Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 138/2021-28
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka zamítá.
III. Žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka] zamítá. III. Žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uváděla, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně dne datum smlouvu o půjčce, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši
částka, který se žalovaný zavázal řádně a včas splácet dle smlouvy. Jelikož žalovaný dohodnuté smluvní podmínky porušoval, úvěr byl prohlášen za splatný ke dni datum. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné částky
částka sestávající z dlužné jistiny ve výši částka, odkoupených poplatků ve výši částka a nákladů na vymáhání ve výši částka.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce, akceptací návrhu, rámcovou smlouvou poskytování bankovních a platebních služeb, předsmluvními informacemi, oznámení o zesplatnění úvěru, včetně podacího archu, oznámení anonymizováno bank o postoupení pohledávky, oznámení právnická osoba o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy, doručenky od oznámení, výpisů z účtu od roku 2016 do roku 2020, výpisů k úhradě, upomínek, smlouvy o podstoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, ceníkem služeb společnosti právnická osoba, bylo prokázáno, že dne datum požádal žalovaný o úvěr společnost právnická osoba Na základě úvěrové smlouvy žalovaný čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách jako splátku na nesplacenou jistinu a smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně. Jelikož žalovaný porušoval smluvní podmínky, úvěr byl ke dni datum prohlášen za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dluhu, avšak žalovaný k dnešnímu dni na dlužnou částku ve výši částka ničeho neuhradil.
4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení § 2395 Občanského zákoníku , kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Ohledně příslušenství soud vycházel z § číslo, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Smluvní pokutu upravuje § 2048 a následující, kdy podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení § 1879 občanského zákoníku , podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný
a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
9. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jakýchkoliv jeho výdajů. V předmětné věci nebyly žalovaným deklarované výdaje nijak doloženy ani objektivizovány. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 2991 o.z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ustanovením § 87 zákona
č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daného úvěru řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora uvedené smlouvy o úvěru částku částka, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně na jistinu dlužné částky žádnou částku a zbývá tedy zaplatit částka částka. Na základě shora uvedeného proto soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žaloba byla ve svém zbytku, tedy co do částky částka s příslušenstvím, zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná v částce částka, tedy v 84 % původně žalované částky, žalovaný byl úspěšný v částce částka, tedy v 16 % původně žalované částky. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši odpovídající 68 % jako rozdílu úspěchu a neúspěchu žalobkyně. Náklady řízení byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. , v platném znění, a představují odměnu za tři úkony právní služby po částka (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky, jeden úkon právní služby po částka (účast na ústním jednání dne datum), celkem částka, podle § 7 bod 5 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po částka, celkem částka a náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby po částka podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění, to vše zvýšené o 21 % DPH v částce částka, jehož je právní zástupkyně žalobkyně plátcem (§ 137 odstavec 3 o.s.ř. ). Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši částka Náklady řízení v celkové výši částka je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle § 160 odstavce 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).