Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 373/2020-42
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Štěpánkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7 070,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 070,32 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 441,62 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 794,80 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 070,32 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení,
s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 7 070,32 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 070,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 441,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 794,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 070,32 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 7 070,32 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 070,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem společností právnická osoba, IČO, smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na účtu. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do limitu ve výši 5 000 Kč. Dle podmínek Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany ČS žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru. Z důvodu neuhrazení debetního zůstatku byla pohledávka dne 2 5. 2018 převedena na evidenční účet pohledávek. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 2. 5. 2018 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo s účinností k datum k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 3. 2019. Žalovanému byla zaslána rovněž předžalobní výzva, přesto žalovaná částka dosud nebyla uhrazena a s její úhradou je tedy žalovaný v prodlení.
2. Žalovaný byl usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř. “) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 22. 12. 2020, č. j. číslo jednací, vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř.
3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.
4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, v níž se předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a zároveň nepřekročit limit kontokorentního úvěru. Žalovaný však své závazky porušil, když stanovený limit úvěru přečerpal a řádně nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, došlo s účinností k datum k postoupení předmětné pohledávky na žalobce.
5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky do výše 5 000 Kč, přičemž žalovaný úvěr přečerpal až do výše 7 070,32 Kč, čímž porušil své smluvní povinnosti. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik.
6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , soud tedy žalobci přiznal i tento nárok.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 070,32 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
8. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o účtu či kontokorentním úvěru využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč.
9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání.
10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvod pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.