Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 135/2021-43
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 20 074 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 286,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 6. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 8 787,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 286,84 Kč od 29. 6. 2018 do 5. 3. 2020 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 536 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 286,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 6. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 8 787,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 286,84 Kč od 29. 6. 2018 do 5. 3. 2020 se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 536 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 074 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 4. 2017 uzavřeli žalovaný a původní věřitel společnost právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl téhož dne původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 27 272 Kč ve 14 splátkách do 28. 6. 2018. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když provedl lustraci žalovaného v ISIR, Centrální evidenci exekucí, databázích inkasních agentur a insolvenčním rejstříku a po žalovaném požadoval uvedení a doložení jeho příjmů a výdajů. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 286,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 814,03 Kč, poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 4 415,20 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 798,32 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 759,51 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z dlužné jistiny za dobu od 29. 6. 2018 (ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky) do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 30. 8. 2021 se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 28. 4. 2017 byla mezi společností právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva číslo dle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit navýšenou o částku 12 272 Kč, tvořící úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 750 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč s tím, že prvá splátka je splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Dle formuláře pro standardní informace je pevná úroková sazba pro celé období trvání smlouvy 15 % ročně.
4. V žádosti o úvěr ze dne 28. 4. 2017 žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a od září 2016 do 30. 6. 2017 je zaměstnán s příjmem 11 211 Kč, přičemž jeho měsíční výdaje na bydlení a energie činí 3 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 2 500 Kč. Dle žádosti žalovaný doložil výplatní pásky za měsíce leden až březen 2017 a pracovní smlouvu včetně dodatku.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Z položky 662 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že zde figuruje pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo.
6. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 26. 2. 2020 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy číslo. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému zaslána dne 26. 2. 2020.
7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba předala dne 28. 4. 2017 žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši
12 272 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Tato pohledávka byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr původní věřitel posoudil z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, která ověřil uvedenými dokumenty.
8. Mezi právní předchůdkyním žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatky vrátit formou sjednaných měsíčních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Zejména v otázce příjmů žalovaného nevynaložila dostatečnou péči při posouzení, když pracovní smlouva žalovaného je uzavřena do konce června 2017, přičemž zápůjčka měla být splacena ve 14 měsíčních splátkách od dubna 2017. Soudu byla předložena žádost o úvěr, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud zavázal žalovaného k úhradě zbylé jistiny ve výši 11 286,94 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne 25 3. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 26. 2. 2020 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 2. 3. 2020, 3 dny lze považovat za přiměřenou lhůtu k plnění a od 6. 3. 2020, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 45 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby o 10 403,57 Kč) a úspěšná v rozsahu 55 % (vyhovění žalobě v částce 12 962,97 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 5 362 Kč sestávající z odměny za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis formulářové žaloby), tj. 900 Kč, odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5 a. t. za 1 940 Kč (účast u jednání), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 5 a. t. po 100 Kč, tj. 300 Kč, a paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby dle § 13 a. t. za 300 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni požadovanou náhradu za ztrátu času dle § 14 a. t. v trvání 2 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 200 Kč, a cestovného z obec do obec a zpět ve vzdálenosti celkem 39 km osobním automobilem Seat EXEO, registrační značka, o kombinované spotřebě 5,5 l nafty na 100 km, ve výši 230 Kč. Z toho soud vypočetl náhradu 21 % DPH ve výši 792 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je jejím plátcem. Soud rovněž přiznal žalobkyni náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 536 Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.