Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 136/2021-137

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizována tři slova jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 73 971 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 21 672,40 Kč k rukám advokátky anonymizována tři slova jméno příjmení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 21 672,40 Kč k rukám advokátky [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne 13.4.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 971Kč celkem spolu s úrokem ve výši 67,42% z částky 60 565,81 Kč za období od 19.2 do 14.3.2021 vyčísleným v částce 2 614,56 Kč a dále ve výši 8,25% z této částky od 15.3.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 70 354 Kč ve shodné výši 8,25% od 19.2.2021 do zaplacení. Uvedla, že žalovanému na základě smlouvy číslo ze dne 12. 7. 2019 poskytla úvěr ve výši 68 000 Kč. Tento se zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 119 Kč. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné k 14.12.2020, došlo k zesplatnění úvěru k 17.2.2021 dle čl. 6 smlouvy. Žalobkyni vzniklo dle č.l. 6 smlouvy právo na smluvní pokutu za prodlení se 3 splátkami 3x 499 Kč a náklady za toto prodlení 3x200 Kč. Dluh sestává mimo tyto částky z neuhrazeného zůstatku úvěru v částce 60 565,81 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění v částce 7 691,64 Kč (v součtu tzv. nová jistina úvěru), dále smluvní pokuty dle č.l. 6 ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny 68 257,45 Kč od 19.2.2021 do sepisu žaloby vypočítané v částce 3 617,78 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V podání ze dne 16.7.2021 namítal neplatnost právního jednání zakládajícího právní titul uplatněného nároku z důvodu sjednání úrokové sazby v rozporu s dobrými mravy a nedostatečného vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že již žalobkyni uhradil celkem 68 297 Kč a tento postup odůvodnil zmíněno neplatností, žalobkyně však považovala předčasnou úhradu za jakési předplacení splátek a požaduje doplatit požadovanou částku. Domníval se, že žalobkyní předložené lustrace registrů Solus a NRKI neobsahují specifické identifikátory pro ověření jejich pravosti. Zpochybňoval provedení lustrace v obou registrech v naprosto totožných časech. Nadto tyto výpisy neodpovídají skutečnosti, neboť žalovaný spolu s manželkou dne 19.8.2015 čerpal hypotéční úvěr 4 000 000 Kč, kdy anuitní splátka činila 15 145 Kč a není zde uvedena. Pokud jde o úrokovou sazbu, poukazoval na její nepřiměřenost a hrubý nepoměr vzájemných plnění žalobkyně a žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Částka, kterou měl při takto sjednané úrokové sazbě uhradit celkem, by činila částku 197 712 Kč.

3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného namítala, že dle zjišťované úvěruschopnosti žalovaného vyplynuly volné zdroje ke splácení v částce 22 230 Kč, přičemž vycházela z dokladů o jeho příjmech, výpisů databází NRKI a Solus, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Na tomto základě provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), dále prověřila jeho evidenci v insolvenčním rejstříku, evidenci tamtéž jeho zaměstnavatele, platnost dokladu totožnosti, vymáhání předchozího závazku u žalobkyně, obchodník jednající se žalovaným tohoto doporučil ke schválení. U výdajů vycházela z údajů uvedených žalovaným, vzala v potaz jeho vzdělání a zaměstnání, stav, k tomuto připočetla ještě rezervu 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum. Další výdaje byl povinen uvést žalovaný a pokud tyto zatajil, porušil ust. § 6 o.z., kdy těžil ze svého nepoctivého činu. Žalobkyně z dostupných databází nezjistila, že měl žalovaný další hypotéční úvěr. Kdyby byl tento v databázi Solus evidován, úvěr by mu neposkytla, jeho jednání, kterým úvěr zatajil a uvedl žalobkyni v omyl s účelem vylákat od ní úvěr, nepožívá právní ochrany.

4. Žalobkyně omezila žalobu o část úroku za období 19.2 14.3.2021, soud řízení v této části zastavil dle ,4 před jednáním ve věci samé dne 14.9.2021.

5. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

6. Mezi žalovaným a žalobkyní nebylo sporné, a soud tuto skutečnost převzal dle § 120 odst. 3 za své skutkové zjištění, že žalovaný na základě smlouvy uzavřené se žalobkyní čerpal částku 68 000 Kč a na tento závazek již uhradil 68 297 Kč.

7. Podle smlouvy uzavřené dne 12.7.2019 dále zjistil, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky v dohodnuté zápůjční úrokové sazbě ve výši 92,69%, celkem částku 197 712 Kč v 48 splátkách po 4 119 Kč měsíčně nejpozději k 14. dni v měsíci, což soud zjistil z textu smlouvy číslo.

8. Z y označené„ hodnocení klienta“ sepsané žalovaným a zprostředkovatelem úvěru byly posledně zmíněnou osobou k analýze bonity žalovaného uvedeny příjmy ve výši 33 000Kč sestávající pouze z příjmů ze zaměstnání. Z výdajů byly počítány částka 3 410 Kč jako životní minimum klienta, další osobu v domácnosti 2 560 Kč, 1 dítě 2000 Kč. Nebyly zde označeny žádné splátky spoření, úvěrů, leasingu, výživného apod. Na bydlení bylo započteno 1 400 Kč, a tzv. ostatní výdaje jako doprava, záliby 400 Kč, celkem výdaje činily 9 770 Kč s poznámkou o rezervě ve výši 1 000 Kč. U výdajů nebyla uvedena druhá osoba v domácnosti, ani jiné úvěry, půjčky, výživné či hypotéky. V odstavci A tohoto hodnocení bylo zaškrtnuto políčko NE u prohlášení klienta o očekávaných změnách v příjmech či výdajích, kdy bylo příkladmo uvedeno pokles příjmů nebo naopak nárůst výdajů, odchod manžela či partnera, pochybnost o dostatečných příjmech, či nedostatečné rezervě při sezónních příjmech. Současně byly doplněny údaje zaměstnavatele právnická osoba právnická osoba, ulice a číslo, obec jako hlavního pracovního poměru, rodinný stav žalovaného – ženatý, žijící s manželkou, středoškolského vzdělání s maturitou a formou bydlení vlastní. byla podepsána žalovaným spolu s doložkou, že poskytl pravdivé a úplné údaje dne 12.7.2019 v 13:43 hod a následně tentýž den v 14,15 hod. doporučen podepsaným zprostředkovatelem k poskytnutí úvěru.

9. Žalobkyní byly doloženy dvě výplatní pásky žalovaného, pracovní smlouva u anonymizováno právnická osoba (první strana) včetně její změny, potvrzen o zaměstnání, z nichž bylo zjištěno, že v měsíci 5/2019 mu byla tímto zaměstnavatelem vyplacena mzda 29 413 Kč, v 6/2019 částka 30 610 Kč, což bylo ověřeno i výpisem z účtu žalovaného u právnická osoba číslo za období 5- 7.6.2019 a 4- 7.7.2019. Ke dni 12.7.2019 čase 10:3 9:08 hod. žalovaný neprocházel registrem SOLUS. V nebankovním registru klientských informací (NRKI) k tomuto dni v čase 10:3 9:08 mu bylo přiděleno skóre 393 které je v kategorii II vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů.

10. Dopisem ze dne 14.1.2020 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek z 14.12.2019 a 14.1.2020 a dopisem ze dne 17.2.2021 informován o zesplatnění a vyzývám k jeho okamžité úhradě, jak vyplývá z citovaných písemností.

11. Dle listin doložených žalovaným vyplývá, že smlouvou o hypotéčním úvěru dne 19.8.2015 se žalovaný spolu s dalším dlužníkem zavázal k úhradě úvěru ve výši 4 000 000 právnická osoba, který měl být splácen anuitní splátkou ve výši 15 145 Kč s fixací úrokové sazby 1,79% do 14.8.2020. Splátka měla být splácena z účtu č. bankovní účet. Dle zjištění soudu v rejstříku věcí vedených u osoby žalovaného, jiná řízení o úhradu pohledávky či exekuce nebyly evidovány.

