Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 4/2020-67
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3 306 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 306 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 26. 6. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 726 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 306 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 26. 6. 2019 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 726 Kč.
1. Žalobou došlou soudu dne 18. 12. 2019 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 3 306 Kč s příslušenstvím (tj. úrokem z prodlení z této částky od 26. 6. 2019 do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí uzavřené s žalovanou dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, avšak žalovaná jí nezaplatila cenu elektřiny dodané do tohoto odběrného místa v období od 13. 3. 2019 do 23. 5. 2019 ve výši 3 306 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou číslo ze dne 4. 6. 2019, splatnou dne 25. 6. 2019.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.
3. Soud účastnice vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila podáním doručeným soudu 23. 4. 2021. Žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že také ona souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) /.
4. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:
6. Dne 20. 9. 2017 uzavřela žalobkyně, jež je obchodníkem s plynem a elektřinou, s žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí pod zákaznickým číslo na jejímž základě se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa (domácnosti) na adrese adresa, číslo EAN číslo, a žalovaná se zavázala za sdružené služby dodávky elektřiny platit žalobkyni sjednanou úplatu (cenu). Fakturou číslo vystavenou dne 4. 6. 2019, vyúčtovala žalobkyně žalované cenu elektřiny (včetně služeb souvisejících), dodané jí do předmětného odběrného místa v období od 13. 3. 2019 do 23. 5. 2019, ve výši 3 306 Kč, se splatností určenou na den 25. 6. 2019; součástí faktury byl rozpis množství odběru elektřiny a výpočtu účtované částky. Jelikož žalovaná vyúčtovanou částku za dodávku elektřiny včas nezaplatila, vyzvala ji žalobkyně opět, dopisem ze dne 7. 10. 2019, k jejímu uhrazení (včetně příslušenství), a to ve lhůtě sedmi dnů od doručení dopisu a žalovanou současně upozornila na možnost řešení sporu soudní cestou; dopis byl předán k poštovní přepravě 9. 10. 2019.
7. Po právní stránce soud poměr mezi účastnicemi posoudil jako právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. , energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, a § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), na základě níž vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni (kupní) cenu za elektřinu dodanou jí v rozhodném období do sjednaného odběrného místa. Tuto svou povinnost však žalovaná porušila. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v daném období dodala elektřinu do předmětného odběrného místa, a žalovaná její cenu v uvedeném rozsahu neuhradila. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ ) a od tohoto dne vůči ní byla žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) rovněž zaplacení úroku z prodlení.
8. Z výše vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 306 Kč a zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 9,75 % ročně) z této částky za dobu od 26. 6. 2019 do zaplacení.
9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
10. Odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně hlavním kritériem pro posouzení, zda je třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu, aby bylo učiněno zadost jeho smyslu a účelu, je (má být) potencialita uplatnění nároků, jimiž věřitel disponuje, formulářovou žalobou, nikoliv jeho faktický postup. Soud v daných souvislostech zohlednil rovněž typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku. V dané souvislosti je namístě poznamenat, že uplatněný nárok je – např. vedle nároků na dlužné jízdné s přirážkou či pojistné – typickým nárokem, který je namístě uplatnit„ formulářovou“ žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž je namístě podřadit pod § 14b advokátního tarifu.
11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).