Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
46 C 46/2021-58
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 106 875 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 531,44 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 93 125 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 200 000 Kč od 25. 2. 2021 do 18. 3. 2021 a zákonnými úroky z prodlení z částky 97 625 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 456 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 106 875 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 531,44 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 93 125 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 200 000 Kč od 25. 2. 2021 do 18. 3. 2021 a zákonnými úroky z prodlení z částky 97 625 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 456 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že dne 28. 11. 2011 podala u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 106 C 162/2011 žalobu proti příjmení nemocnici, a.s. a příjmení nemocnici a.s., žalobu o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady při invaliditě v souvislosti s nesprávným terapeutickým postupem žalovaných. Předmětné řízení bylo skončeno usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn.
III. ÚS 1386/20, doručeným dne 28. 5. 2020. Celková délka řízení 8 let a 6 měsíců tak byla nepřiměřená. Význam řízení pro žalobkyni byl zvýšený, neboť předmětem řízení byla náhrada škody na zdraví. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou dne 24. 8. 2020, ta však
o jejím nároku v zákonem stanovené lhůtě nerozhodla.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení částky 200 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 106 C 162/2011. Žalovaná dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo 8 let a 6 měsíců, bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a také Ústavním soudem. Soud prvního stupně rozhodl jednou platebním rozkazem, jednou rozsudkem, odvolací i dovolací soud rozhodoval dvakrát a Ústavní soud dvakrát odmítl ústavní stížnost. Věc vykazovala jistou míru právní i skutkové složitosti, byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurochirurgie, neurologie a psychiatrie. Vyslýcháno bylo vícero svědků, dva znalci, přičemž některé výslechy prováděl dožádaný soud. Byl řešen vstup vedlejšího účastníka do řízení a právní nástupnictví původních žalovaných. Jistá složitost vyplývá i ze samotného předmětu řízení, resp. jeho povahy. Význam řízení hodnotila žalovaná jako zvýšený. V řízení byly zjištěny dílčí průtahy, na délce řízení se projevilo též opakované rušení rozsudků dovolacím soudem. Žalovaná celkovou délku řízení vyhodnotila jako nepřiměřenou. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky náleží žalobkyni částka poloviční. Základní částka ve výši 112 500 Kč pak byla snížena s ohledem na složitost řízení o 10 %, o 20 % s ohledem na stupně soudní soustavy. Základní částka byla naopak zvýšena o 25 % s ohledem na význam řízení pro žalobkyni.
3. Žalobkyně svým podáním ze dne 21. 9. 2021 vzala svou žalobu zpět co do částky 106 875 Kč. Soud proto výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začlo jednání, nebyl vyžadován souhlas žalované se zpětvzetím žaloby ve smyslu § 96 odst. 3, 4 o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z podání ze dne 24. 8. 2020 nazvaného uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vzniklou porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě vyplývá, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 106 C 162/2011.
6. Ze stanoviska žalované ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná obdržela žádost žalobkyně dne 24. 8. 2020 a po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona
č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobkyni žalovaná vypočetla na 8 let a 6 měsíců a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 106 875 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % s ohledem na stupně soudní soustavy, na kterých bylo v řízení rozhodován. Základní částka byla naopak zvýšena s ohledem na význam řízení pro žalobkyni o 25 %.
