Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 285/2021-82
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 3 995 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 195 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% od 5. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 146,40 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 195 Kč od 29. 1. 2021 do 4. 3. 2021
a smluvním úrokem ve výši 21,29% ročně z částky 2 195 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 119,12 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 195 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% od 5. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 146,40 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 195 Kč od 29. 1. 2021 do 4. 3. 2021 a smluvním úrokem ve výši 21,29% ročně z částky 2 195 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 119,12 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 15. 6. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
21. 1. 2021 a její přílohy číslo – seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní
a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ banka“). příjmení uzavřela se žalovaným dne 23. 5. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen„ VOP“), Produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen„ podmínky KKÚ“), a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku (dále jen„ podmínky BÚ“), s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem smlouvy a dispozic.
V uvedené smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet
č. bankovní účet specifikovaný v dispozicích ke smlouvě, jež jsou její nedílnou součástí. Dále se banka zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané
v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. příjmení se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu
a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvy a podmínkami KKÚ převedla dne 2. 1. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 2 195 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše
a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 6. 5. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 2 195 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 146,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2 195 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 2 195 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně v souladu
s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzval k zaplacení a nabídl mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal
38 056 Kč a uhradil 35 861 Kč, dlužná jistina činí 2 195 Kč. Žalobkyně tímto soudu sděluje, že právní předchůdce, společnost právnická osoba, dříve právnická osoba (dále jen„ banka“), při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v Žádosti klienta o revolvingový úvěr anonymizováno ze dne 3. 6. 2019, když klient žádal o anonymizováno v celkové výši
10 000 Kč. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti právnická osoba, a s principy obezřetného úvěrování.
V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byli kontrolovány veškeré dostupné informace
v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaroval v žádosti; v tomto případě byl použit příjem ve výši 21 000 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 38 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta.
A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti neměl klient v době podání žádosti žádné závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné závazky. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla a schválila revolvingový úvěr anonymizováno s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Na základě výše uvedeného žalobkyně sděluje, že má za to, že jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před samotným poskytnutím úvěru postupoval s řádnou péčí, zcela v souladu s tehdy platným a účinným zněním zákona, a tak tuto povinnost bezezbytku splnil. Žalobkyně si ohledem na délku trvání čerpání kontokorentu dovoluje odkázat na měsíční výpisy z běžného účtu, ve kterých jsou veškerá čerpání i splácení žalovaného přehledně uvedená. Dále žalobkyně v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně
z Usnesení 32 Cdo 581/2014 ohledně odkazování na výpis z účtu.
2. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dne 23. 5. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Dne 3. 6. 2019 byly uzavřeny mezi stranami dispozice ke smlouvě a na základě těchto byl veden běžný účet č. bankovní účet, současně byl povolen anonymizováno k tomuto běžnému účtu ve výši limitu 10 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99% Součástí smlouvy byla povinnost žalovaného hradit sjednané poplatky, tento obdržel debetní kartu a byla zřízena služba internetového bankovnictví. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal 38 056 Kč a uhradil 35 861 Kč. Pokud žalobkyně v řízení uváděla, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost na straně žalovaného, soud má za to, že úvěruschopnost řádně zkoumána nebyla. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených v žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne 3. 6. 2019, kdy žalovaný uvedl průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce 21 000 Kč, dále příjem domácnosti 38 000 Kč s počtem zdrojů příjmu jeden. Žalobkyně v řízení nepředložila jakékoli důkazy osvědčující jak příjmy, tak výdaje žalovaného, přičemž k jednání nařízenému soudem se žalobkyně nedostavila
a svou neúčastí se zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána.
3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395
a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel umožnil žalovanému čerpat opakovaně úvěrový rámec sjednaný k běžnému účtu s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní
a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala
v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně, když jí nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti, a to pro její neúčast u jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o úvěru neplatné ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovaného částku 38 056 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 35 861 Kč, soud tak zavázal žalovaného k úhradě rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou splacenou, tj. částky 2 195 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z., a to v návaznosti na doručení předžalobní výzvy. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 2 195 Kč, tj. v rozsahu 54 % žalované částky a neúspěšná v rozsahu 46 % žalované částky, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 8 %. Účelně vynaložené náklady řízení činí částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb., v sazbě jednoho úkonu 200 Kč, celkem byly přiznány 3 úkony, a to za předžalobní výzvu, přípravu převzetí, sepis žaloby, když řízení v dané věci bylo podáno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. K těmto úkonům náleží tři režijní paušály po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 2 téže vyhlášky. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení tedy činí 1 489 Kč a 8 % činí 119,12 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.