Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 102/2021-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 12 033 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 12 033 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 12 033 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala
po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy
o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, dne datum úvěr s limitem 50 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, dostupné
na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, webová adresa, na níž
se žalovaný nejprve zaregistroval, čímž mu byl zřízen uživatelský účet, jehož prostřednictvím žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat po celou dobu trvání Smlouvy, a to i opakovaně, přičemž čerpání probíhalo tak, že na základě žádosti o čerpání prostřednictvím webové aplikace na adrese webová adresa převedla právní předchůdkyně žalobkyně peníze na bankovní účet žalovaného. Žalovanému takto právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky v konečné výši 18 100 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se zavázal tento limit nepřekročit a platit úroky (stanovené Sazebníkem ke dni uzavření Smlouvy ve výši 8,5 % měsíčně) a poplatek za čerpání úvěru (stanovené ve výši 12,5 % z částky z každého čerpání úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do datum. Žalovaný však peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil, žalovaný naposledy hradil
před postoupením pohledávky dne datum, zaplatil celkem 22 535,50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne datum svoji pohledávku v celkové výši 12 032,60 Kč za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostřednictvím webové aplikace, dostupné
na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně na adrese webová adresa,
dne datum s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr čerpat a tuto čerpanou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru
ve výši 12,5 % z částky z každého čerpání úvěru. Žalovaný se dále zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši (a) odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1000 Kč, podle toho,
která z těchto dvou částek je vyšší. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou
dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný písemně obeznámen, stejně jako vyzván k dobrovolnému plnění dopisem ze dne datum, odeslaným téhož dne.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně jakkoliv prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně ani přes opakovanou výzvu soudu nepředložila žádný důkaz ohledně majetkových a výdělkových poměrů žalovaného a jejich následného prověřování.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1879 o.z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí,
musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2 odst. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá,
že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 větou prvou zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků. Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
13. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout
již z úřední povinnosti).
14. Žalobkyně pouze tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy a to ani po výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů.
Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací získaných z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně
z insolvenčního rejstříku a z nahlédnutí do centrální evidence exekucí. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje
za dostatečný. Žalobkyně neposoudila výdělkové poměry žalovaného, neboť tyto nejsou vůbec doloženy. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se spokojila
pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Za této situace měla žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ,
který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona
o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen,
že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto
i přísnější. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou, a to absolutně.
15. Soud však nemohl nárok právní předchůdkyně žalobkyně posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., neboť finanční prostředky ve výši 18 100 Kč byly žalovaným splaceny již před postoupením pohledávky na žalobkyni.
16. Vzhledem k výše uvedenému tak soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.