Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 162/2021-39
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Janem Bucharem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.
sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 770 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 7 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 110 Kč od 25. 1. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala zaplacení
a) částky 6 660 Kč;
b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 890 Kč od 25. 1. 2017 do zaplacení;
c) kapitalizovaného úroku ve výši 6 244,29 Kč;
d) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení;
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 7 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 110 Kč od 25. 1. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 6 660 Kč; b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 890 Kč od 25. 1. 2017 do zaplacení; c) kapitalizovaného úroku ve výši 6 244,29 Kč; d) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 13 770 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 8. 12. 2015 uzavřela žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba,
IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právnická osoba) smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla společnost právnická osoba žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a ta se zavázala je spolu s poplatky vrátit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Žalovaná však svému závazku nedostála, když k datu splatnosti neuhradila pohledávku v plné výši a pohledávka se tak ve zbývající výši 13 770 Kč (dlužná jistina ve výši 9 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 4 770 Kč) stala dne 17. 1. 2017 splatnou. V důsledku fúze sloučením dne 30. 9. 2016 přešla pohledávka z této smlouvy na právního nástupce společnosti právnická osoba, společnost právnická osoba (u které následně došlo ke změně firmy na právnická osoba), IČO, se sídlem adresa,
PSČ obec a číslo (dále jen„ právnická osoba 2“). právnická osoba 2 postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 výše uvedenou pohledávku se všemi právy s ní spojenými na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalované částku 9 000 Kč s poplatkem 6 660 Kč. Poplatek se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 1 260 Kč, který byl sjednán ve výši 23,72 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Výše uvedené částky se žalovaná zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že čistý příjem domácnosti žalované činí 19 100 Kč a měsíční výdaje na domácnost dosahují částky 14 200 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 1 890 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba 2 a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byl vyzvána k plnění dlužné částky.
5. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejména § 2390 a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z. a zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2390 o. z. vzniká smlouva o zápůjčce přenecháním zastupitelné věci vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil zapůjčiteli věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.
7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
10. Mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) dle § 2390 o. z. ve spojení s § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázal tyto prostředky žalobkyni spolu s poplatky vrátit. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. jako podnikatel a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel.
11. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o zápůjčce, a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.
12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne spotřebitel věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
14. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je podle zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva neplatná.
16. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.
17. Žalobkyně povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele (žalované), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“
19. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.
20. Podle žalobkyní předložené zákaznické karty žalované poskytovatel spotřebitelského úvěru při zjišťování příjmů a výdajů žalované vycházel z jejích tvrzení, výměru státní podpory, nájemní/ubytovací smlouvy a SIPO. Ani jeden z výše uvedených dokumentů však žalobkyně soudu nepředložila.
21. Soud podotýká, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nedotvrdila a neprokázala, že by skutečně byly zjišťovány a ověřovány žalovanou uváděné příjmy a výdaje, tedy že by skutečně byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.
22. V nyní projednávané věci však žalobkyně neprokázala, kolik skutečně činil pravidelný měsíční příjem žalované a jaké byly její skutečné výdaje, tedy ani nemohla prokázat, že bylo skutečně v možnostech žalované hradit předepsané měsíční splátky.
23. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a proto soud shledal předmětnou smlouvu za neplatnou.
24. Poněvadž je smlouva o zápůjčce, na základě kterých žalobkyně požadovala uhrazení nové jistiny, úroku, smluvní pokuty a nákladů, neplatná, soud shledal tyto uplatněné nároky za nedůvodné, a proto je zamítl.
25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
26. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat, oč se obohatila tedy konkrétně částku 7 110 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 9 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržela, a částkou 1 890 Kč, kterou již žalobkyni uhradila.
28. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 7 110 Kč.
29. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 7 110 Kč, který žalobkyně požadovala od 25. 1. 2017 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věty před středníkem.
31. Žalobkyně byla úspěšná co do 36 % a co do 64 % byla neúspěšná, tedy dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. má žalovaná nárok na poměrnou náhradu vynaložených nákladů. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.