Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 249/2021-87
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 88 057,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši
88 057,44 Kč spolu s úrokem ve výši 21,20 % ročně z částky 88 057,44 Kč od
6. 4. 2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 128,27 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 88 057,44 Kč ve výši 9,75 % ročně od 6. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 88 057,44 Kč spolu s úrokem ve výši 21,20 % ročně z částky 88 057,44 Kč od 6. 4. 2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 128,27 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 88 057,44 Kč ve výši 9,75 % ročně od 6. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 1. 12. 2020 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jméno příjmení příjmení
a žalovaným byla dne 27. 2. 2014 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP a sazebník. příjmení poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet, který byl poskytnut neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet sjednaný v článku 3 smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 21,20% p.a. Žalovaný se zavázal hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména zavedení úvěrového účtu. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, když úvěr řádně nesplácel. příjmení využila svého práva sjednaného v článku 14 písm. a) produktových podmínek a ukončila smlouvu dopisem ze dne 5. 4. 2019 a úvěr zesplatnila k uvedenému datu. Žalobkyně má nárok na smluvní pokutu ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných ke dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 94 979,76 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 6. 4. 2019 požaduje žalobkyně zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 s účinností ke dni 18. 5. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 6. 2020. Pohledávka ke dni postoupení, tj. k 18. 5. 2020 činila 94 765,83 Kč, z toho dlužná jistina 88 057,44 Kč, úroky kapitalizované ke dni 5. 4. 2019 128,27 Kč. Žalobkyně požaduje z dlužné jistiny do budoucna zákonný a smluvní úrok z prodlení od 6. 4. 2019 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, která byla odeslána doporučeně dne 9. 1. 2020. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. Podáním ze dne 27. 8. 2021 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení k výzvě soudu. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 26. 2. 2014, kdy žalovaný požádal o úvěr. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 16 000 Kč. Tvrdil, že od 21. 11. 2013 je zaměstnán jako dělník
u zaměstnavatele právnická osoba a bydlí u rodičů, kdy celkový čistý příjem domácnosti činí 31 000 Kč a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. příjmení porovnala jeho příjem
a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 665,86 Kč. V době podání žádosti o úvěr také měl další závazky v celkové výši měsíčních splátek 3 860 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti vyhověla
a úvěr poskytla. Žalovaný měl hradit pravidelné měsíční splátky v počtu 96 ve výši 3 256,14 Kč, dále měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 144 Kč počínaje dnem 16. 3. 2014. Splátky úvěru měl hradit z běžného účtu č. bankovní účet ve prospěch úvěrového účtu
č. bankovní účet. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku 205 400,67 Kč, z toho bylo započteno na jistinu 61 942,56 Kč, na úroky 132 496,84 Kč, na poplatky 9 084 Kč, na úrok z prodlení 1 876,28 Kč. Dlužná jistina ve výši 88 057,44 Kč tedy představuje poskytnutý úvěr ponížený o veškeré platby na jistině, tj. 61 942,56 Kč. Žalovaný naposledy před zesplatněním uhradil splátku splatnou ke dni 16. 12. 2018, zůstal tak v prodlení se splátkami splatnými ke dni 16. 1. 2019 a 16. 3. 2019. Oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 5. 4. 2019 bylo žalovanému odesláno dne 8. 4. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se nedostavil, soud jednal
v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz. smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, dohody o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení ze dne 25. 5. 2020. Mezi společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 27. 2. 2014 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, dle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tento úvěr vrátit, a to v pravidelných měsíčních splátkách jistiny a úroku po 3 256,14 Kč zahrnující i pojištění, a to v 96 měsíčních anuitních splátkách počínaje dnem 16. 3. 2014 se splatností k 16. dni v měsíci s tím, že roční úroková sazba činila 21,20% p.a., RPSN 22,01% a celkem měl uhradit 294 760,88 Kč. příjmení měla být převedena na účet č. bankovní účet Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o úvěru ze dne 27. 4. 2014, která je žalovaným podepsána, smluvních podmínek, žádosti o úvěr ze dne 26. 2. 2014. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal částku 150 000 Kč a uhradil částku 205 400,67 Kč. Z této částky bylo započteno na jistinu 61 942,56 Kč, na úrok 132 946,84 Kč, na poplatky 9 084 Kč a na úrok z prodlení 1 876,28 Kč (viz. platební historie smlouvy). Žalovaný požádal o úvěr dne 26. 2. 2014, přičemž ve své žádosti uvedl, že dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu za tři měsíce 16 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 31 000 Kč, počet zdrojů příjmů 1, nemá žádné další splátky, nemá vyživovací povinnost, pracuje jako dělník u společnosti právnická osoba, (viz. žádost o úvěr).
U žalovaného byla zjišťována úvěrová angažovanost, žalovaný měl další splátky úvěru ve výši 2 827 Kč, 230,62 Kč a 435,24 Kč (viz. náhled do interního registru banky). Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty informace o čerpání úvěru (viz. standardní informace ke spotřebitelskému úvěru ze dne 27. 2. 2014). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož byl opakovaně upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a následně po opakovaných upomínkách žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 5. 4. 2019, kdy vyzvala žalovaného k úhradě částky 94 979,36 Kč do 23. 4. 2019 (viz. upozornění před prohlášením úvěru za splatný, opakované upomínky, oznámení o zesplatnění ze dne 5. 4. 2019, včetně podacího archu ze dne 8. 4. 2019). Ke dni 18. 5. 2020 bylo na úvěrovém účtu žalovaného splatno 94 765,83 Kč, z toho jistina
88 057,44 Kč a splatný úrok z prodlení 6 708,39 Kč (viz. výpis z úvěrového účtu).
4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami v počtu 96 s měsíční splátkou jistiny a úroku celkem 3 256,14 Kč splatné vždy k 16. dni v měsíci počínaje dnem 13. 6. 2014 s roční úrokovou sazbou 21,20% p.a. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zákonem je jí uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřila, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Z důkazů navržených žalobkyní
a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného o jeho zaměstnání, příjmech
a výdajích, které uvedl v žádosti o úvěr ze dne 26. 2. 2014, přičemž z této žádosti nejsou patrny jakékoli výdaje, žalovaný poskytl informace o svém příjmu ve výši 16 000 Kč s celkovým čistým příjmem domácnosti 31 000 Kč s tím, že je bez vyživovací povinnosti, avšak uvedené skutečnosti nebyly ničím prokázány. Pokud tedy žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, které si žádným způsobem neověřila a aniž by se zabývala výdaji žalovaného, soud má za to, že takovéto zkoumání úvěruschopnosti je absolutně nedostatečné. V řízení pak žalobkyně odkazovala na další prověřování žalovaného, poskytla náhled do interního registru, z něhož je patrno, že žalovaný měl další úvěry. Ve spise se nenachází jakýkoli důkaz osvědčující výdaje žalovaného, zejména spojené s náklady na bydlení. Jednání dne 15. 9. 2021 se žalobkyně zúčastnila a bylo jí dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k navržení důkazů ke svému tvrzení, že úvěruschopnost zkoumala řádně. Po poučení soudu žalobkyně nenavrhla provedení dalších důkazů, tato tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, byla zkoumána řádně. Uvedená smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 150 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 205 400,67 Kč, tudíž je zřejmé, že ke vzniku bezdůvodného obohacení nedošlo, když žalovaný dlužnou částku zcela uhradil. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou, v celém rozsahu zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když ve sporu úspěšnému žalovanému, kterému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení, prokazatelně náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.