7. Z výpisu z účtu zástupce žalobce vyplývá, že žalovaná plnila částkou 106 875 Kč dne 18. 3. 2021
8. Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 106 C 162/2011, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 29. 11. 2011 podala žalobkyně celé jméno žalobkyně proti žalovaným příjmení nemocnice a.s. a ulice krajská nemocnice a.s. žalobu na zaplacení odškodnění v souvislosti se škodou na zdraví ve výši 3 395 380 Kč s příslušenstvím
-) dne 25. 5. 2012 soud vydal platební rozkaz
-) dne 14. 6. 2012 proti platebnímu rozkazu podala žalovaná 1) odpor
-) dne 25. 6. 2012 podala odpor též žalovaná 2)
-) dne 10. 7. 2012 se žalovaná 1) vyjádřila k žalobě
-) dne 11. 7. 2012 vznesl soud dotaz na právnická osoba ohledně jejího vstupu do řízení na místo vedlejšího účastníka na stranu žalovaného 1)
-) dne 24. 7. 2012 sdělila právnická osoba, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na stranu žalované 1), tak na stranu žalované 2)
-) dne 29. 11. 2012 byla žalovaná 2) vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě ve lhůtě 15 dnů. K vyjádření k žalobě byl vyzván též vedlejší účastník
-) dne 14. 12. 2012 se žalovaná 2) vyjádřila k žalobě
-) dne 17. 12. 2012 se k žalobě vyjádřil též vedlejší účastník
-) dne 18. 12. 2012 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá skutková tvrzení a označila k nim důkazy
-) dne 21. 12. 2012 žalobkyně vyhověla výzvě soudu
-) dne 1. 3. 2013 byli účastníci na straně žalované vyzváni, aby se vyjádřili k doplnění žaloby žalobkyně
-) dne 8. 3. 2013 se vyjádřila žalovaná 1)
-) dne 13. 3. 2013 se vyjádřil vedlejší účastník
-) dne 15. 3. 2013 žalovaná 2)
-) dne 29. 4. 2013 bylo nařízeno jednání na 28. 5. 2013
-) dne 14. 5. 2013 zakládá do spisu plnou moc zástupce žalované 1) a současně žádá
o odročení jednání za účelem seznámení se se spisem
-) dne 15. 5. 2013 sdělil soud zástupci žalované 1), že žádosti o odročení nevyhoví
-) dne 28. 5. 2013 se konalo jednání, při kterém soud provedl pokus o smír, bylo zahájeno jednání ve věci samé přednesem žalobního návrhu. K žalobě se dále vyjádřily obě strany žalované i vedlejší účastník, byla provedena rekapitulace sporných a nesporných skutečností, provedeny listinné důkazy a jednání bylo přerušeno do 2. 9. 2013 za účelem výslechu svědků
-) dne 6. 6. 2013 předložila žalobkyně svůj další důkazní návrh
-) dne 11. 6. 2013 byl dožádán Okresní soud v Náchodě o výslech jednoho ze svědků
-) dne 18. 6. 2013 zakládá žalobkyně do spisu další důkaz
-) dne 3. 7. 2013 bylo nařízeno provedení důkazu výslechem svědka na 16. 7. 2013
-) dne 9. 7. 2013 byl soudu předložen Okresním soudem v Náchodě protokol o výslechu svědka před dožádaným soudem
-) dne 15. 7. 2013 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut svědek
-) dne 2. 9. 2013 se konalo jednání, při kterém byli vyslechnuti 4 svědci a jednání bylo odročeno na 11. 11. 2013 za účelem výslechu dalšího svědka a současně bylo jednání koncentrováno
-) dne 11. 9. 2013 předkládá vedlejší účastník na straně žalované návrh na vypracování znaleckého posudku včetně dotazu na znalce
-) dne 19. 9. 2013 byl tento návrh zaslán žalobkyni
-) dne 31. 10. 2013 byl soudu zaslán návrh na připuštění rozšíření žalobního návrhu a částečné zpětvzetí žaloby.
