Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
52 C 323/2020-58
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená anonymizováno jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec a číslo – anonymizována dvě slova,
o zaplacení 16.850 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalobní návrh, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 6.850 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.250 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 7. 2019 do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 7. 2019 do 3. 3. 2020, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k rukám jejího právního zástupce, anonymizováno jméno příjmení, ve výši 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalobní návrh, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 6.850 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.250 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 7. 2019 do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 7. 2019 do 3. 3. 2020, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k rukám jejího právního zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve výši 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u obvodního soudu pro Prahu 9 datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 16.850 Kč, z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 10.000 Kč, kterou žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné dne datum, žalovaný však neuhradil řádně a včas, když ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku žalovanému prostřednictvím svých webových stránek, na které žalovaný nastavil parametry zápůjčky, dále vyplnil formulář Žádost o poskytnutí zápůjčky, přičemž souhlasil se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Načež žalobkyně odeslala přidělený příjmení kód žalovanému na telefonní číslo uvedené v žádosti, a tím došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady a částku 3.600 Kč jako smluvní pokutu, která nedosahuje poloviny hodnoty zápůjčky. Žalobkyně ve své žalobě dále uvedla, že v případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce, aby soud tento posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud žalobu rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu ze dne datum, žalovaný pak ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ze dne datum v určené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný nikterak neodporoval, neboť byl ve sporu zcela nečinný, dále zejména ze Smlouvy o zápůjčce ze dne datum a Všeobecných podmínek žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného. Tvrzením žalobkyně a z Výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne datum na bankovní účet žalovaného částku 10.000 Kč. Tvrzením žalobkyně a z Upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně připravila písemnou výzvu pro žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak není patrno, zda tato upomínka byla žalovanému opravdu odeslána. Tvrzením žalobkyně, z Výzvy k úhradě před podáním žaloby z dne datum a souvisejícího Podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně.
5. Na základě výše uvedených listinných důkazů, má soud prokázán následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému dne datum částku 10.000 Kč. Žalovaný se v neplatné smlouvě o zápůjčce (viz odstavec 6), zavázal částku vrátit v jedné splátce ve výši 10.000 Kč, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč, a to ke dni datum. Pro případ prodlení se žalovaný dále, v neplatné smlouvě o zápůjčce, zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván, avšak dlužnou částku neuhradil.
6. Soud se nejprve zabýval, jak věřitel (žalobkyně) posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaný) splácet zápůjčku, tedy spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byla vyzvána soudem, před vydáním rozsudku ve věci samé. K této výzvě se žalobkyně sice vyjádřila, v podání ze dne datum, kde doplnila, že u žalovaného byla posuzována jeho úvěruschopnost, dotazem na aktuální zaměstnání žalovaného, výši příjmu, délku trvání pracovního poměru, dotazem na žalovaného na jeho rodinný stav a jeho bytové poměry, dotazem na žalovaného na jeho výdaje a dále lustrací v příjmení a insolvenčním rejstříku, když žalovaný zaslal kopie výplatních pásek. Žalobkyně k tomuto svému podání soudu předložila pouze 2 důkazy, a to dvě výplatní pásky žalovaného v období prosinec 2018 a leden 2019. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne datum, jedná se o výplatní pásky více jak čtvrt roku staré. S ohledem na shora uvedené, nelze dospět k závěru, že by věřitel za této situace pečlivě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a nutno uzavřít, že v daném případě věřitel nedostál své povinnosti stanovené mu zákonem a při poskytnutí úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., pro zjevný rozpor se zákonem, absolutně neplatná. Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém bylo soudem v právní větě zejména vysloveno, že„ dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích”. Také, dle příjmení ústavního soudu, ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy.“ jméno žalobkyně si byla vědoma nedostatku svých listinných důkazů, když již v samotné žalobě ze dne datum navrhovala, že v případě neuznání nároku žalobkyně z titulu úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.
7. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy plnila-li strana (žalobkyně), aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10.000 Kč, žalovaný však tuto částku žalobkyni do dnešního dne nevrátil.
