Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 47/2021-35

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 24 523,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 156 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 156 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 367,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 165,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 941,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 853,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 774,88 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 553,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 906,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 553,56 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 906,89 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 243,56 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 060,89 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 156 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 156 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 367,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 165,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 941,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 853,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 774,88 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 553,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 906,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 553,56 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 906,89 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 243,56 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 060,89 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 523,19 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů, jejichž pravdivost žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty. Žalobkyně rovněž poukázala, že případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit částku ve výši 9 956 Kč, která představuje úrok ve výši 2 941 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši ve výši 3 611 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 7 690 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 8 553,56 Kč a na dlužném poplatku částku 4 960,95 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 853,51 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 553,56 Kč za dobu od 27. 4. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 165,42 Kč (ve výši 9 % ročně z částky od 8 553,56 Kč od 25. 7. 2018 do 20. 1. 2020, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 8 553,56 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Na základě druhé smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit částku ve výši 10 744 Kč, která představuje úrok ve výši 3 186 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 3 646 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši ve výši 3 912 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 1 320 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 12 154 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 6 906,89 Kč a na dlužném poplatku částku 4 101,79 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 774,88 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 906,89 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 941,06 Kč (ve výši 9 % ročně z částky od 6 906,89 Kč za období od 25. 7. 2018 do 20. 1. 2020, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 6 906,89 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 10 744 Kč, který představuje úrok ve výši 3 186 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 646 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 912 Kč, splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 1 320 Kč (poslední splátka činila 1 304 Kč). Ve smlouvě bylo uvedeno, že smlouva byla uzavřena za účelem refinancování zápůjčky číslo co do částky 2 708 Kč, pročež žalované bude vyplacena částka 10 291 Kč. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 12 154 Kč.

5. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, má 3 vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu a je na mateřské dovolené. Dále sdělila, že nevlastní vozidlo, nemá zápůjčky u jiných společností, nemá vlastní bankovní účet ani kreditní kartu. Její čistý měsíční příjem tvoří částka 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak představuje částka 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatelky činily 10 200 Kč, z toho částka 1 000 Kč připadala na interní splátky věřitelce. Žalovaná měla dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit potvrzení o rodičovském příspěvku za červen až srpen 2017.

6. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dále dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9 956 Kč, který představuje úrok ve výši 2 941 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 611 Kč, splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 1 220 Kč (poslední splátka činila 1 216 Kč). Ve smlouvě bylo uvedeno, že smlouva byla uzavřena za účelem refinancování zápůjčky číslo ve výši 5 341 Kč, pročež žalované bude vyplacena částka 6 659 Kč. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 7 690 Kč.

7. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti, jako druh bydlení uvedla„ spolubydlící“ a že je v domácnosti (na mateřské dovolené). Dále sdělila, že nevlastní vozidlo, nemá zápůjčky u jiných společností, nemá vlastní bankovní účet ani kreditní kartu. Její čistý měsíční příjem tvoří částka 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak představuje částka 22 350 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatelky činily 4 000 Kč. Žalovaná měla dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit 3 poštovní poukázky za červenec až září 2017.

8. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované s tím, že zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

9. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. V jejich čl. 10 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

10. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky 37 721,52 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 14. 2. 2020.

11. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020, odeslanou následujícího dne.

12. Dle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu číslo jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 13 000 Kč. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dále dne datum podepsána smlouva číslo jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 12 000 Kč. Část zápůjčky byla v obou případech použita na refinancování dřívějších zápůjček žalované.

18. Žalovaná vystupovala v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

19. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně poukazuje, že z věty druhé sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,

sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,

C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k  ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z údajů, které uvedla v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti jí sdělených informací. Co se týče samotné této y, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalovaného jednat poctivě. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká.

22. Pokud jde o příjmy žalované, žalovaná v zákaznických kartách uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem z rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč. To, zda je žalobkyni takový příjem skutečně vyplácen, ovšem žalobkyně soudu nepředložila. Žalovaná dále uvedla, že další čisté příjmy domácnosti jsou tvořeny částkou 20 000 Kč (v případě smlouvy ze datum) a následně 22 350 Kč (v případě smlouvy ze dne datum). Co přesně tato položka v sobě zahrnuje, však nebylo žalobkyní ani dotvrzeno a především nedoloženo žádnými podklady, aby bylo umožněno na danou částku nahlížet jako na průkazný ukazatel příjmové stránky žalované.

23. Co se týká výdajů žalované, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně relevantně prověřovány. Soud tedy nemá za jakkoliv prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Žalobkyně se spokojila s uvedením odhadovaných měsíčních výdajů žalované v částce 10 200 Kč (v případě smlouvy ze datum, kdy toliko konkrétněji sdělila, že původní věřitelce splácí 1 000 Kč) a následně 4 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum). Z takového souhrnného odhadu však nelze podle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Žalobkyně tudíž ani přes výzvu soudu nepodložila jedinou u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované.

24. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nezpochybňuje, zda žalovaná skutečně předložila dokumenty stran výplaty rodičovského příspěvku. Je ovšem nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis spotřebitele sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta.

25. Podle soudu nelze odhlédnout ani od toho, že žalovaná v zákaznické kartě ze datum uvedla, že má 3 vyživovací povinnosti, bydlí ve formě spolubydlení a splácí 1 000 Kč původní věřitelce, zatímco v zákaznické kartě ze dne datum (tedy pouze o měsíc a půl později) sdělila, že má 2 vyživovací povinnosti, při uvedení stejné adresy sdělila, že bydlí v nájmu a rovněž že nemá vůči právní předchůdkyni žalobkyně žádné závazky, což je zjevně nepravdivé tvrzení jednak s ohledem na sjednanou smlouvu ze dne datum a jednak s ohledem na to, že obě posuzované smlouvy byly sjednány za účelem splácení (refinancování) předchozích zápůjček.

26. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala majetkové poměry žalované. Nedostála tudíž své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně dvou zápůjček. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované.

27. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak měla vůči žalované z titulu smlouvy od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 13 000 Kč, přičemž žalovaná z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila částku 12 154 Kč a zbývá jí tak uhradit (vydat) 846 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 12 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila 7 690 Kč a zbývá jí tak uhradit (vydat) 4 310 Kč. Soud proto žalovanou zavázal, aby žalobkyni uhradila celkem 5 156 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

28. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala v obou případech úroky z prodlení od 25. 7. 2018 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na úrok z prodlení až od 1. 3. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužných částek z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 14. 2. 2020. Jelikož nebylo prokázáno přesné datum doručení výzvy žalované, lze mít za to, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta nejpozději do 3 pracovních dnů od odeslání, tj. do 19. 2. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 29. 2. 2020. Soud přiznal žalobkyni od 1. 3. 2020 právo na úroky z prodlení v požadované výši 9 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.

29. Co do zbývající požadované částky 19 367,19 Kč, smluvních úroků a zbývající částky úroků z prodlení je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona