Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 198/2021-57
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 39 223 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 580 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 580 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a částku 5 663 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 663 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 11 840 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 085,88 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 068 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 420 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 13 580 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Co do částky 8 140 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 037,36 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 629,86 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 290,73 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 629,86 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 966,86 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 663 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 580 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 580 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a částku 5 663 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 663 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 11 840 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 085,88 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 068 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 420 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 13 580 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Co do částky 8 140 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 037,36 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 629,86 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 290,73 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 629,86 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 966,86 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 663 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 39 223 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 27. 7. 2017 s žalovanou, na jejímž základě byly žalované předány peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 30. 10. 2017, na jejímž základě byly žalované předány peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Obě částky žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky ze smlouvy číslo spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši 1 540 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč do 6. 9. 2018 v 58 týdenních splátkách po 330 Kč a dále také poskytnuté finanční prostředky ze smlouvy číslo spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši 2 240 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč do 10. 12. 2018 v 58 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel jako poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od ní vyžádaných a zaznamenány do zákaznické karty. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že poskytnuté informace jsou úplné, pravdivé a přesné a původní věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet zápůjčku. Žalovaná také potvrdila, že je schopna posoudit, zda tato smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas a na splátkách uhradila na smlouvu číslo částku 5 337 Kč a na smlouvu číslo částku 2 420 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly žalované pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná na svůj dluh od postoupení pohledávek neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje ze smlouvy číslo zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 13 803 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 10 629,86 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 7. 9. 2018 do 15. 1. 2021, ve výši 6 037,36 Kč, a dále za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 10 629,86 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 7. 9. 2018 do 15. 1. 2021, ve výši 2 290,73 Kč a dále ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a ze smlouvy číslo zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 25 420 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 16 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 11. 12. 2018 do 15. 1. 2021, ve výši 8 085,88 Kč, a dále za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 16 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 11. 12. 2018 do 15. 1. 2021, ve výši 3 068 Kč a dále ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému na den 4. 10. 2021 se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že dne 26. 7. 2017 byla mezi právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem uzavřena smlouva, dle které tato společnost poskytla žalované částku 11 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit navýšenou o 8 140 Kč (tj. úrok ve výši 1 540 Kč, poplatek ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč) v 58 týdenních splátkách po 330 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 11 000 Kč v hotovosti. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 23,72 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře.
4. V zákaznické kartě ze dne 26. 7. 2017 žalovaná uvedla, že je vdova, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Její měsíční příjem z podpory v nezaměstnanosti činí 4 100 Kč, ze státní podpory – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) činí 4 000 Kč a má další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu atd.) ve výši 4 800 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedla v celkové částce 9 500 Kč, z čehož 2 900 Kč tvoří ½ nájemného, 5 000 Kč osobní výdaje a 1 600 Kč splátky úvěrů. Dle zákaznické karty předložila rozhodnutí o přiznané výši výživného.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že dne 30. 10. 2017 byla mezi právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem uzavřena smlouva, dle které tato společnost poskytla žalované částku 16 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit navýšenou o 11 840 Kč (tj. úrok ve výši 2 240 Kč, poplatek ve výši 3 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč) v 58 týdenních splátkách po 480 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 16 000 Kč v hotovosti. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 23,72 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře.
6. V zákaznické kartě ze dne 30. 10. 2017 žalovaná uvedla, že je vdova, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Její měsíční příjem z podpory v nezaměstnanosti činí 4 104 Kč, ze státní podpory – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) činí 4 576 Kč a 1 112 Kč a má další příjmy (příjem z podnikání, brigády) ve výši 3 500 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedla v celkové částce 8 357 Kč, z čehož 2 857 Kč tvoří ½ nájemného, 4 000 Kč osobní výdaje a 1 500 Kč splátky úvěrů. Dle zákaznické karty předložila rozhodnutí o přiznané výši výživného.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Ze strany 25 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že zde figurují pohledávky za žalovanou ze smluv číslo číslo.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávek ze smluv číslo číslo na žalobkyni. Dle poštovního podacího lístku bylo oznámení o postoupení zasláno žalované dne 15. 2. 2021.
9. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 21. 4. 2021 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu ze smluv číslo číslo. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalované zaslána dne 21. 4. 2021.
10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. právnická osoba předala dne 26. 7. 2017 žalované částku 11 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 140 Kč v 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas a zaplatila pouze částku 5 337 Kč. Dne 30. 10. 2017 předala společnost právnická osoba žalované částku 16 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 840 Kč v 58 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná ani tento dluh nehradila řádně a včas a zaplatila pouze částku 2 420 Kč Tyto pohledávky byly postoupeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Schopnost žalované splácet zápůjčku společnost právnická osoba posoudila z tvrzení žalované uvedených v zákaznických kartách, která ověřila uvedenými dokumenty.
11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřeny smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 11 000 Kč a 16 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto částky spolu s poplatkem vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení klienta o tom, že věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná pobírá státní podporu, ale není zřejmé o jaký důchod nebo příspěvek se jedná, když při posouzení měla předložit pouze rozhodnutí o přiznání výživného, přičemž uvedla, že žádnou vyživovací povinnost nemá a je vdovou. Žalovaná má mít i další příjmy, ale není specifikováno, z čeho tyto příjmy pocházejí. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
13. Zákon nestanovil výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem právní předchůdkyně žalobkyně nečinila, vystavila se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila doklady, z kterých vycházela při svých úvahách o schopnosti žalované zápůjčku splácet, znemožnila soudu přezkum dodržení splnění její povinnosti, a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet. Údaje uvedené žalovanou a stvrzené podpisem nestačí i přesto, že nepravdivé údaje mohou být stále anonymizováno činem úvěrového podvodu. Trestnost činu nezpůsobuje neplatnost samotné smlouvy a nesnímá z úvěrujícího povinnost aktivně předcházet hrozícímu nekontrolovatelnému zadlužování úvěrované.
14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že v prvním případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 11 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 5 337 Kč, zavázal ji soud k úhradě částky 5 663 Kč. V druhém případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 2 420 Kč, zavázal ji proto soud k úhradě částky 13 580 Kč. Splatnost uvedených částek nastala dne 28. 2. 2021 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenými smlouvami o zápůjčkách, a to do 10 dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 15. 2. 2021 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 18. 2. 2021, do 28. 2. 2021 měla žalovaná plnit a od 1. 3. 2021, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (žalobě bylo vyhověno co do částky 20 191,18 Kč a byla zamítnuta co do částky 44 768,27 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.