Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 14/2021-48
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 600 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 600 Kč od 29. 8. 2017 do zaplacení,
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 600 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 600 Kč od 29. 8. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 16. 12. 2020, ve znění jeho doplnění ze dne 5. 5. 2021, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 246 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 28. 3. 2016 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 17 000 Kč. Žalovaná se částku úvěru zavázala vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. celkem 34 646 Kč, a to v 17 splátkách. Poslední splátka byla splatná 28. 8. 2017. Žalovaná se ocitla v prodlení. Celkem uhradila 8 400 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 13 197,66 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 1 175,43 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 5 150,49 Kč, neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 571,93 Kč a neuhrazeného inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 5 150,49 Kč. Bylo provedeno posouzení žalované splácet úvěr. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Soud vyzval žalobkyni k doložení dokladů k ověření úvěruschopnosti žalované. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 5. 2021 žalobkyně sdělila, že dokumenty k ověření úvěruschopnosti žalované nemá k dispozici a podáním doručeným soudu dne 28. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 17 646 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 597,66 Kč od 29. 8. 2017 do zaplacení. Usnesením ze dne datum Okresní soud v Kroměříži řízení v souladu s částečným zpětvzetím návrhu v odpovídající části zastavil.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.
4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitelka právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit další částky, celkem tak měla vrátit částku 34 646 Kč, a to v 17 splátkách. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila toliko 8 400 Kč.
5. Soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a rovněž dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
6. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C- číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
7. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěru splácet. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením
§ 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud má tedy za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.
8. Původní věřitelka poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy ve výši
17 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru, inkasní poplatek. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka platně postoupena, jistinu ve výši 17 000 Kč poníženou o uhrazenou částku ze strany žalované ve výši 8 400 Kč, tedy částku 8 600 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z.
9. Nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení má oporu v ust. § 1968 , § 1970 občanského zákoníku .
10. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím
do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
11. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady ji však nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
12. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.