Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 27/2021-86

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 7.562,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení úroku ve výši 1 % ročně z částky 6.362,34 Kč ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.562,34 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6.362,34 Kč ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 569,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.562,34 Kč ode dne 21. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 5.291,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení úroku ve výši 1 % ročně z částky 6.362,34 Kč ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.562,34 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6.362,34 Kč ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 569,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.562,34 Kč ode dne 21. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 5.291,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 2. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 7.562,34 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného kontokorentního úvěru Flexikredit, sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobce právnická osoba, ulice a číslo, obec a číslo, IČO, a žalovaný v rámci vedení běžného účtu pro žalovaného na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 20. 8. 2007; nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, všeobecné obchodní podmínky banky, její úrokový lístek a sazebník. Žalobce tvrdil, že na základě výše uvedené smlouvy a v souladu s dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 7.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jednou v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru a jeho minimální měsíční kreditní příjem na tomto účtu bude činit 50 % poskytnutého úvěrového limitu; dále se žalovaný zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a nedostat se do prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vzniklého ze smlouvy. Jelikož žalovaný těmto svým závazkům nedostál, neboť povolený úvěrový limit překročil, v důsledku čehož mu na běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, právní předchůdkyně žalobce v souladu se smluvními podmínkami žalovanému zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 6.362,34 Kč převedla dne 22. 3. 2019 z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. bankovní účet. Následně umožnila žalovanému splácení této částky, z níž byl žalovaný v souladu se smlouvou a podmínkami povinen hradit úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu dle sazebníku. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobce přistoupila k zesplatnění dlužné částky vyčíslené na 7.562,34 Kč dopisem ze dne 27. 7. 2019 a vyzvala žalovaného k její neprodlené úhradě. Žalovaný na výzvu nereagoval. Dlužná jistina je proto úročila 30 % ročním úrokem z nepovoleného debetního zůstatku, jakož i zákonným úrokem z prodlení, účtovaným ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tedy ode dne 21. 8. 2020. Předmětná pohledávka pak byla spolu se svým příslušenstvím a právy a povinnostmi s ní spojenými postoupena smlouvou ze dne 19. 8. 2020 žalobci s účinností k datu 20. 8. 2020, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Od postoupení pohledávky pak na svůj dluh neplnil ani částečně, a nadále tak žalobci dluží na jistině úvěru 6.362,34 Kč, na poplatcích a smluvních pokutách 1.200 Kč a na úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 27. 7. 2019 pak 569,50 Kč, to vše spolu s 30 % ročním úrokem z úvěrové jistiny jdoucím ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení a spolu se zákonným 10 % ročním úrokem z prodlení z dlužné částky 7.562,34 Kč (tj. součet jistiny, poplatků a smluvních pokut) jdoucím od data 21. 8. 2020 až do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu k plnění, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil a upřesnil, že k převedení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 6.362 na zvláštní úvěrový účet jeho právní předchůdkyně přistoupila dne 22. 3. 2019 s tím, že tato částka měla být uhrazena ve 24 měsíčních splátkách po 265,10 Kč vždy k 22. dni v měsíci a současně k ní banka naúčtovala žalovanému poplatky ve výši 1.200 Kč dle sazebníku za dvě upomínky po 600 Kč. Jelikož tak ale žalovaný nečinil (neuhradil nic), byl úvěr v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami ke dni 25. 7. 2019 zesplatněn. Z nesplacené jistiny pak banka vyúčtovala žalovanému za období ode dne 18. 9. 2019 do 18. 8. 2020 10 % roční zákonný úrok z prodlení v celkové výši 569,50 Kč. Úroková sazba sjednaná pro nepovolený debetní zůstatek pak dle úrokového lístku činila (oproti původním žalobním tvrzením) 29 % ročně. S ohledem na tuto skutečnost tedy žalobce vzal ještě před zahájením jednání ve věci podanou žalobu částečně zpět co do zaplacení úroku ve výši 1 % ročně z částky 6.362,34 Kč za dobu ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení, a nadále se tak vůči žalovanému domáhal zaplacení celkové dlužné částky 7.562,34 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z jistiny ve výši 6.362,34 Kč ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 569,50 Kč a spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 7.562,34 Kč ode dne 21. 8. 2020 do zaplacení.

3. Následně pak žalobce doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela jeho právní předchůdkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 18. 12. 2017. Takto zjištěné údaje pak hodnotila individuálně v souladu se svými platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, přičemž vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 18.195 Kč, kterého jmenovaný dosahoval ze svého pracovního poměru řemeslníka, sjednaného na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, jakož i z informace, že žalovaný má vlastní bydlení, nemá žádnou vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem jeho domácnosti činí 45.000 Kč. V době žádosti o úvěr měl žalovaný další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4.045,78 Kč (dle interních zdrojů), resp. 4.470 Kč (dle externích zdrojů). Po zhodnocení těchto zjištění tedy banka žalovanému schválila úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši 7.000 Kč.

