Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 87/2021-44

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 96 630,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 067,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 067,79 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení.

II. Pohledávku žalobkyně ve výši 55 067,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně

z částky 55 067,79 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému

10. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 5 100 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.

III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 41 562,81 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 735,22 Kč a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 90 830,61 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 3 213,20 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 381 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 067,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 067,79 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Pohledávku žalobkyně ve výši 55 067,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 067,79 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému 10. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 5 100 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 41 562,81 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 735,22 Kč a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 90 830,61 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 3 213,20 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 381 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru (dále jen„ smlouva“) uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne datum. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí smlouvy Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v souladu

se smlouvou úvěr ve výši 90 000 Kč na účet č. bankovní účet, a to jako neúčelový. Žalovaný se zavázal zaplatit v den uzavření smlouvy poplatek za vyřízení úvěru ve výši

900 Kč. Žalovaný se dále zavázal úvěr včetně úroku z úvěru ve výši 19,90 % ročně hradit

v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 918 Kč. Sjednané splátky však žalovaný včas

a řádně nehradil, žalovaný naposledy hradil dne datum, celkem zaplatil 34 932,21 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo požadovat uhrazení všech dlužných částek a úvěr zesplatnila ke dni datum. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni datum svou pohledávku

za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem zaslaným doporučeně dne datum. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek sestávajících z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 90 830,61 Kč a dlužných poplatků

v souhrnné výši 5 799,99 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván

k úhradě dlužných částek, výzva byla odeslána doporučeně dne datum. Vzhledem

k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok z prodlení

ke dni postoupení pohledávky ve výši 1 735,22 Kč, úrok ve výši 19,9 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 3 213,20 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 19,9 % ročně z dlužné jistiny 90 830,61 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok

z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 96 630,60 Kč, sestávající z dlužné jistiny 94 043,81 Kč a poplatků ve výši 2 586,79 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum a jednal dle z. č. , v pl. znění, (dále jen ) v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný

se k jednání soudu nedostavil, svou nepřítomnost nikterak neomluvil, ačkoliv byl řádně a včas obeslán na adresu evidovanou v informačním systému ( ). Zásilka určená do vlastních rukou obsahující předvolání a poučení o následcích nedostavení se k jednání byla doručena žalovanému náhradním způsobem ( ).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a z jejích tvrzení má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru,

na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč jako neúčelový úvěr. Žalovanému vznikla povinnost žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem

ve výši 19,9 % ročně, a to měsíčními splátkami ve výši 1 918 Kč, s konečnou splatností nejpozději dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku v celkové výši 34 932,21 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo

v souladu s čl. 8 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni datum a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem odeslaným doporučeně dne datum. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem žalobkyně ze dne datum odeslaným doporučeně dne datum s tím, aby dlužnou částku uhradil do datum. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval, pohledávku žalobkyně neuhradil ani částečně.

6. Soud má z provedeného dokazování za prokázané najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požadoval po právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo v této žádosti zaznamenáno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů a má střední vzdělání s výučním listem. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaný má hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 20 210 Kč, přestože v doloženém potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného byla uvedena měsíční mzda dle pracovní smlouvy ve výši 19 864 Kč a pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, a to do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu a typu pracovního poměru žalovaného, z tohoto potvrzení nicméně informace téměř nečerpala. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela zjevně nezjišťovala, a tedy ani neověřovala podstatné výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného dle svého interního ekonomického modelu, který vychází ze statistických dat

a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, částkou 7 213 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně prověřovala splátkové zatížení žalovaného složitým interním procesem, na základě informací od žalovaného, informací z interních a mezibankovních zdrojů a nastavených interních validačních kritérií.

7. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru

se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost

s odbornou péčí.

11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování

nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy

v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru

nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr

v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají - li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele,

v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ,

neboť na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

18. S přihlédnutím k níže uvedenému je navíc zřejmé, že otázku úvěruschopnosti žalovaného

je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž

se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, a k této neplatnosti

je proto soud povinen přihlédnout již z úřední povinnosti, nikoli k námitce účastníka.

21. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout

do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány z výpisu z účtu pro zasílání mzdy od zaměstnavatele a z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu. Výše shrnutý způsob, jakým byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, však soud nepovažuje

za dostatečný. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného například nevyžádala informace o jeho budoucím příjmu, vycházela pouze z průměrného příjmu z jeho aktuálního zaměstnání ve výši 20 210 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak vůbec nezabývala skutečností, že pracovní poměr žalovaného by měl skončit již ke dni datum, nezabývala se rozpory mezi tvrzením žalovaného co do druhu pracovního poměru v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu a v potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného je přitom zřejmé,

že žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou. Veškeré výdaje žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně stanoveny dle jejího interního ekonomického modelu, a to na částku 7 213 Kč. Takový postup musel být zcela zjevně postupem, který nesměřoval ke skutečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jevil se spíše jako postup účelový s cílem formálně vykázat dostatečnou úvěruschopnost žalovaného, bez snahy o zjištění a posouzení reálné životní situace žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nejen nezbytných, ale i spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pokud by uvedené nestačilo, potom i z jiných zdrojů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona

o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalovaný není evidován v databázích dlužníků (k tomu srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že uvedené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je mimo jiné, s odkazem na § 78 ZoSÚ, v této otázce přísnější úpravou.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, respektive má za prokázané,

že úvěruschopnost zkoumala zcela nedostatečně. Soud proto z úřední povinnosti smlouvu

o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je proto žalobkyni povinen uhradit pouze částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil a o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 90 000 Kč, ke dni rozhodnutí soudu žalovaný zaplatil právní předchůdkyní žalobkyně, resp. žalobkyni částku v celkové výši 34 932,21 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 55 067,79 Kč (90 000 Kč – 34 932,21 Kč), je proto povinen plnění v této výši, tj. v rozsahu bezdůvodného obohacení, žalobkyni vydat. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl výrokem

I. (toliko) co do částky 55 067,79 Kč

23. Tímto výrokem I. rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok

z prodlení ode dne následujícího po dni doručení žaloby do dispozice žalovaného

(od datum), a to do úplného zaplacení dluhu.

24. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl,

a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

25. Soudem přiznanou částku s úroky z prodlení soud uložil žalovanému zaplatit ve splátkách, které dle názoru soudu mohou být v majetkových možnostech žalovaného. Soud výši splátek posoudil s přihlédnutím k účastníky sjednané částce, kterou se žalovaný zavázal hradit úvěr. Soud zároveň rozhodl o splatnosti celé soudem přiznané pohledávky pro případ, že žalovaný více jak jednu splátku dlužné částky neuhradí včas – dle úvahy soudu byla stanovena částka po splatnosti, kdy se stává pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to 5 100Kč (méně než 130% určené splátky). Soud podotýká, že do této částky 5 100 Kč nemůže být zahrnuta částka, která byla žalobkyni přiznána z titulu náhrady nákladů řízení, a to ani částečně, i pokud by byla po splatnosti.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce

6 381 Kč. Tato částka představuje 14 % z celkové výše nákladů řízení 45 574,7 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky

č. , advokátního tarifu, (dále jen „ “) z tarifní hodnoty ve výši 96 630,60 Kč, sestávajících z částky 4 980 Kč za každý z šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a návrh

ve věci – vše realizováno před podáním návrhu ve věci samé, dvě písemná podání ve věci samé ze dne datum a datum a účast na jednání dne datum), dále z částky

2 490 Kč, jež představuje jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny z částky 4 980 Kč (vyjádření ze dne datum), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč

dle a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 470 Kč ve výši

7 238,7 Kč. K výši 14 % soud dospěl následovně: žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 57 %, žalovaný v rozsahu 43 %, po odečtení neúspěchu 43 % od úspěchu žalobkyně 57 % je výsledný poměr 14 %. Zde soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ( ), neboť neshledal důvody pro poskytnutí delší lhůty k plnění, a to vzhledem k výši náhrady nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.