Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 380/2020-61
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 29 307 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 29 307 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 307 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na úhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 29 307 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 307 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na úhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26.8.2020 domáhala zaplacení částky 29 307 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 11.6.2018 se společností právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce, jehož výši však žalobkyně neuvedla. Žalovaná na základě předmětné smlouvy načerpala úvěr v konečné výši 43 307 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na její bankovní účet, a to pod variabilním symbolem číslo.
K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně a že po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru, kdy po posouzení její úvěruschopnosti jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě porovnání žalovanou doloženými příjmy a výdaji. Rovněž prověřovala platební minulost a úvěrovou angažovanost žalované v databázích, zejména v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, a v bankovních i nebankovních databázích klientských informací. Úvěr měl být žalovanou uhrazen dle úvěrové smlouvy do 27.11.2019.
Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.12.2019.
Uvedla, že na základě uvedené úvěrové smlouvy žalobkyně za dobu trvání smlouvy načerpala částku v celkové výši 60 910 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradila žalovaná na uvedený úvěr částku 90 199 Kč a po postoupení pohledávky uhradila žalovaná žalobkyni ještě 14 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 12.8.2021, k jednání se neodtavila a nezaslala soudu žádnou omluvu. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
5. Žalobkyně soudu předložila dvě Smlouvy o revolvingovém úvěru, jejichž účastníky měla být na straně věřitele právnická osoba a na straně klienta žalovaná. První byla datována dnem 27.9.2017 a druhá datem 11.6.2018. Vztah předložených smluv však není zjevný. Žádná ze smluv nemá žádné identifikační označení, např. číslem smlouvy, variabilním symbolem. Ani jedna ze smluv neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žádného z účastníků. Dle čl. IX. bod 8. měla smlouva nabýt platnosti a účinnosti podpisem oběma smluvními stranami. Soudu byly rovněž předloženy dva dokumenty nazvané Standardní informace o spotřebitelském úvěru, které se vztahují k revolvingovým úvěrům, avšak kdy byly vytvořeny a pro koho byly určeny, z listin nevyplývá.
6. Žalobkyně dále soudu jako doklad o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s žalovanou předložila listin u nazvanou jméno anonymizována dvě slova, když však z této listin y žádný závazek právní předchůdkyně žalobkyně ani žalované nevyplývá. Nelze ani přehlédnout, že listin listina je datována dnem vzniku závazku 18.9.2019. Existence smlouvy pak není prokázána ani listino u nazvanou Platební informace z listopadu 2019, z níž se sice podává, že právní předchůdkyně žalobkyně informuje žalovanou o výši jejího závazku vedeného pod variabilním symbolem číslo, avšak v jakém vztahu má být tento závazekk tvrzeném úvěrové smlouvě z listin y nevyplývá. Shodně jako, zda byla listin listina doručena do dispozice žalované.
7. Ze 26 potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala v 26 platbách v období od 27.9.2017 do 18.9.2019 celkem částku 60 910 Kč na bankovní účet č. bankovní účet právnická osoba, ze dne 18. 3. 2021 má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. bankovní účet je právě žalovaná.
8. Z platební bilance ve spojení s žalobním tvrzením žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 90 199 Kč.
9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 20.12.2019 ve spojení s přílohou k této smlouvě obsahující přehled postupovaných pohledávek vyplývá, že došlo k postoupení„ balíku“ pohledávek na žalobkyni, kdy předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9.3.2020 a podacího lístku ze dne 9.3.2020 má soud za prokázané, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a že zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky přípisem - výzva k úhradě před podáním žaloby - ze dne 9.3. 2020.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla v období od 27.9.2017 do 18.9.2019 na účet žalované vedený u právnická osoba peněžní prostředky v celkové výši 60 910 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření konkrétní smlouvy o revolvingovém úvěru a že by byla zkoumána úvěruschopnost žalované před jeho poskytnutím.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z. , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z. , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy a že by byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena Smlouva o revolvingovém úvěru datovaná i dnem 11.6.2018 (tedy datem o němž žalobkyně tvrdila, že k tomuto datu byla smlouva uzavřena), která však neobsahuje podpis žádného z účastníků, a to ani vlastnoruční či v elektronické podobě. Soud tak nemá za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy, tím, méně s jakým konkrétním obsahem. Rovněž nelze přehlédnout, že ač žalobkyně tvrdila, že svůj nárok opírá o smlouvu ze dne 11.6.2018, a že na základě právě této smlouvy čerpala žalovaná postupně částku 60 910 Kč, kterou však dle dokladů o platbě čerpala již od 27.9.2017.
22. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, má soud za to, že tato smlouva nebyla uzavřena platně. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované tyto skutečnosti nevyžádala. Žalobkyně sice tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru došlo, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, a na základě prověření externích databázích zejména v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, a v bankovních i nebankovních databázích klientských informací, avšak tato tvrzení žádným způsobem neosvědčila, neboť k nim neoznačila žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že by pro tuto vadu byla úvěrová smlouva neplatná v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z. .
23. V řízení bylo prokázáno, že právnická osoba postupně zaslala na účet žalované částku v celkové výši 60 900 Kč. Zároveň nebyl v řízení prokázán žádný právní důvod poskytnutí této částky žalované. Na straně žalované se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 60 900 Kč, kterou byla žalovaná povinna vydat. Z tvrzení žalované ve spojení s platební bilancí má soud za prokázané, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně 90 199 Kč a následně i žalobkyni ještě částku 14 000 Kč, tedy částku podstatně přesahující její bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu za situace, kdy neshledal, že by žalovaná poskytnutou částku před podáním žaloby nevrátila, v celém rozsahu zamítl (výrok. I.).
24. Úspěšné žalované náleží ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. náhrada nákladů soudního řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.