Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 147/2021-14
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 4 368,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, částky 9 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 663,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 443,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 229 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 4 368,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, částky 9 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 663,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 443,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 229 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 24 868,31 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že dne datum byla mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (v textu rozsudku dále jen jako„ Právní předchůdkyně“) uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit původnímu věřiteli ve 14 měsíčních splátkách, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak byla sjednána na datum. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 16 372 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěrového rizika a inkasního poplatku. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši částka. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 27 372 Kč, kterou představoval zůstatek jistiny ve výši
15 368,31 Kč a zůstatek smluvního příslušenství pohledávky ve výši 12 003,69 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne datum. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 003,69 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 1 131,83 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 773,01 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 389,65 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 709,20 Kč, smluvního úroku ve výši 4 439,97 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15368,31 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, a také kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2663,98 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč, neboť původní věřitel byl oprávněn nárokovat si smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž smluvní pokuta
ve výši 0,1 % denně z částky 15 368,31 Kč za dobu od 28. 12. 2018 do 6. 9. 2020 činí uvedenou částku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:
5. Z listin y označené jako Žádost o úvěr opatřené datem datum, že žalovaný požádal Právní předchůdkyni o poskytnutí částky 20 000 Kč, přičemž v listin ě uvedl, že jeho měsíční příjem činí 12 667 Kč a měsíční výdaje 6 000 Kč, nemá žádné vyživované děti a má základní vzdělání. Listin Listina je podepsaná žalovaným.
6. Z listin y označené jako Smlouva o úvěru opatřené datem datum, že Právní předchůdkyně
a žalovaný se dohodli tak, že Právní předchůdkyně poskytne žalovanému v hotovosti 20 000 Kč
a žalovaný jí tuto částku s dalšími platbami vrátí ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Žalovaný je v listin ě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, občanským průkazem
a adresou trvalého bydliště. Listin Listina je podepsaná žalovaným a Právní předchůdkyní.
7. Z listin y označené jako Smlouva o postoupení pohledávek opatřené datem datum včetně příslušné strany o postoupení týkající se žalovaného, že pohledávka za žalovaným byla ze strany Právní předchůdkyně postoupena na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
8. Z listin y označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu, že Právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k zaplacení žalobou požadované částky do 10 dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala Právní předchůdkyně na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne datum.
9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne datum dohodl s Právní předchůdkyní tak, že mu Právní předchůdkyně poskytne v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou žalovaný Právní předchůdkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaný Právní předchůdkyni doposud zaplatil 9 000 Kč; Právní předchůdkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
12. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
19. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovaným. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena Právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona
o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované
§§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat
tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
20. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování
o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.
21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
22. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy Právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se toliko v žalobě omezila na konstatování, že její předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím žádosti žalovaného o úvěr. Toliko z této listin y však nelze dospět k závěru, že by Právní předchůdkyně svou povinnost splnila, když v řízení nebylo zjištěno, že by Právní předchůdkyně žalobkyně údaje sdělené žalovaným i ověřovala např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů nebo výpisy z účtu žalovaného. Soud tak neměl za prokázáno, že by Právní předchůdkyně skutečně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, pročež byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , avšak tato se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá
z § 122 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další informace
a důkazy o tom, že by Právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
23. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 11 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný uhradil Právní předchůdkyni 9 000 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 11 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 18. 1. 2021, která mu byla odeslána 19. 1. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se dostal do prodlení dne 2. 2. 2021, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády
č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 4 368,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, částky 9 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 663,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši
16 443,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.)
24. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
25. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 995 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku
poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek
ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši částka. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 229 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.