Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 211/2021-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 14 266 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 6 900 Kč od 11. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 366 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky
7 366 Kč od 11. 6. 2020 do zaplacení a částky 2 141 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 900 Kč od 11. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 7 366 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 366 Kč od 11. 6. 2020 do zaplacení a částky 2 141 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá na žalovaném zaplacení částek uvedených v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v žalobě tvrdí následující: Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 900 Kč na základě smlouvy o zápůjčce, uzavřené elektronicky dne 11. 5. 2020. Zápůjčka byla sjednána na dobu určitou do 10. 6. 2020. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 366 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku 4 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek webová adresa. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl žalobkyní několikrát upomínán k zaplacení dluhu. Žalobkyně po žalovaném kromě jistiny
a poplatku za poskytnutí zápůjčky požaduje náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 500 Kč (za pět zaslaných písemných upomínek) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 141 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).
3. Stejně tak se žalovaný nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze žalobkyní předložených listin (účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali) má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky webová adresa dne 11. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 900 Kč a podle které měl žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 366 Kč ve lhůtě splatnosti do 10. 6. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 900 Kč dne 11. 5. 2020 na jeho bankovní účet označený ve smlouvě č. bankovní účet (prokázáno dokladem o provedené platbě). Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4 000 Kč (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více), přestože byl k úhradě zbytku dluhu vyzván upomínkami ze dne 17. 6. 2020, 24. 6. 2020, 1. 7. 2020, 10. 7. 2020 a 25. 7. 2020 (prokázáno upomínkou ze dne 17. 6. 2020, 24. 6. 2020, 1. 7. 2020, 10. 7. 2020 a 25. 7. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne doložila žalobkyně, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne).
5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného.
6. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo
s ním jinak jedná.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
13. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet
(§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
14. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno x právnická osoba proti anonymizováno, C -679/18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být anonymizováno v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené
v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž
v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, anonymizována tři slova proti jméno příjmení
a další, C -449/13; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona
o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).
17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nezkoumala dostatečně. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by úvěruschopnost žalovaného jakkoliv zkoumala, tím spíše ne, že by informace o úvěruschopnosti jakkoliv ověřovala.
18. Soud tedy vyšel z toho, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí vrátil pouze částečně ve výši 4 000 Kč.
19. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu 10 900 Kč, poníženou o částečnou úhradu 4 000 Kč, tedy částku 6 900 Kč (§ 87 zákona č. 257/2016) a úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).
20. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.