Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 94/2021-50

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 40 720 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 100,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 540 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 28 529,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 135,20 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 21 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 100,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 540 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 28 529,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 135,20 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 21 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 5. 1. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 40 720 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, se sídlem v obec, a žalovaným pod číslo dne datum, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina částku 22 000 Kč, smluvní pokuty částku 12 000 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 675,20 Kč, nezaplacenou úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 937,20 Kč, neuhrazený poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 107,60 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20 5. 2020 ve výši 2 910,19 Kč. Současně žalobkyně požadovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 10,75 % ročně z částky 22 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 24 675,20 Kč, v obou případech od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Aktivní legitimaci ve věci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, na kterou byla pohledávka převedena ze společnosti právnická osoba) dne datum, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle , neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 4. 2021 byla žalobkyně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně splácet sjednaný úvěr, a to v souladu s  a o spotřebitelském úvěru.

6. Žalobkyně ve svém podání na výzvu soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a dále nahlédnutím do veřejných rejstříků. K těmto tvrzením žalobkyně doložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsanou žalovaným, z jehož obsahu vyplývá, že ke dni poskytnutí úvěru byl ženatý, měl 4 vyživovací povinnosti k dětem do věku 6 let (2 děti) a 15 let (2 děti) a žil v nájmu, kde činily výdaje 11 000 Kč měsíčně. Na stravování byly uvedeny výdaje ve výši 5 500 Kč, splátky dalších úvěrů činily 2 080 Kč. Průměrné výdaje celé domácnosti činily 18 580 Kč, průměrný měsíční příjem domácnosti činil 14 256 Kč. Domácnost tvořily 2 výdělečně činné osoby, aniž byl ověřen příjem druhé výdělečně činné osoby. Žalovaný pracoval na dobu určitou u anonymizována dvě slova právnická osoba jako uklízeč. Současně žalovaný pobíral invalidní důchod ve výši 4 664 Kč. Jiné doklady nebyly žalobkyní předloženy.

7. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, z transakční historie ke smlouvě o úvěru, z předpisu splátek úvěru a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum podepsána smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty jako dlužníkovi bezúčelové, hotovostní prostředky ve výši 22 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, které měly být uhrazeny ve splátkách po 2 860 Kč. Úroková sazba činila 25,85% ročně, nikoliv 28 % či 10,75 %, jak je tvrzeno a navrženo v žalobě. Smluvní strany si dohodly, že za správu úvěru zaplatí dlužník věřiteli poplatek ve výši 4 840 Kč a dále poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 4 180 Kč. Z obsahu smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byly tyto poplatky stanoveny. Celkem byl žalovaný povinen uhradit částku 37 180 Kč, tedy jistinu ve výši 22 000 Kč a dále částku 15 180 Kč, kdy z obsahu smlouvy není zřejmé, co představuje rozdíl mezi částkou 37 180 Kč, jako částkou, která měla být dlužníkem uhrazena, a poskytnutou jistinou ve výši 22 000 Kč. Pokud jsou sečteny poplatky za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, což představuje 9 020 Kč (4 840 + 4 180), pak není ze smlouvy jasné, co představuje rozdíl mezi touto částkou a celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 180 Kč. Žalovaný na předmětnou částku fakticky uhradil 8 460 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.

8. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele podle těchto ustanovení, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona neplatná.

18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnout.

19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena a vyhodnocena v potřebném rozsahu a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. K úvěruschopnosti žalovaného byly doloženy pouze mzdový výměr, dohoda o změně pracovní smlouvy, nájemní smlouva a doklad o výši invalidního důchodu, z nichž vyplynulo, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného činí 14 256 Kč a výdaje 18 580 Kč, tedy výdaje výrazně přesahují příjmy žalovaného. Již z těchto základních položek je zřejmé, že žalovanému nemohlo po zaplacení základních životních výdajů na nájem, stravu apod. zůstat tolik finančních prostředků, aby byl schopen hradit splátky úvěru ve výši 2 860 Kč. Za této situace neměl věřitel spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnout a soud má za to, že smlouvu lze z tohoto pohledu považovat podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

20. Soud má dále za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. Ve smlouvě jsou sjednány 2 poplatky (za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek), aniž by bylo jakýmkoliv způsobem transparentně objasněno, jak věřitel tyto poplatky stanovil a z čeho vyplývá jejich výše. Rovněž není ve smlouvě objasněno, co představuje rozdíl mezi celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 180 Kč a částkami představujícími poplatky za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek ve výši 9 020 Kč. Soud logicky dovodil, že se jedná asi o kapitalizovaný úrok z úvěru, avšak tato skutečnost ze smlouvy nevyplývá a lze tedy konstatovat, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru lze považovat za neurčité a z tohoto důvodu neplatné. Soud má rovněž za to, že sjednání poplatků za správu úvěru i za hotovostní výběr splátek lze také považovat za sjednané v rozporu s dobrými mravy, a to s přihlédnutím k § 580 odst. 1 o. z.

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy zahrnující ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto nákladů spotřebitelského úvěru v dané výši, by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud uplatněný nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poukázána částka 22 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný zaplatil částku 8 460 Kč, je povinen žalobkyni zaplatit 13 540 Kč (22 000 - 8 460 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 540 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Současně soud provedl přepočet kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 540 Kč od 27. 3. 2019 do 20. 5. 2020, což představuje částku 1 560,31 Kč Celkem tedy byla žalobkyni přiznána částka 15 100,31 Kč (13 540 + 1 560,31) s příslušenstvím z částky 13 540 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

23. Ve výroku II. rozsudku byla žaloba zamítnuta do nároků, které nebyly důvodné pro dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 28 529,88 Kč zahrnující část zaplacené jistiny (8 460 Kč), smluvní pokutu ve výši 12 000 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 675,20 Kč, nezaplacenou úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 937,20 Kč, neuhrazený poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 107,60 Kč a část kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20 5. 2020 ve výši 1 349,88 Kč. Dále soud zamítl nárok na přiznání úroku z úvěru ve výši 10,75 % ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úroku z prodlení z částky 11 135,20 Kč (24 675,20 - 13 540) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se nemůže domáhat zaplacení částek, které byly již žalovaným zaplaceny, příp. jejichž důvodnost vyplývá ze smlouvy, které byla vyhodnocena jako neplatná.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla v převážné míře uplatněného nároku úspěšná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.