Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
67 C 5/2021-49
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem adresa žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zrušení vyživovací povinnosti
takto:
I. Vyživovací povinnost žalobce, jakožto otce, ke zletilému žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 25 Nc 561/2012 -27 ze dne 17.12.2012, se s účinností ode dne 24.4.2021 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Vyživovací povinnost žalobce, jakožto otce, ke zletilému žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 25 Nc 561/2012 -27 ze dne 17.12.2012, se s účinností ode dne 24.4.2021 zrušuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal„ určení výše výživného pro žalovaného ode dne podání žaloby a určení výše výživného, na které měl žalovaný nárok do dne podání žaloby a o době, za kterou se mu tento nárok přiznává“. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný po něm požaduje výživné v částce částka měsíčně, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 12. 2012, č.j. 25 Nc 561/2012 -27. Žalobce má však za to, že tento rozsudek byl závazný pouze do datum, tj. do doby zletilosti žalovaného. Žalovaný se i přes to domáhá po žalobci hrazení výživného v této výši, kdy na něho dokonce podal trestní oznámení. Žalobce tvrdí, že vysokoškolské studium žalovaného podporuje a podporovat i nadále chce, nicméně není v jeho možnostech hradit výživné v částce částka měsíčně, proto od prosince roku 2019 přispívá na výživu žalovaného částkou částka měsíčně. Žalobce má za to, že jednání žalovaného, který přestal se žalobcem zcela komunikovat a v roce 2018 propadl při studiu na Gymnáziu v obec, je nejen v rozporu s dobrými mravy ale i v rozporu se samotným ústavněprávním základem ochrany rodiny a rodičovství založeným v čl. 32 Listiny základních práv a svobo d. Ve svých následujících podáních ze dne datum, datum a datum uvedl, že v letech 2019 – 2020 byl sedmkrát hospitalizován a po mnoho měsíců byl v pracovní neschopnosti, v dnešní době je nezaměstnaný a nedisponuje žádným pravidelným příjmem. Žalovaný ve školním roce 2017 2018 zvláště hrubě neplnil školní povinnosti, když vynechával školní docházku a následně propadl při postupové zkoušce z matematiky a ze společenských věd. Ke dni datum tak přestal být studentem Gymnázia v obec. Žalovaný následně opakoval 4. ročník Gymnázia v obec část obce, o této skutečnosti však žalobce (otce) neinformoval a po celou dobu se žalobcem nikterak nekomunikoval. Až na podzim roku 2018 začal žalovaný vymáhat placení výživného s tím, že pokračuje ve studiu na vysoké škole, přitom toto své studium žalobci žádným způsobem nedoložil. Žalobce má zásadní pochybnosti o řádném přístupu žalovaného ke studiu, zvláště pak, kdy studentem byl vždy jen v zimním semestru v 1. ročníku a poté ve studiu již nepokračoval.
2. K žalobou uplatněnému nároku se vyjádřil žalovaný dne datum tak, že výše výživného je najisto postavena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp.zn.. 25 Nc 561/2012 . Žalobce nikdy nežádal o úpravu nebo snížení výživného prostřednictvím soudu, ani se nesnažil se žalovaným na jiné částce výživného skutečně domluvit. Žalovaný dále uvedl, že k narušení vzájemných vztahů mezi ním a otcem (žalobcem) došlo již v roce 2009, kdy byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Po návratu z vězení a po rozvodu manželství žalobce opakovaně popuzoval žalovaného proti matce. Žalovaný v roce 2018 2019 úspěšně odmaturoval a nastoupil na anonymizována dvě slova v obec, o čemž vyrozuměl žalobce e-mailem. K majetkovým poměrům žalobce žalovaný poukázal na to, že si žalobce od roku 2012 soustavně zvyšuje kvalifikaci především na soukromých VŠ, kde je nutné platit školné, přestože nechodí do zaměstnání a nemá údajně žádné příjmy a také v současné době rekonstruuje dům v obec. Původně žalovaný souhlasil se snížením výživného na částku částka od prosince roku 2019 bez nároku na přiznání dlužného výživného od června 2018 do listopadu 2019.
3. Při jednání soudu dne datum žalobce po zohlednění, že žalovaný již nestuduje, navrhl změnu petitu a nově se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, a to k datu ukončení jeho studia. Změna žaloby byla usnesením vyhlášeným při jednání soudu dne datum připuštěna. Po připuštění změny žaloby žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Při jednání dne datum žalovaný uvedl, že ke dni datum nastoupil do pracovního poměru a od uvedeného data je schopen zajistit si finanční prostředky pro svou obživu samostatně. Souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti žalobce vůči němu, a to k datum, tedy k datu ukončení jeho studia na vysoké škole.