4. Žalovaný dlužnou částku nerozporoval a deklaroval svou vůli dluh žalobci uhradit s tím, že je zaměstnaný, má pravidelný příjem, nemá žádnou vyživovací povinnost, avšak nedisponuje úsporami. Rozhodnutí ve věci tedy ponechal na úvaze soudu.

5. Soud ve věci provedl dokazování obsahem spisového materiálu, a to smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 20. 8. 2008, sjednanou mezi právnická osoba (resp. právnická osoba), a žalovaným, žádostí o povolení debetního zůstatku Flexikredit a dispozicemi ke smlouvy o bankovních produktech a službách se sjednáním produktu Flexikredit k běžnému účtu žalovaného s výší povoleného limitu 7.000 Kč, obojí ze dne 18. 12. 2017, dále Všeobecnými obchodními podmínkami banky, úrokovým lístkem, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, náhledem do registru klientských informací, výpisy z úvěrového účtu za období ode dne 29. 3. 2019 do 20. 8. 2020, upomínkou ze dne 5. 5. 2019, oznámením o zesplatnění ze dne 27. 7. 2019, poštovním podacím archem, výzvou k zaplacení před prodejem pohledávky ze dne 22. 9. 2019, platební historií ke smlouvě číslo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úhradě úplaty za postoupení ze dne 19. 8. 2020 včetně potvrzení ze dne 20. 8. 2020, dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2020 spolu s poštovním podacím lístkem, výpisem žalobce z obchodního rejstříku, jakož i předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020 a poštovním podacím lístkem.

6. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož právní předchůdkyně žalobce právnická osoba, později právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 20. 8. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Na základě žádosti žalovaného ze dne 18. 12. 2017 a dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách z téhož dne pak výše uvedená banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku na tomto účtu do výše povoleného limitu 7.000 Kč za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu 50 % povoleného limitu. Úroková sazba činila 21,99 %, v případě překročení povoleného limitu bylo sjednáno úročení takto vzniklého nepovoleného záporného zůstatku ve výši 29 % ročně (dle úrokového lístku). Právní předchůdkyně žalobce vycházela při posuzování schopnosti žalovaného takto poskytnutý úvěr splácet z údajů uvedených v jeho žádosti o úvěr, dle nichž byl žalovaný v době žádosti svobodný, bez vyživovací povinnosti, měl vlastní bydlení, a byl zaměstnán jako dělník/řemeslník na dobu určitou s příjmem 18.195 Kč a s celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti ve výši 45.000 Kč. Pověřením žalovaného v dostupných registrech pak bylo zjištěno, že žalovaný má i další závazky (mj. i u předmětné banky, u níž má veden svůj běžný účet), na které splácí celkem 8.515,78 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný sjednané podmínky kontokorentního úvěru nedodržel, neboť překročil sjednaný limit a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku na účtu, který nevyrovnal, banka tento debetní zůstatek ve výši 6.362,34 Kč v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami převedla na nově otevřený úvěrový účet číslo současně žalovanému naúčtovala poplatky za upomínky dle sazebníku a dispozic ve výši 2x 600 Kč; dluh tak činil celkem 7.562,34 Kč. Žalovaný pak byl povinen opět dle všeobecných obchodních podmínek banky splatit splatný Flexikredit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách tak, aby délka splácení nepřesáhla dobu 24 měsíců, a splatit úroky ze splatného Flexikreditu (29 % ročně). Ani v tomto případě pak žalovaný své závazky neplnil, když na svůj dluh neuhradil ničeho, a proto banka přistoupila k zesplatnění své pohledávky ke dni 25. 7. 2019, o čemž žalovaného vyrozuměla svým dopisem ze dne 27. 7. 2019 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Předmětná pohledávka pak byla smlouvou ze dne 19. 8. 2020 postoupena žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) s účinností k datu 20. 8. 2020, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. K datu 20. 8. 2020 se tak výše dlužné jistiny v částce 6.362,34 Kč, ani poplatků v částce 1.200 Kč nezměnila, úrok z prodlení z dlužné jistiny pak byl k uvedenému datu kapitalizován částkou 569,50 Kč. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním těchto svých peněžitých závazků v prodlení.

7. Podle ustanovení a , , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

10. Ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

11. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

12. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

15. Podle ustanovení může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví.

16. V prvé řadě jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět co do části požadovaného úroku dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k tomuto jeho procesnímu úkonu souhlasu žalovaného ( a 4 ). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení a výrokem I. tohoto rozsudku řízení nejprve v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do zaplacení úroku ve výši 1 % ročně z částky 6.362,34 Kč ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení, částečně zastavil.