8. Na základě skutkového tvrzení žalobkyně, dále s ohledem na předložené listinné důkazy žalobkyně a shora uvedená zákonná ustanovení, soud ve výroku II. tohoto rozsudku, žalobě vyhověl částečně a uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení. S ohledem na to, že z tvrzení žalobkyně a z předloženého výpisu účtu žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na jím označený účet, částku 10.000 Kč a žalovaný nikterak nesporoval, že by částku 10.000 Kč od žalobkyně neobdržel, navíc žalovaný do dnešního dne tuto částku žalobkyni nevrátil, čímž došlo na straně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně, která žalovanému částku ve výši 10.000 Kč poskytla, na základě neplatné smlouvy, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud žalobě v části 10.000 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost, tuto částku žalobkyni zaplatit zpět.
9. Pokud se jedná o zákonné úroky z prodlení, povinnost žalovaného k jejich úhradě soud posoudil, dle ust. § 1970 o.z., když se žalovaný nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dne datum (pokud žalobkyně předložila dřívější výzvy k úhradě dlužné částky, doručení těchto dřívějších výzev žalobkyně v řízení nikterak neprokázala), tato výzva byla na základě § 573 o.z. (zásilka došla 3-tí pracovní den po odeslání), prokazatelně doručena dne datum. Žalobkyně ve výzvě určila lhůtu pro úhradu dlužné částky do 3 dnů, tedy do datum. Žalovaný však neuhradil ničeho, tudíž se od datum dostal do prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z dlužné částky až od datum do zaplacení, pouze z přiznané částky 10.000 Kč.
10. Co se týče zbývající dlužné žalované částky, tedy 3.250 Kč (poplatku za poskytnutí zápůjčky) + 3.600 Kč (smluvní pokuty) + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč (které lze přiznat pouze mezi podnikateli a zde žalovaný vystupoval jako spotřebitel), rozhodl soud vzhledem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobní návrh k zaplacení částek 6.850 Kč + 2.000 Kč, jako nedůvodné, zamítl.
11. S ohledem na to, že soud neshledal za důvodné, celé žalobkyní požadované příslušenství, soud dále zamítl i neoprávněně požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 3.250 Kč ve výši 10 % ročně od původně požadovaného prodlení, od datum do zaplacení. Když původní žalovaná částka z tohoto úroku byla 13.250 Kč a soud přiznal jen částku 10.000 Kč, rozdílem těchto částek (číslo částka), vyjde právě nedůvodná částka 3.250 Kč, ze které soud nedůvodné zákonné úroky, ve výroku I. tohoto rozhodnutí, nepřiznal.
12. Soud jako neoprávněné, zamítl i zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně, od původně požadovaného prodlení, od datum do datum z částky 10.000 Kč, když přiznal zákonné úroky z částky 10.000 Kč, až od datum (viz odstavec 9 shora), tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, je tedy nezbytné stanovit poměr jejího úspěchu v řízení. Pokud by žalobkyně, která byla právně zastoupena, měla plný úspěch ve věci, náležela by jí náhrada v celkové výši 2.000 Kč (100%). Tato částka by byla tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2, bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 800 Kč. Dále odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), která činí částku 900 Kč (3 x 300 Kč). Dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 vyhlášky, v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč), přičemž soud zde rozhodl o aplikaci § 14b vyhlášky, když se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (smlouva o zápůjčce), hodnota sporu nepřesáhla 50.000 Kč, nadto žalobkyně sama navrhla přiznání částky 2.000 Kč. Žalobkyně měla úspěch ve věci v částce 10.000 Kč, tedy 59 % a neúspěch v částce 6.850 Kč, tedy 41 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu (59 - 41) náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši 18 %. Žalobkyni je tak žalovaný povinen nahradit 18 % z celkových nákladů řízení z této částky (tedy 18% z 2.000 Kč), což činí 360 Kč. Žalobkyni tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 360 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co je mu uloženo tímto rozsudkem, může oprávněná podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.