4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu předložily obě strany sporu a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 12. 2012, č.j. 25 Nc 561/2012 -27 byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů k tehdy nezletilému žalovanému pro dobu před a po rozvodu manželství. Na jejím základě byl tehdy nezl. žalovaný svěřen do střídavé výchovy obou rodičů v uvedeném rozsahu, zároveň byla matce stanovena vyživovací povinnost k nezl. žalovanému v částce částka měsíčně a otci (žalobci) ve výši částka měsíčně. Při svém rozhodování opatrovnický soud zohlednil, že otec (žalobce) studoval anonymizována tři slova, žil z příjmů z pronájmu nemovitého majetku ve výši cca částka měsíčně a sám uvedl, že je schopen výživné v této výši hradit.
6. E-mailem ze dne datum žalobce upozorňoval matku žalovaného na vysokou a častou absenci žalovaného ve škole s tím, že pokud žalovaný nezačne do školy řádně docházet, nebude mu již nadále hradit doučování z angličtiny ani ho jinak finančně podporovat.
7. Ze zprávy příjmení anonymizováno v obec – anonymizována dvě slova ze dne datum, z potvrzení příjmení univerzity anonymizována dvě slova ze dne datum a z rozhodnutí příjmení univerzity ze dne 27. 2. 2020 č.j. MU- IS/39612/2020 číslo a ze dne 18. 3. 2021 č.j. MU- IS/73215/2021 číslo bylo zjištěno, že žalovaný v období od datum do datum studoval v prezenční formě v bakalářském studijním programu ulice studia. Důvodem ukončení studia byla skutečnost, že žalovaný nesplnil podmínky pro postup do dalšího semestru. Rozhodnutí o ukončení studia v tomto studijním programu č.j. MU- IS/39612/2020 číslo ze dne 27.2.2020 nabylo právní moci dne datum. Dále žalovaný v období od datum do datum studoval v prezenční formě v bakalářském studijním programu anonymizováno, přičemž studium bylo rovněž ukončeno ze strany univerzity pro nesplnění podmínek pro postup do dalšího semestru, když žalovaný nezískal dostatek kreditů pro zápis do dalšího semestru. Rozhodnutí o ukončení studia v tomto studijním programu č.j. MU- IS/73215/2021 číslo ze dne 18.3.2021 nabylo právní moci dne datum.
8. Ze Studijního a zkušebního řádu příjmení univerzity – anonymizována dvě slova, především z čl. 12 odst. 2 a čl. 15 odst. 1 písm. b) bylo zjištěno, že podmínkou pro zápis do následujícího semestru je splnění některé z následujících podmínek: a) student musí získat v daném studiu alespoň 20 kreditů za předměty zapsané v aktuálním semestru; b) student musí získat alespoň 45 kreditů za předměty zapsané v bezprostředně předcházejícím a aktuálním semestru; c) student dovršil minimální kreditovou hodnotu daného studia a doba studia nepřesáhla jeho standardní dobu a d) student získal počet kreditů odpovídající alespoň třicetinásobku počtu již absolvovaných semestrů daného studia a doba studia nepřesáhla standardní dobu. Pokud student nesplní shora uvedené podmínky, dojde k ukončení studia.
9. Návrh na provedení důkazu e-mailovou komunikací mezi žalobcem a středoškolskými profesory z příjmení jméno jméno jméno v obec ze školního roku 2017 2018, e-mailovou komunikací mezi žalobcem, žalovaným a matkou žalovaného, jenž se týká skutečností ohledně středoškolského studia žalovaného na gymnáziu, zdravotní dokumentací osvědčující opakované hospitalizace žalobce a navazující pracovní neschopnosti a obsahem policejního spisu Policie ČR OŘ Praha III, SKPV, OOK 5. oddělení sp.zn. KRPA číslo 2019 číslo soud pro nadbytečnost zamítl, neboť by z těchto důkazů neučinil skutková zjištění pro své rozhodnutí ve věci samé. Shora provedené důkazy hodnotil ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti.
10. Dle § 910 odst. 1 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
11. Dle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
12. Doba trvání vyživovací povinnosti je dána zásadně stavem odkázanosti dítěte na výživu ze strany svých rodičů. Schopnost samostatně se živit znamená schopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2155/2009 vyplývá, že:„ Vyživovací povinnost k dětem není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu.“ Při posouzení schopnosti samostatně se živit je třeba posoudit všechny okolnosti každého případu, zejména pak to, zda dítě hodlá své vzdělání dokončit, doplnit či prohloubit. Za pokračování přípravy dítěte na budoucí povolání lze rovněž považovat další studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru, než na který byla příprava dítěte dosud zaměřena. Schopnost dítěte samostatně se živit tedy není definitivní, je nutné ji posuzovat v širších souvislostech. Samotné dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam.
13. V posuzovaném případě soud vycházel z toho, že okolností, která žalovanému v době podání žaloby neumožňovala živit se sám a odůvodňovala další existenci vyživovací povinnosti žalobce, bylo studium na vysoké škole. V řízení bylo prokázáno, že toto studium žalovaný ukončil ke dni datum, v květnu rok nastoupil do zaměstnání a od té doby pobírá pravidelný měsíční příjem (čl. 27 p.v. a 46 p.v. spisu).
