Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 254/2021-22
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 15 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 27. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do
-) úroku z prodlení z částky 15 900 Kč od 17. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10% ročně
-) částky 3 400 Kč
-) částky 2 225 Kč,
se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 27. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) úroku z prodlení z částky 15 900 Kč od 17. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10% ročně -) částky 3 400 Kč -) částky 2 225 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 15 900 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 12. 2019 (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu, odeslaného na telefonní číslo žalované. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila,
že se seznámila se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, že jim porozuměla a že s nimi souhlasí. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč (jistina). Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 500 Kč
do 16. 6. 2020. Svou povinnost však žalovaná nesplnila, když zápůjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením
(za písemné výzvy) ve výši 2 225 Kč. Žalovaná na svůj dluh plnila pouze částečně (5 000 Kč), celkovou dlužnou částku však do dne podání žaloby neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupcr žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí,
a proto rozhodl bez nařízení jednání.
Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu uzavřela dne 19. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které žalované zaslala na bankovní účet
č. bankovní účet ve třech postupných platbách, které proběhly dne 21. 12. 2019 (3 000 Kč), dne 19. 12. 2019 (5 000 Kč), a dne 2. 1. 2020 (4 500 Kč). Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 400 Kč, celkem tedy částku ve výši 15 900 Kč, nejpozději dle tvrzení žalobkyně do 16. 6. 2020 (příznivější pro náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 360,94 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 085 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle §7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 119,97 Kč, á za úkon 4 220 Kč, učiněny tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava, podání žaloby, účastna na új.) jeden úkon v poloviční sazbě dle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) 2 110 Kč, čtyři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t.; náhrada hotových výdajů – cestovného za cestu k új. na trase Praha - Ml. Boleslav a zpět 130 km, vozidlem RZ 3 AT8166, základní sazba náhrady dle vyhlášky č. 589/2020Sb. 4,40 Kč na km, průměrná spotřeba pohonných hmot benzín 95 okt. 5,1 l/100km, vyhlášková cena paliva 27,8 Kč celkem cestovné 1 176,12 Kč; náhrada za promeškaný čas dle §14 a. t. 4x1/2 hodiny, tj. 400 Kč; daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. z 19 236,31 Kč, tj. 4 039,63Kč.
4. žalovaného) dle smlouvy do 18. 1. 2020. Tuto nejasnost v tvrzení a důkazech soud neřešil vzhledem k závěru, že smlouva je absolutně neplatná a prodlení z bezdůvodným obohacením nastává až od doručení žaloby.) Pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a rovněž účelně vynaložené náklady, zejm. na zasílání písemných upomínek ve výši 500 Kč za odeslání jedné upomínky (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 19. 12. 2019, Dodatkem k této smlouvě ze dne 2. 1. 2020 a jednotlivými výpisy z účtu žalobkyně). Žalovaná uhradila na dlužnou částku pouze 5 000 Kč. Zbytek dlužné částky
do dne splatnosti neuhradila, neučinila tak ani přes opakované výzvy žalobkyně, ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně (prokázáno upomínkami ze dne 19. 3. 2020,
26. 3. 2020, 2. 4. 2020, 16. 7. 2020 a 31. 7. 2020, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne
17. 5. 2021 a podacím lístkem).
5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud z čl. 2 a 2.8. VOP zjistil, že žalovaná k okamžiku uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce prohlásila a potvrdila, že důkladně posoudila svoji majetkovou situaci, a že je tudíž schopna splácet zápůjčku a současně, že není v prodlení
se splácením jakéhokoliv závazku vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejího závazků vůči žalobkyni. Žalovaná dále prohlásila, že není v prodlení s plněním svých daňových povinností ani jiných platebních povinností a veřejných odvodů vzniklých na základě právního předpisu (zejména s platbami pojistného na sociální zabezpečení), právních
či protiprávních úkonů.
6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu
s § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.
7. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované netvrdila žalobkyně v žalobě ničeho. Zda vůbec před poskytnutím zápůjčky žalované žalobkyně její úvěruschopnost zkoumala, neuvedla, v žalobě bylo pouze odkázáno na předmětnou smlouvu a na VOP. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že sama žalovaná při uzavření předmětné smlouvy stvrdila, že je schopna zápůjčku splácet, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv závazku vůči jakékoliv třetí osobě a že si není vědoma, že by byla evidována v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie. K tomu je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru
a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí
při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede
k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl
od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pouhé prohlášení, resp. potvrzení žalované o její schopnosti předmětnou zápůjčku splatit je proto
pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Na základě těchto skutečností byla žalobkyně soudem dne 31. 8. 2021 upozorněna, že soud nemá za prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalované, a současně byla poučena, že pokud neprokáže řádné zkoumání úvěruschopnosti, soud posoudí pohledávku dle ustanovení o bezdůvodném obohacení a přisoudí tak jen neuhrazenou jistinu dluhu spolu s úrokem z prodlení jdoucím od doručení žaloby žalované soudem do zaplacení. Žalobkyně s tímto postupem následně souhlasila. Soud proto předmětnou pohledávku posoudil dle § 2 991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z.
při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem
nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná
se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu
46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
17. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný
pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle
§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
20. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho,
zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
21. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.
23. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 12 500 Kč, kterou jí žalovaná ani zčásti nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna toto plnění, tedy částku 12 500 Kč, žalobkyni vrátit.
Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
ode dne následujícího po doručení žaloby žalované, tj. od 27. 7. 2021, do zaplacení, přičemž
ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni,
jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý
ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.