Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 69/2021-45
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 1 240 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 240 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 240 Kč od 17. 2. 2014 do 26. 1. 2018, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 893 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 240 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 240 Kč od 17. 2. 2014 do 26. 1. 2018, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 893 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 240 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum, kterou s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba Na základě této smlouvy žalovaná obdržela na bankovní účet částku 8 000 Kč, kterou se zavázala vrátit nejpozději do 16. 2. 2014. Na svůj dluh ovšem uhradila pouze 6 760 Kč Smlouvou ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, která vedle neuhrazené jistiny v částce 1 240 Kč požadovala po žalované také zaplacení úroku z prodlení od 17. 2. 2014 do zaplacení. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované a že nemá k tomuto k dispozici žádné podklady.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované v uvedený den poskytnuta částka 8 000 Kč, a to na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve své žádosti. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 2 640 Kč nejpozději do 16. 2. 2014. Právní předchůdkyně rovněž vystavila dne datum vůči žalované fakturu číslo na částku 10 640 Kč se splatností dne 16. 2. 2014. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018, odeslaným dne 22. 1. 2018, v němž byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky 2 002,26 Kč. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou žalované dne 21. 5. 2020.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na jí určený bankovní dne datum finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se sjednanou smlouvou zaplatit společně se sjednaným poplatkem ve výši 2 640 Kč v dohodnuté lhůtě do 16. 2. 2014. Žalovaná na svůj dluh uhradila 6 760 Kč. Pohledávka byla poté postoupena v souladu s § 1879 o. z. na stávající žalobkyni, která tak vstoupila do práv původní věřitelky a je aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky.
9. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by dostál této své povinnosti, je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana spotřebitelů, jejichž postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru náležitě prověřil schopnost spotřebitele splácet úvěr. Úvěr pak smí poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost spotřebitele posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet.
10. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi ani podklady o tom, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žádným způsobem tedy nedoložila, že její právní předchůdkyně náležitě dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy schopnost žalované zápůjčku splácet. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou a (právní předchůdkyně) žalobkyně tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na svůj dluh 6 760 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni nadále dluží 1 240 Kč.
11. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 17. 2. 2014, soud jí ovšem přiznal nárok na jejich zaplacení až od 27. 1. 2018. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalované od zaslání oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dluhu dne 22. 1. 2018. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den, tj. dne 25. 1. 2018. S ohledem na to, že v tomto oznámení nebylo z časového hlediska jakkoliv specifikováno, kdy má být plnění – bezdůvodné obohacení - vydáno, má se s ohledem na § 1958 odst. 2 o. z. za to, že žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat následující den po dni, kdy byla vyzvána k plnění, tj. dne 26. 1. 2018 a neučinila-li tak, následujícího dne se ocitla v prodlení. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované, tedy nižší nežli zákonné, výši 8,05 % ročně. Ve zbývající části, tedy za dobu od 17. 2. 2014 do 26. 1. 2018, soud požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Neúspěch žalobkyně ohledně příslušenství žalované jistiny (soud přiznal nárok na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 27. 1. 2018, zatímco žalobkyně jej požadovala již od 17. 2. 2014) je nutno považovat za částečný neúspěch žalobkyně ve věci. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni podání žaloby dne 11. 8. 2020 celkem částku 1 887,6 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 1 507,98 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 80 % a z 20 % neúspěšná. Náklady řízení představují v dané věci zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokátky) tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 1 489 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 60 % nákladů, tedy 893 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.