17. Ve zbývajícím rozsahu, nedotčeném částečným zpětvzetím, pak soud po zhodnocení provedených listinných důkazů dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobce za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o běžném účtu, k němuž mu následně ve smyslu zřídil kontokorentní úvěr povolením čerpání peněžních prostředků až do výše sjednaného úvěrového limitu 7.000 Kč. Jelikož žalovaný stanovený limit přečerpal a stav konta nevyrovnal, banka v souladu s obchodními podmínkami celý záporný zůstatek převedla na nově zřízený úvěrový účet s tím, že žalovaný byl povinen tento dluh, představující nově vzniklou úvěrovou jistinu, uhradit spolu se sjednaným 29 % ročním úrokem z nepovoleného debetního zůstatku v pravidelných měsíčních anuitních splátkách nejpozději do 24 měsíců. Ani tomuto svému závazku nedostál, pročež banka uvedený závazek ke dni 25. 7. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Následně pak s účinností k datu 20. 8. 2020 tuto svou pohledávku včetně příslušenství postoupila žalobci, který se tak stal aktivně legitimovaným v této věci, přičemž k uvedenému dni dluh dosáhl na jistině výše 6.362,34 Kč, na poplatcích 1.200 Kč a na úroku z prodlení pak 569,50 Kč a je dále úročen 29 % ročním úrokem za nepovolený debet a zákonným úrokem z prodlení. Soud pak v tomto konkrétním případě neměl pochybnosti o tom, že právní předchůdkyně žalobce dostála své zákonné povinnosti a řádně posoudila schopnost žalovaného sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to již s ohledem na zdroj a výši příjmu žalovaného (18.195 Kč) a celkových příjmů jeho domácnosti (45.000 Kč), oproti nimž následně porovnal výši výdajů v souvislosti se závazky splácenými žalovaným. Zároveň soud zohlednil, že právní předchůdkyně měla přehled o finanční situaci i hospodaření žalovaného přehled i proto, že pro něj již od roku 2008 vedla běžný účet. Proto posoudil, že i vzhledem k výši poskytnutého úvěrového rámce a podmínkách jeho splácení nebyly dány důvody pochybovat o schopnosti žalovaného takto vzniklý závazek uhradit, když celková výše splátek závazků žalovaného nepřesahovala výši jeho příjmu a disponibilní prostředky bylo možno hodnotit jako dostačující.

18. Žalovaný pak vůči tvrzením žalobce neuplatnil žádnou obranu, rozhodnutí ve věci ponechal na úvaze soudu a projevil vůli dluh dobrovolně uhradit. Soud tedy neměl žádné pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku, neboť z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný svůj závazek vyplývající z platně uzavřené smlouvy řádně a včas neplnil a svým povinnostem vůči původnímu věřiteli, potažmo žalobci, nedostál. Ze všech uvedených důvodů tedy soud výrokem II. žalobě v rozsahu nedotčeném částečným zpětvzetím vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou dlužnou částku 7.562,34 Kč jakožto nesplacený zůstatek splatného Flexikreditu (jistina s poplatky), a to spolu se sjednaným 29 % ročním úrokem z dlužné jistiny ve výši 6.362,34 Kč, jdoucím ode dne 28. 7. 2019 do zaplacení (tj. v návaznosti na zesplatnění pohledávky bankou) a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to jednak kapitalizovaným ke dni účinnosti postoupení pohledávky (20. 8. 2020) částkou 569,50 Kč, a jednak jdoucím v zákonné výši z celkové dlužné částky 7.562,34 Kč ode dne následujícího po kapitalizaci, tj. ode dne 21. 8. 2020, až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

19. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení ve spojení s  tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný (k části příslušenství, ohledně které byla žaloba vzata zpět nikoliv pro chování žalovaného, se při určení míry úspěchu ve sporu nepřihlíží), přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 5.291,86 Kč. Ta je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.500 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle ustanovení . , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za pět úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 3x sepis podání ve věci samé – žaloba, její doplnění a částečné zpětvzetí, další doplnění, a dále kvalifikovaná výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 1.500 Kč (účast na jednání před soudem) dle bodu 4. advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 800 Kč, a to za pět úkonů právní služby po 100 Kč dle advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle citované vyhlášky, z náhrady za promeškaný čas ve smyslu a 3 advokátního tarifu ve výši 700 Kč za sedm započatých půlhodin po 100 Kč a z náhrady cestovních výdajů dle a 4 advokátního tarifu, jejichž celková výše dle činí 342,86 Kč, a to za účast při jednání u Okresního soudu v Berouně při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle ve výši 4,40 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr motorové nafty dle ve výši 27,20 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. BMW 325 D, registrační značka, s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 6,33 l /100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 56 km na trase obec – obec a zpět; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle ve spojení s  , představovanou částkou 849 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s  část věty za středníkem , ve smyslu je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.