14. Jak výše uvedeno, studium žalovaného bylo pravomocně ukončeno ze strany univerzity ke dni datum, když žalovaný nesplnil podmínky pro zápis do dalšího semestru (nezískal dostatek kreditů). Soud hodnotil, že žalovaný zvolil studium na vysoké škole, která na jeho studium na gymnáziu navazovala, přičemž studium na vysoké škole vedlo k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro jeho životní potřeby prací. Dále soud zohlednil, že se nejednalo o soukromou vysokou školu, jedná se o školu, která má odpovídající kvalitu a že studoval v prezenční formě v bakalářském studijním programu. K výtkám žalobce ohledně lehkovážného přístupu žalovaného k plnění studijních povinností soud uvádí, že ačkoliv nebyl žalovaný ve školním roce 2017 2018 připuštěn k maturitní zkoušce z důvodu vysokých absencí a neúspěšného přezkoušení, maturitní zkoušku nakonec úspěšně složil v následujícím školním roce po opakování 4. ročníku. Vzniklá situace byla následkem přechozích neuspořádaných rodinných poměrů, které vedly v rozpad manželství rodičů žalovaného, přičemž i po rozvodu na žalovaného měly psychický dopad slovní ataky žalobce vůči matce žalovaného a také změna výchovného i školního prostředí. Teprve poté, co se žalovaný přestěhoval zpět ke své matce, snažil se napravit předchozí školní výkyvy a jak uvedeno, středoškolské studium dokončil. Zároveň úspěšně složil přijímací zkoušky na anonymizována dvě slova v obec – obor ulice studia. Přestože se mu nepodařilo získat dostatečný počet kreditů k zápisu do dalšího semestru, v následujícím školním roce byl přijat na anonymizována dvě slova - obor anonymizováno, přičemž oba obory spadají pod katedru anonymizována dvě slova. Na rozdíl od žalobce soud nemá za to, že se ze strany žalovaného jedná pouze o účelové studium, které by mělo mít za následek„ prodloužit si mládí“ a vyhnout se povinnosti chodit do zaměstnání. Naopak bezprostředně po ukončení studia na vysoké škole (cca po měsíci) žalovaný nastoupil do zaměstnání, nejedná se tedy o tzv.„ věčného studenta“, který se snaží zcela účelově„ prodloužit mládí“. Sám žalobce jako otec po dobu studia žalovaného toto studium nezpochybňoval ani v době podání žaloby či při změně žalobního petitu. Nelze také přehlédnout, že žalobce od prosince roku 2019 dobu přispíval na výživu žalovaného svévolně sníženou částkou částka měsíčně, ačkoliv dle pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 12. 2012, č.j. 25 Nc 561/2012 -27 se zavázal přispívat na jeho výživu částkou částka měsíčně. Žalobce přitom v mezidobí nepodal návrh na snížení či dokonce zrušení vyživovací povinnosti. V návrhu, který je předmětem tohoto řízení, žalobce naopak tvrdil, že syna (žalovaného) ve studiu na vysoké škole podporuje a i nadále podporovat chce.
15. K námitce žalobce, že by měl soud zjišťovat, zda žalovaný fakticky navštěvoval a studoval předmětnou fakultu soud uvádí, že je nutné odlišovat vysokoškolské studium od studia na střední a základní škole, kde je povinná každodenní docházka, zatímco vysokoškolské studium je založeno především na principu tzv. samostudia. Je tedy zřejmé, že se na vysoké škole docházka studentů nevede, neboť se předpokládá, že na vysokou školu nastupují dospělí lidé, kteří mají zájem o vzdělání a prohlubování svých znalostí, a není tedy potřeba je k docházce do školy a ke studiu jakýmkoli způsobem nutit. Ke zhodnocení semestrálního snažení studentů pak slouží tzv. zkouškové období, během kterého je zjištěno, zda ten který student látku zvládl či nikoli. Přestože žalovaný nezískal dostatek kreditů pro zápis do dalšího semestru, nelze tvrdit, že jeho studium bylo pouze účelové, neboť výsledek zkouškového období nemá žádnou vypovídající hodnotu o tom, jak často žalovaný navštěvoval přednášky a semináře, jestli plnil zadané úkoly, jestli se doma na zkoušky řádně připravoval apod. V gesci samotné školy je hodnocení docházky žalovaného a jeho přípravy ke zkouškám, pro posouzení soudu je závazné datum, ke kterému došlo k ukončení studia žalovaného. Důkazy, které žalobce předkládal v souvislosti se studiem žalovaného na gymnáziu ve školním roce 2017 2018 nemají dopad pro rozhodnutí této věci s ohledem na připuštěnou změnu žaloby.
16. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario s přihlédnutím k § 150 o.s.ř. , když s ohledem na charakter tohoto řízení, jehož předmětem je zrušení vyživovací povinnosti k již zletilému dítěti, se jedná o spor mezi osobami blízkými (otcem a synem) při zohlednění skutečnosti, že vztah účastníků řízení je oboustranně dlouhodobě narušený a má své kořeny v době již dávno minulé, přičemž toto řízení bylo pouze jedním z jeho důsledků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím písemném vyhotovení.