Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 192/2020-124
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 88 051,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky za dobu od 30. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 22 695 Kč, částku 15 100,60 Kč, úroky ve výši 35 % ročně z částky 61 695,88 Kč za dobu od 30. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky za dobu od 30. 1. 2020 dosáhnou částky 237 340 Kč a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 8. 2020 ve znění podání ze dne 7. 12. 2020, č. j. 20 C 192/2020 -63 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle bodu I. výrokové části tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky za dobu od 30. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 22 695 Kč, částku 15 100,60 Kč, úroky ve výši 35 % ročně z částky 61 695,88 Kč za dobu od 30. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky za dobu od 30. 1. 2020 dosáhnou částky 237 340 Kč a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 8. 2020 ve znění podání ze dne 7. 12. 2020, č. j. 20 C 192/2020 -63 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle bodu I. výrokové části tohoto rozsudku, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 27. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 73 951 Kč, sestávající z jistiny ve výši 71 854,06 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč s úrokem z prodlení z částky 74 201 Kč za dobu od 30. 1. 2020 do 13. 3. 2020 v kapitalizované výši 886,29 Kč, s úrokem z prodlení z částky 74 051 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do 24. 3. 2020 v kapitalizované výši 226,27 Kč a s úrokem z prodlení z částky 73 951 Kč za dobu od 25. 3. 2020 do zaplacení, dále částky 15 100,60 Kč, odpovídající smluvní pokutě a konečně úroků ve výši 100,45 % ročně z částky 61 695,88 Kč za dobu od 30. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky 237 340 Kč, vše z titulu úvěru poskytnutého žalobkyní žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy.
2. Žalovaná k podané žalobě v odporu podanému proti ve věci původně vydaném platebním rozkazu uvedla, že neuznává nárok žalobkyně uplatněný v žalobě, původní výše dluhu žalované vůči žalobkyni činila 62 000 Kč, ke dni vyjádření žalované k žalobě výše dluhu činila 47 256 Kč, když dosud žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 14 744 Kč, a to splátkami ze dne 26. 7. 2019 ve výši 3 494 Kč, ze dne 2. 8. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 30. 8. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 12. 9. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 27. 12. 2019 ve výši 5 000 Kč, ze dne 13. 3. 2020 ve výši 150 Kč a ze dne 24. 3. 2020 ve výši 100 Kč. Vzhledem k tomu, že od ledna 2020 do září 2020 nevyplatil zaměstnavatel žalované mzdu, je tato dosud bez příjmů, přičemž je ochotna uhradit žalobkyni částku 47 256 Kč, a to splátkami po částkách 1 500 Kč měsíčně.
3. V rámci repliky žalobkyně uvedla, že žalovaná na svém dluhu ke dni jejího vyjádření k žalobě uhradila pouze částku 10 744 Kč, a to splátkami ze dne 29. 7. 2019 ve výši 3 494 Kč, ze dne 2. 9. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 12. 9. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 27. 12. 2019 ve výši 3 000 Kč, ze dne 13. 3. 2020 ve výši 150 Kč a ze dne 24. 3. 2020 ve výši 100 Kč, celkem tak uhradila jen 10 744 Kč. K možnosti hrazení dluhu žalovanou v měsíčních splátkách žalobkyně sdělila, že je ochotna žalované umožnit splacení dosud celého neuhrazeného dluhu v měsíčních splátkách minimálně po 2 747 Kč.
4. Pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní podáním ze dne 7. 12. 2020 soud usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 20 C 192/2020 – 75, předmětné řízení částečně zastavil, a to ohledně částky 1 000 Kč a úroku ve výši 65,45 % ročně z částky 61 695,88 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní bylo odůvodněno částečnou úhradou dluhu žalovanou po podání žaloby ve výši 1 000 Kč.