12. Pokud žalobkyně doložila další y k posouzení výše úroku a dalších smluvních ujednání, z těchto soud z důvodu hodnocení níže relevantní skutková zjištění nečinil.

13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 12.7.2019.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla žalobkyní podána po právu. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut a úroku z prodlení ze smlouvy o úvěru sjednané mezi účastníky dne 12.7.2019. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. a z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.

21. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

22. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

23. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

25. V projednávané věci žalobkyně při daném posouzení použila údaje získané od žalovaného, které sice ověřovala, dle názoru soudu však nedostatečně, respektive vyvodila chybné závěry o jeho bonitě. Zásadním argumentem žalovaného k této otázce byla existence dalšího podstatného závazku z hypotéčního úvěru spolu s manželkou se splátkou cca 15 tis. Kč měsíčně, kterou žalobkyně do své úvahy nezahrnula. Ač žalovaný při zjišťování těchto údajů zjevně žalobkyni tento podstatný závazek neuvedl, hodnocení a prověřování kredibility úvěrovaného je dle kritérií plynoucích ze závěrů vyšších soudů shora založeno na objektivní povinnosti úvěrující, která se nesmí na tyto údaje spoléhat a tyto dostatečně, s odbornou péčí posoudit včetně prověření. Pomine-li soud, že v daném případě jiná než statistická data u výdajů žalovaného nebyly brány v potaz (soud míní životní minimum a naprosto minimální částky na bydlení, domácnost, dopravu, výživné apod.), spatřuje mezeru v ověření i tvrzeného zásadního výdaje v podobě hypotéčního úvěru, který by byl snadno zjistitelný z výpisu jeho účtu, který však žalobkyně požadovala jen za minimální období 3-4 dní k ověření již předtím dokládaného příjmu. Ač lze dát za pravdu, že jako nebankovní subjekt nemá žalobkyně k bližším údajům ohledně závazků úvěrovaného přístup, zmíněný postup při ověření výdajů alespoň výpisem účtu za poslední období jednoho dvou měsíců by měl být základním hlediskem zkoumání v tomto směru. Pokud bychom do výdajů žalovaného tyto zjištěné údaje včetně splátky předmětného úvěru zahrnuly, jen na těchto závazcích bude výše měsíční úhrady činit 20 000 Kč (tj. 15 145 + 4 119), což vzhledem k příjmu okolo 30 tis. Kč bez relevantního zjištění skutečných výdajů na bydlení a další 2 vyživované osoby je nedostatečné. Jelikož tento postup dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při vyhodnocení úvěruschopnosti úvěrovaného, vyhodnotil soud uvedenou smlouvu jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Na hodnocení postupu žalobkyně v souladu s citovaným ustanovením § 86 z.s.ú. samotné zamlčení dalších závazků žalovaným nemá vliv. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě tohoto závěru dle neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 68 000 Kč, kterou již uhradil, a není tak povinen k dalšímu plnění vůči žalobkyni, proto soud její zbývající požadované nároky v této žalobě z tohoto důvodu zamítl (výrok I) v celém rozsahu.

26. O nákladech řízení soud rozhodoval dle plného úspěchu žalovaného v souladu s ust. vůči žalobkyni. Tyto jsou představovány odměnou za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby dle , d) g) vyhl.č. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis2 vyjádření ve věci samé, účast na 1 jednání, v částce po 4 060Kč, náhrady hotových výdajů v částce 4x300 Kč dle AT, jízdným dle doložené jízdenky Českých drah v částce 170 Kč k jednání a náhradou za ztrátu času na této cestě za 4 půlhodiny p 100 Kč, to vše zvýšené o DPH v částce 3662,40 Kč, celkem 21 672,40 Kč.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě ve výroku II., může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.