 17. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 904 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 340 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67 340 Kč jdoucím od 17. 3. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 77 117 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 115 Kč jdoucím od 17. 3. 2020 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 102,29 % ročně z částky 81 561,41 Kč jdoucím od 17. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 904 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 144 457 Kč s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku I. - II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 18. 10. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 84 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s efektivní úrokovou sazbou 102,29 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách po 8 330 Kč splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2019. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, jelikož si strany sjednaly právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná octne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dvou smluvních pokut u splátek č. 1, 2. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, jelikož podle smlouvy žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná octne v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 15. 3. 2020. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 102 057,19 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka ve výši 102 057,19 Kč tedy sestává z„ nové“ dlužné jistiny ve výši 81 561,41 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 20 495,78, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 998 Kč a nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 400 Kč a smluvní pokuty dle bodu 6. 5 smlouvy v kapitalizované výši 41 002 Kč, dále se žalobkyně domáhá po žalované přiznání úroku z úvěru ve výši 102,29 % ročně z částky 81 561,41 Kč jdoucím od 17. 3. 2020 do zaplacení, do maximální částky úroku ve výši 239 904 Kč a zákonných úroků z prodlení. Žalovaná na dlužnou částku uhradila toliko pouze 16 660 Kč.
2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že uvedený čin nespáchala, jedná se o podvod, který šetří PČR pod sp. zn. anonymizováno číslo. Ve vyjádření žalovaná uvedla shodnou emailovou adresu jako ve smlouvě o úvěru. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, smlouvu nikdy neuzavřela. O smlouvě o úvěru se dozvěděla až ze žaloby. Žalovaná navrhla přerušení řízení do doby rozhodnutí OČTŘ o podvodu, který na ní byl spáchán. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací soud návrh žalované na přerušení řízení zamítl, pro stručnost odkazuje soud na odůvodnění usnesení.
3. Při ústním jednání, které ve věci proběhlo dne 17. 9. 2021, žalovaná setrvala na své obraně a uvedla, že si nevybavuje, že by smlouvu uzavřela. Dále uvedla, že v době uzavření smlouvy o úvěru pracovala u zaměstnavatele anonymizována tři slova příjmení.
4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 18. 10. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 84 000 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po 8 330 Kč vždy ke každému 10. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 102,29 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení a povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 200 Kč (úvěrová smlouva, předsmluvní formulář, hodnocení klienta, prohlášení klientů, výpis z registru příjmení, oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 10. 2019, splátkový kalendář, karta klienta). Úvěr byl žalované vyplacen 18. 10. 2019 na jí ve smlouvě uvedený bankovní účet, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru a potvrzení banky ze dne 13. 7. 2021. Z potvrzení banky se dále podává, že žalovaná byla vlastníkem a jediným disponentem bankovního účtu v době poskytnutí úvěru. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky (výzvy k zaplacení ze dne 10. 2. 2020 a ze dne 12. 3. 2020). Následně žalobkyně zesplatnila ke dni 15. 3. 2020 úvěr (oznámení ze dne 15. 3. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky. Podle systému časových řad příjmení dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v říjnu 2019 v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 8,41 % ročně. Ze sdělení PČR Obvodní oddělení obec ze dne 23. 7. 2021 bylo zjištěno, že policejní orgán vyloučil možnost, že si jiná osoba sjednala a čerpala jménem žalované úvěr, tedy, že by se jiná osoba dopustila podvodného jednání, neboť je zřejmé, že o úvěr zažádala žalovaná a následně tento úvěr čerpala a s poskytnutou částkou dále disponovala. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 17. 10. 2019 vyplývá, že žalovaná při žádosti o úvěr předložila žalobkyni potvrzení o jejích příjmech. Žádné další důkazy nebyly navrhovány, tudíž ani prováděny.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „O. Z.“) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 O. Z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
7. Podle § 1970 O. Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením číslo Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 O. Z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 580 O. Z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 O. Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 67 340 Kč, která představuje dlužnou jistinu, jak bude popsáno níže. Soud ve vztahu k procesní obraně žalované uvádí, že této obraně zcela neuvěřil, když její tvrzení o tom, že smlouvu neuzavřela, potažmo, že si není vědoma toho, že by smlouvu uzavřela, jsou vyvrácena provedeným dokazováním, na základě kterého bylo spolehlivě zjištěno, že to byla žalovaná, kdo uzavřel se žalobkyní úvěrovou smlouvu, při podpisu smlouvy se prokázala svým občanským průkazem, ke kterému navíc při ústním jednání uvedla, že tento průkaz v minulosti nikdy neztratila a rovněž se jím soudu prokázala, žalobkyni navíc musela před podpisem smlouvy předložit potvrzení zaměstnavatele o jejích příjmech, neboť si soud nedovede vysvětlit, jak jinak by se žalobkyně dostala k potvrzení o výdělkových poměrech žalované datované den před uzavřením úvěrové smlouvy. Dále pak označila shodnou emailovou adresu, kterou uvedla žalobkyni při sepisu smlouvu. Závěr o tom, že to byla skutečně žalovaná, kdo uzavřel se žalobkyní smlouvu, je podpořen i na první pohled shodnými podpisy na smlouvě a v listinách založených ve spise (např. č. l. 34) jakož i tím, že předmět úvěru – totiž finanční prostředky ve výši 84 000 Kč byly převedeny na bankovní účet žalované, která měla ke svému účtu jako jediná přístup. Soud tedy i s ohledem na policejní prošetřování je přesvědčen, že smlouvu skutečně uzavřela se žalobkyní žalovaná. Strany však neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 O. Z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v říjnu 2019 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 8,41 % ročně, je ujednání stran o efektivní úrokové sazbě ve výši 102,29 % ročně, nemravné podle § 580 OZ , k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva jako celek nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 O. Z. V tomto kontextu nutno podotknout, že ke shodným závěrům dospěl i název soudu v řízeních pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka. Neplatnost smlouvy je navíc dále umocněna ujednáním ve smlouvě o smluvních pokutách, které byly rovněž sjednány v nezanedbatelné výši. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla na jí ve smlouvě uvedený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 84 000 Kč a prokazatelně jí v četných výzvách sdělila, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 O. Z., jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 O. Z. je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 O. Z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše bezdůvodného obohacení byla soudem stanovena jako rozdíl částky, kterou žalovaná na svůj bankovní účet bez právního důvodu přijala (tedy částky ve výši 84 000 Kč) a částky, kterou žalovaná dosud uhradila (16 660 Kč), tj. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši rozdílu těchto dvou částek – tedy částku ve výši 67 340 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut v požadované výši 998 Kč a náhrady nákladů ve výši 400 Kč, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjely od neplatné smlouvy. Ve zbytku soud proto žalobu pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
12. Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl s přihlédnutím k požadovanému příslušenství pohledávky větší než její úspěch a žalovaná náklady řízení nepožadovala, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.