Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 289/2020-80

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

Žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacen částky ve výši 106 953 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 36 364 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 36 364 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 37 587 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 80 057 Kč od 30. 8. 2019 do

11. 11. 2019 ve výši 1 623,38 Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 74 951 Kč od

12. 11. 2019 do 30. 1. 2020 ve výši 1 665,58 Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 73 951 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, částky ve výši 33 002 Kč, úroku ve výši 81,69% ročně z částky 65 268,06 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 8. 2019 dosáhne částky 220 579 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 36 364 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 36 364 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 37 587 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 80 057 Kč od 30. 8. 2019 do 11. 11. 2019 ve výši 1 623,38 Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 74 951 Kč od 12. 11. 2019 do 30. 1. 2020 ve výši 1 665,58 Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 73 951 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, částky ve výši 33 002 Kč, úroku ve výši 81,69% ročně z částky 65 268,06 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 8. 2019 dosáhne částky 220 579 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 11. 12. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán povinnosti zaplatit mu částku 106 953 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 12. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 68 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 120,41% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 106 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2019, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu Oznámení žalobce o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno doporučeně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Od data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky ve výši 5 106 Kč dne 1. 2., 25. 2., 8. 4., 16. 5. a 20. 5. 2019 Celkem se jednalo o částku 25 530 Kč. Před zepslatněním celého úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení u splátek 6, 7 delších než 30 dnů, ve výši 2x 499 Kč. Dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, a to za prodlení se splátkami 4, 6, 7 delší než 15 dnů, ve výši 3x 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky číslo 6 splatné dne 24. 6. 2019. K datu 28. 8. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zepslatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru, veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 78 459,03 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění, a to ve výši 0,1% za každý den prodlení, tedy ode dne 30. 8. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na ústní jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 8. 2021, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal dle , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

3. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne 12. 12. 2018. K akceptaci takto uzavřené smlouvy stranou žalobce došlo Oznámením o schválení úvěru ze dne 17. 12. 2018, které bylo žalovanému zasíláno doporučeně spolu se splátkovým kalendářem k této smlouvě. Byla sjednána celková výše úvěru ve výši 68 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, dosahovala výše 183 816 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr hradit ve splátkách ve výši 5 106 Kč měsíčně v počtu 36 měsíčních splátek s tím, že splátky byly splatné nejpozději k 24. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba dosahovala výše 120,41% ročně. Z bodu 6.1 smlouvy bylo zjištěno, že jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou, kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Z bodu 6.2 smlouvy vyplynulo, že poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejím prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů, částku ve výši 200 Kč. Z bodu 6.3 smlouvy bylo zjištěno, že jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Z bodu 6.5 smlouvy dále vyplynulo, že jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení.

4. Z dokladů o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr na základě smlouvy, a to převodem na účet číslo bankovní účet dne 14. 12. 2018. Tato částka byla zaslána na tento účet pod variabilním symbolem číslo.

5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil 6x 5 106 Kč a 1x 1 000 Kč, celkem tedy částku 31 636 Kč. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 bylo sděleno, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené částky úvěru ve výši 80 057 Kč. K ověřování úvěruschopnosti žalobcem, žalobce předložil prohlášení klienta ze dne 12. 12. 2018, ve kterém žalovaný kromě jiného, prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, neuzavírá smlouvu v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet, je si vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, který má být poskytnut dle smlouvy a souhlasí s tím, považuje jej za přiměřený a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovních subjektů, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank. Soudu byla předložena pracovní smlouva, kterou žalovaný uzavřel dne 1. 11. 2017 s zaměstnavatelem právnická osoba na dobu neurčitou, dále soudu byly předloženy výplatní pásky, kdy v srpnu 2018 příjem u žalovaného dosáhl 19 320 Kč, v září 2018 16 800 Kč, v říjnu 2018 19 320 Kč. Z detailu pohybu na účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 21. 9. 2018 byla na jeho účet připsána od jeho zaměstnavatele částka 13 309 Kč, v říjnu 2018 částka 11 562 Kč a v listopadu 2018 částka 13 309 Kč. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS ze dne 11. 12. 2018 bylo ověřeno, že žalovaný nemá žádné dlužné částky po splatnosti. Z hodnocení klienta ze dne 12. 12. 2018 bylo zjištěno, že u žalovaného byly zjištěny příjmy 12 440 Kč měsíčně, výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 410 Kč a náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 1 300 Kč měsíčně, tedy celkové výdaje činí 4 710 Kč měsíčně a rezerva je 1 000 Kč. Volné zdroje byly vyhodnoceny na částku 6 730 Kč. Dále bylo zjištěno, že je svobodný a dosáhl střední vzdělání s maturitou a pokud se jedná o formu bydlení, bydlí ve státním – obecním bytě.

6. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován č. a , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

7. Dle o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ustanovení § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.

14. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom neposkytuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu , a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaný dle potvrzení zaměstnavatele měl příjem zhruba 16 000 Kč čistého měsíčně v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu, přičemž hodnocení klienta jsou, dle mínění soudu, velmi podhodnoceny výdaje spojeny např. s bydlením žalovaného (1 400 Kč), jejichž výše je zcela nereálná, nejsou zde hodnoceny další výdaje na bydlení, jako např. náklady spojené s vodou, elektřinou, topením, placením odpadu atd. a ani výše nájmu 1 400 Kč měsíčně není reálná.

16. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně, pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v  d (Nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – Nálezy Ústavního soudu sp. zn. 1 US 199/11 a sp. zn. , kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možno jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samostatným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

17. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 12. 12. 2018 je smlouvou absolutně neplatnou dle ust. o spotřebitelském úvěru ve spojení s  a o. z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 68 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu ( o. z.) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku ve výši 68 000 Kč a uhradil pouze částku ve výši 31 636 Kč, soud uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku zaplatit rozdíl ve výši 36 364 Kč s příslušenstvím v zákonné výši ( ), ve zbývající části nárok žalobce výrokem II. zamítl jako nedůvodný.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. s tím, že více úspěšný žalovaný měl nárok na náhradu poměrné části nákladů v řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.