Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 131/2021-28
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 888 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 21.888 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.477,36 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2.143,67 Kč, úroku ve výši 15% ročně z částky 11. 989,26 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 12.906,19 Kč od datum do datum a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3.906,19 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 21.888 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.477,36 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2.143,67 Kč, úroku ve výši 15% ročně z částky 11. 989,26 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 12.906,19 Kč od [datum] do [datum] a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3.906,19 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 30.608,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba IČO, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tyto poskytnuté prostředky i s částkou ve výši 12.888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč Poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně požadovala uhrazení celé dlužné částky, s tím, že ke dni na dlužné jistině požadovala částku 11.989,26 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 916,11 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru částku 2.119,11 Kč, na úhradě za administrativní činnost částku 1.094,03 Kč a poplatku za hotovostní splátky částku 5.768,67 Kč. Žalobkyně se domáhala dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny s tím, že žalovaná se dostala do prodlení následujícího dne po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky. Dále žalobkyně požadovala smluvní úroky ve výši 15% ročně do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Do dne podání žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného v souvislosti se žádostí o úvěr.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které se právnická osoba zavázala žalovanému poskytnout zápůjčka ve výši 15.000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 12.888 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč.
4. Ze žádosti o úvěr ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný v žádosti o úvěr prohlásil, že pobírá mzdu ve výši 32.663 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje pak tvoří náklady na bydlení v částce 3.000 Kč měsíčně, osobní náklady 3.400 Kč, splátky exekucí 16.216 Kč s tím, že bydlí v nájmu, je ženatý a nemá vyživovací povinnosti. Z nájemní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že není úplná, zejména postrádá ujednání o výši nájemného a záloh. Z dohody o změně pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek soud zjistil, že za květen 2018 měl žalovaný čistý příjem 40.025 Kč, bylo mu sráženo výživné ve výši 1.000 Kč a nepřednostní pohledávky ve výši 22.904 Kč, za březen 2018 měl žalovaný čistý příjem 36.099 Kč, bylo mu sráženo výživné ve výši 1.000 Kč a nepřednostní pohledávky ve výši 11.540 Kč a za únor 2018 měl žalovaný čistý příjem 21.866 Kč, bylo mu sráženo výživné ve výši 1.000 Kč a nepřednostní pohledávky ve výši 11.450 Kč. Žalovaný přitom uplatňoval daňové zvýhodnění na 2 děti.
5. Z transakční historie soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně evidovala v souvislosti se smlouvou o úvěru číslo ze dne datum úhrady ve výši 6.000 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dodatku ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba IČO a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo.
7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla sepsána výzva k zaplacení dlužné částky s odkazem na smlouvu o úvěru číslo současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek.
8. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky do datum a současně upozorněn na podání žaloby.
9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla smlouva o zápůjčce, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může věřitel poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
17. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tak soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaný poskytnuté informace o zaměstnání, výši příjmu a nákladech na bydlení sice doložil příslušnými listinami, avšak vůbec nevzala v úvahu, že z jejich obsahu buď vůbec tvrzená výše výdajů nevyplývá (nájemní smlouva), z jejich obsahu vyplývají i další výdaje žalovaného (výdaje na výživu min. 2 nezaopatřených dětí, srážkách výživného), případně z nich vyplývají výdaje vyšší (exekuční srážky). Pokud by společnost právnická osoba věnovala obsahu těchto listin náležitou pozornost, muselo by jí být zřejmé, že existují pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť ta nepochybně není schopen ze svého jediného příjmu uspokojit všechny svoje výdaje, natož pak splácet úvěr. Na základě těchto skutečností nemohl věřitel učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když společnost právnická osoba poskytla žalovanému spotřebitelské úvěry, přestože s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalovanému částku v celkové výši 15.000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 . Žalobce na jejím základě vstoupil do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (účinného v době postoupení). Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil v souvislosti se smlouvou o úvěru částku 6.000 Kč, když žalovaný další úhrady netvrdil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 6.000 Kč, zbývá mu k úhradě 9.000 Kč, a to jako závazek vrátit bezdůvodné obohacení, který se stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení v této lhůtě. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 9.000 Kč a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na 41,72% všech svých nákladů řízení. Žalovaný nicméně v řízení zůstal nečinný a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.