Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 192/2021-50
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 12 973,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 164,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 2 809 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 159 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 164,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 2 809 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 159 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 3. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 12 973,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 4. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému dne 7. 2. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě do 11. 4. 2018 a v téže lhůtě uhradit právnímu předchůdci žalobkyně též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 164,50 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 2 809 Kč. Tuto svou povinnost však nesplnil a doposud na svůj dluh z uvedené smlouvy nezaplatil ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Ta se domáhala shora uvedených dlužných částek v celkové výši 12 973,50 Kč a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě, která mu byla řádně doručena, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto souhlas účastníků s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze 7. 2. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 164,50 Kč, obojí ve lhůtě do 9. 3. 2018.
5. Z ke shora uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smluvní strany se dohodly na prodloužení původně sjednaného termínu splatnosti úvěru tak, že nově měl být úvěr splacen k 11. 4. 2018. Žalovaný se zavázal, že za prodloužení termínu splatnosti úvěru uhradí právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 2 809 Kč. Součástí dodatku bylo ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru uhradit do pěti dnů od uzavření dodatku, zároveň však tak, aby poplatek byl připsán na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně nejpozději do pěti dnů před termínem splatnosti stanoveným smlouvou. Pro případ, že by se tak nestalo, bylo sjednáno, že se dodatek od samého počátku ruší a hledí se na něj, jako by nebyl uzavřen.
6. Z potvrzení vystaveného mBank S.a. dne 9. 8. 2021, jakož i z přiloženého výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný byl k datu uzavření předmětné úvěrové smlouvy majitelem bankovního účtu uvedeného v odstavci 4 tohoto odůvodnění, v jehož prospěch byla dne 8. 2. 2018 připsána platba ve výši 8 000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky a vyzval jej, aby napříště na svůj dluh plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně jakožto nového věřitele.
9. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 2. 2. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku spolu se shora uvedeným oznámením odeslána žalovanému dne 2. 2. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 22 078,74 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě tří dnů s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
10. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci.
11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě byly dne 8. 2. 2018 žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 164,50 Kč nejpozději do 9. 3. 2018 Lhůta splatnosti úvěru byla následně na základě dodatku k úvěrové smlouvě uzavřeného mezi smluvními stranami prodloužena do 11. 4. 2018. Žalovaný se v předmětném dodatku zavázal uhradit za prodloužení splatnosti úvěru poplatek ve výši 2 809 Kč, a to do pěti dnů ode dne uzavření příslušného dodatku. Pro případ, že poplatek v této lhůtě neuhradí, bylo v dodatku sjednáno, že se tento od samého počátku ruší a hledí se na něj, jako by nebyl uzavřen. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován jeho dopisem z 2. 2. 2021. Současně byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.
12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Tím mu ve smyslu § 2395 o. z. vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a současně i na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 164,50 Kč, který v daném případě plnil funkci smluvního úroku, a to v ujednané lhůtě splatnosti, tj. nejpozději do 9. 3. 2018. Výše sjednaného poplatku se soudu nejeví s ohledem na okolnosti, za kterých byl úvěr žalovanému poskytnut, jako nepřiměřeně vysoká. Soud je ochoten u krátkodobých úvěrů či zápůjček splatných v řádech dní, maximálně jednotek měsíců (tzv. mikropůjček), akceptovat i násobně vyšší úrokové sazby, než jaké jsou obecně obvyklé u dlouhodobějších úvěrů poskytovaných bankami, neboť je logické, že pokud by poskytovatelé těchto úvěrů své produkty úročili obvyklou úrokovou sazbou uplatňovanou v sektoru bankovních úvěrů, pohyboval by se jejich zisk s ohledem na krátkodobost úvěrového vztahu a zpravidla nevysokou jistinu úvěru v řádech desítek, maximálně stovek korun, což by bylo jednoznačně nerentabilní. Ačkoliv tedy v posuzovaném případě sjednaný úrok (tj. poplatek za poskytnutí úvěru) nepochybně poměrně výrazně převyšoval obvyklé sazby bankovních úvěrů v době uzavření předmětné smlouvy, ze shora popsaných důvodů jej nelze hodnotit jako nepřiměřený.
16. Žalovaný v řízení nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na svůj dluh z předmětné smlouvy ničeho neuhradil. Bylo přitom na něm, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy již zcela či alespoň částečně uhradil, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vyšel z toho, že skutečně neuhradil na svůj dluh ničeho. Dospěl tedy k závěru, že nároky žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 164,50 Kč jsou důvodné.
17. Jiný závěr však soud přijal, pokud jde o nárokovaný poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 2 809 Kč. Tento poplatek byl sjednán v rámci dodatku k úvěrové smlouvě, který žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně. V tomto dodatku bylo zároveň ujednáno, že pokud žalovaný neuhradí poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve lhůtě 5 dnů od uzavření dodatku, tento se od samého počátku ruší a hledí se na něho, jako by nebyl uzavřen. Jestliže se žalobkyně domáhá úhrady poplatku za prodloužení splatnosti úvěru, pak již jen z toho lze dovodit, že žalovaný tento poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil. Z toho plyne, že příslušný dodatek byl v důsledku neuhrazení poplatku od počátku zrušen a žalobkyně se nyní na jeho podkladě nemůže domáhat vůči žalovanému žádného plnění.
18. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 164,50 Kč, celkem tedy částku 10 164,50 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 12. 4. 2018 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadovaného poplatku za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 2 809 Kč včetně příslušného zákonného úroku z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 12 973,50 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 164,50 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 2 809 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měl tudíž procesní úspěch žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 78 % ku 22 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 56 % (78 % - 22 % = 56 %). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit.vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 159 Kč (56 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 070,50 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
20. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.