5. Soud má po provedeném dokazování, realizovaném v rámci jednání konaném dne 4. 8. 2021, k němuž se nicméně žalovaná bez jakékoliv omluvy nedostavila, ze žalobkyní a ze žalovanou předložených písemných důkazních prostředků za prokázaný skutkový stav spočívající v tom, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 62 000 Kč, vyplacený dle výpisu žalobkyně dne 20. 6. 2019 na běžný účet žalované, vedený pod č. bankovní účet, tento úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 162,39 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 5 494 Kč, celkem tak měla žalobkyni uhradit 197 784 Kč. Součástí formulářové smlouvy strany rovněž učinily ujednání o možnosti žalované na domáhat se bezúplatného odkladu maximálně 3 splátek úvěru za celou dobu trvání smlouvy pro případ ukončení jejího pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, ujednání o povinnosti žalované v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části v délce 30 dnů uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, nejvýše však částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok, dále ujednání o možnosti žalobkyně domáhat se po žalované v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky po dobu delší 15 dnů zaplacení částky 200 Kč jako náhrady účelně vynaložených nákladů, konečně ujednání o povinnosti žalované v případě prodlení po zesplatnění úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení. Na základě žádosti žalované došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 2, 3, 4. Po dobu odkladu těchto splátek, tj. od 24. 8. 2019 do 23. 11. 2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky řádně nehradila a dostala se s úhradou splátky č. 5, splatné dne 24. 11. 2019, do prodlení o délce více než 65 dnů, žalobkyně v souladu s bodem 6. 3. smlouvy úvěr ke dni 28. 1. 2020 zesplatnila. Ačkoliv žalovaná tvrdila, že na splátkách úvěru před zesplatněním uhradila celkem 14 494 Kč, a to splátkami ze dne 26. 7. 2019 ve výši 3 494 Kč, ze dne 2. 8. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 30. 8. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 12. 9. 2019 ve výši 2 000 Kč a ze dne 27. 12. 2019 ve výši 5 000 Kč, soud nemá tvrzení žalované o platbě ze dne 2. 8. 2019, o platbě ze dne 30. 8. 2019 a o výši platby ze dne 27. 12. 2019 za prokázané, když žalovaná pouze tvrdila, ale nikterak uvedené platby a jejich výši nedoložila. Naopak soud má za prokázané, že žalovaná na splátkách úvěru před zesplatněním uhradila celkem 10 494 Kč, a to splátkami ze dne 29. 7. 2019 ve výši 3 494 Kč, ze dne 2. 9. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 12. 9. 2019 ve výši 2 000 Kč a ze dne 27. 12. 2019 ve výši 3 000 Kč, jak patrno i z výpisu žalobkyně v případě tzv. karty klienta. Mezi stranami pak není sporu, že po zesplatění úvěru žalovaná uhradila žalobkyni celkem 1 250 Kč, a to 250 Kč pře podáním žaloby a 1 000 Kč po podání žaloby.
6. Popsaný právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalované jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Soud však s ohledem na výši úroků, jež byla smlouvou sjednána (162,39%) a která se svojí výší zcela zjevně vymyká výši úroků, za jakou byly v předmětné době poskytovány bankami obdobné úvěry (cca 6,58 %) a s odkazem na judikaturu Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího, který opakovaně ve vícero věcech judikoval, že pokud byly sjednány úroky ve výši 167,78 %, 104,84 %, 84,94 % apod., jedná se o výši úroků, která je v rozporu s dobrými mravy a takto může způsobovat absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (např. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2021, č. j. 64 Co 108/2021 -101, ze dne 12. 5. 2021, č. j. 25 Co 36/2021 -109, ze dne 14. 4. 2021, č. j. 25 Co 84/2021 -120, ze dne 14. 4. 2021, č. j. 25 Co 55/2021 -110, ze dne 24. 3. 2021, č. j. 25 Co 73/2021 -100), rovněž aplikoval ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům a konstatuje i v této projednávané věci, že předmětná smlouva o úvěru č. 9102219633 je smlouvou absolutně neplatnou, přičemž k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Nelze rovněž odhlédnout od formulářových smluvních ujednání o právních a skutkových následcích prodlení žalované s úhradou splátek, jež tím více činí smlouvu pro žalovanou absolutně jednostranně nevýhodnou; v případě řádného splacení úvěru by žalovaná žalobkyni uhradila jistinu a tuto dále navýšenou o více než 219 %. Dospěl-li soud prvého stupně na základě výše uvedeného k závěru o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je takto nutno posoudit dle § 2991 o. z. jako vztah z titulu bezdůvodného obohacení, soud proto žalobkyni vyhověl co do částky 50 256 Kč s úrokem z prodlení (soud má za prokázané, že žalovaná na splátkách uhradila toliko částku 11 744 Kč), když v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou realizované splátky započítat na nic jiného než na úhradu poskytnuté jistiny, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , žalovaná sice byla ve věci více úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.