Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 235/2020-25
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 20.650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.550 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.206,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.517,65 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.450 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.550 Kč od 7. 12. 2019 do 12. 3. 2021, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.550 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.206,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.517,65 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.450 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.550 Kč od 7. 12. 2019 do 12. 3. 2021, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 7. 2020 domáhala zaplacení částky 20.650 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 7. 3. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se jí žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2.100 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2017. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas, když poslední platbu uhradila 20. 6. 2016 a celkem na předmětný úvěr uhradila pouze částku ve výši 5.450 Kč, která byla částečně započítána na úrok a poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 6. 12. 2019 a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše pohledávky za žalovanou 20.650 Kč, a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 941,40 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.708,60 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny půjčky a smluvní úrok z jistiny půjčky. Žalovaná byla před podáním žaloby předžalobní výzvou zaslanou dne 7. 5. 2020 vyzvána k zaplacení dluhu, ovšem bezvýsledně.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od 16. 5. 2005, jako předmět podnikání má zapsáno mj. poskytováni nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že tuto dne 7. 3. 2016 podepsala žalovaná. V této je, jako druh bydlení je uvedeno„ Nájemník“, společná domácnost s jiným rodinným příslušníkem, jako zaměstnání„ hlavní pracovní poměr“, zaměstnavatel právnická osoba, pracovní pozice dělnice. Pole zaměstnání ověřeno bylo zaškrtnuto jako„ ano“. Jako měsíční příjmy žadatele byla uvedena mzda ve výši 27.000 Kč, měsíční výdaje žadatele uvedeny jako výdaje na nájem 8.000 Kč, výdaje domácnosti 7.000 Kč, celkem měsíční výdaje 15.000 Kč. Použitelný měsíčný příjem byl vypočten na částku 12.000 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace bylo zaškrtnuto nájemní smlouva, SIPO, pracovní smlouva, výpis z účtu a potvrzení příjmu od zaměstnavatele.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze smluvních podmínek, že dne 7. 3. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná jako úvěrovaná a společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, jako úvěrující, podepsali smlouvu na základě které úvěrující poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem sjednaným v pevné výši 2.100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 17. 4. 2017. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že částku 15.000 Kč v hotovosti převzala v den podpisu smlouvy. Úrok na dobu po uplynutí doby úvěru byl sjednán ve výši 23,72 % ročně.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že obchodní korporace právnická osoba, IČO, uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 12. 2019 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalované a toto oznámení bylo dne 7. 1. 2020 podáno k poštovní přepravě.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu na zaplacení před podáním žaloby adresovanou žalované a tato výzva byla dne 10. 5. 2020 předána k poštovní přepravě.
10. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne 7. 3. 2016 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalované v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit kromě částky 15.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaným v zákaznické kartě. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele
s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i
v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně v řízení předložila pouze zákaznickou kartu, sepsanou se žalovanou právní předchůdkyní žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovanou, a to konkrétně, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 27.000 Kč, a že má výdaje v celkové výši 12.000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici listin y tato tvrzení prokazující, jak jsou uvedeny v zákaznické kartě. Zároveň nebylo prokázáno, že by si žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalované či její životní náklady. Pokud je zákaznické kartě uvedeno, že byly předloženy potvrzení příjmu, výpis z účtu, pracovní smlouva a nájemní smlouva, tyto dokumenty v řízení žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila. Celkové poměry žalované v době uzavření smlouvy tak dle soudu prokázány nebyly a právní předchůdkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 7. 3. 2016 vyplatila v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila celkem částku 5.450 Kč. Žalovaná sama v řízení nenamítala žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 9.550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalované doručena žaloba (žaloba doručena dne 12. 3. 2021), neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalované. V řízení sice bylo prokázáno jejich odeslání, avšak z toho nelze dovozovat také doručení, neboť ustanovení § 573 o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.