-) dne 5. 11. 2013 vyrozuměl zástupce žalobkyně soud, že svědek, který má být při jednání dne 11. 11. 2013 vyslechnut, je hospitalizován
-) dne 11. 11. 2013 se konalo jednání, při kterém byl účastníkům na straně žalované předán návrh žalobkyně, účastníci s částečným zpětvzetím souhlasili, byly provedeny listinné důkazy, vyhlášeno usnesení, že se změna žaloby nepřipouští, a bylo sděleno, že svědek, jenž měl být při jednání vyslechnut je stále v pracovní neschopnosti. Jednání bylo proto odročeno na neurčito za účelem výslechu svědka
-) dne 9. 1. 2014 bylo žalobkyní sděleno, že svědek je způsobilý výslechu
-) dne 17. 1. 2014 bylo nařízeno jednání na 3. 2. 2014
-) dne 3. 2. 2014 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut svědek, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku
-) dne 14. 2. 2014 zakládá žalobce do spisu znalecký posudek MUDr. jméno příjmení, a návrh otázek znalci z oboru zdravotnictví odvětví neurochirurgie
-) dne 27. 2. 2014 byl soudem ustanoven znalec z oboru zdravotnictví odvětví neurochirurgie, neurologie a psychiatrie
-) dne 6. 3. 2014 byla složena záloha na provedení důkazu
-) dne 12. 3. 2014 byl spis zaslán znalci
-) dne 30. 4. 2014 požádal znalecký ústav o prodloužení termínu zpracování znaleckého posudku do 30. 6. 2014
-) dne 5. 5. 2014 soud prodloužil znaleckému ústavu lhůtu k vypracování znaleckého posudku do 30. 6. 2014
-) dne 18. 6. 2014 byl předložen znaleckým ústavem vypracovaný znalecký posudek
-) dne 8. 7. 2014 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření
-) dne 16. 7. 2014 bylo znaleckému ústavu přiznáno znalečné
-) dne 21. 7. 2014 se ke znaleckému posudku vyjádřila žalovaná 1)
-) dne 25. 7. 2014 se vyjádřila ke znaleckému posudku žalovaná 2)
-) dne 1. 8. 2014 byl sepsán úřední záznam, dle kterého se žalobkyně, ani vedlejší účastník k znaleckému posudku nevyjádřili
-) dne 13. 8. 2014 byl dožádán Okresní soud v Olomouci s žádostí o výslech zpracovatelů znaleckého posudku
-) dne 14. 8. 2014 předložila žalobkyně své vyjádření ke znaleckému posudku
-) dne 17. 9. 2014 sděluje Okresní soud v Olomouci, že vzhledem k opakovanému odročení výslechu znalců nebude možné dožádání vyřídit ve lhůtě 1 měsíce
-) dne 9. 10. 2014 žádá soud dožádaný soud v obec o sdělení, kdy bude dožádání vyřízeno
-) dne 7. 10. 2014 bylo sděleno, že byl vyslechnut znalec příjmení příjmení a znalkyně příjmení jméno příjmení, která se rovněž podílela na zpracování znaleckého posudku, bude vyslechnuta 21. 10. 2014
-) dne 27. 10. 2014 bylo soudu předloženo dožádaným Okresním soudem v Olomouci vyřízené dožádání
-) dne 8. 1. 2015 bylo rozhodnuto o nástupnictví na straně žalované 1)
-) dne 2. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na 31. 8. 2015
-) dne 13. 7. 2015 předložil zástupce žalobkyně doplnění vyjádření ke znaleckému posudku a námitku proti nepřipuštění změny žaloby
-) dne 31. 8. 2015 se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy, soud učinil pokus o smírné vyřešení sporu, byl proveden důkaz spisem, dáno poučení dle § 119a, předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na 8. 9. 2015 za účelem vyhlášení rozhodnutí
-) dne 8. 9. 2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo řízení částečně zastaveno, návrhu žalobkyně bylo částečně vyhověno, částečně byl zamítnut. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 11. 9. 2015
-) dne 29. 9. 2015 se žalovaná proti rozsudku odvolala
-) dne 22. 10. 2015 žalovaná své odvolání doplnila
-) dne 23. 10. 2015 byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku z odvolání
-) dne 4. 11. 2015 byl soudní poplatek z odvolání uhrazen
-) dne 10. 11. 2015 bylo odvolání spolu s doplněním zasláno žalobkyni k vyjádření
-) dne 19. 11. 2015 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu
-) dne 19. 1. 2016 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 7. 3. 2016
-) dne 3. 3. 2016 se žalovaná k odvolání vyjádřila
-) dne 7. 3. 2016 se konalo jednání před odvolacím soudem, jednání bylo odročeno na
14. 3. 2016 za účelem vyhlášení rozsudku
-) dne 14. 3. 2016 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek Okresního soudu částečně potvrzen a částečně změněn. Dále byly změněny výroky o náhradě nákladů řízení. Rozsudek byl rozeslán účastníkům 15. 4. 2016.
-) dne 17. 6. 2016 podala žalovaná proti rozsudku Krajského soudu dovolání
-) dne 22. 6. 2016 byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku z dovolání
-) dne 27. 6. 2016 žalovaná soudní poplatek z dovolání uhradila
-) dne 26. 8. 2016 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání
-) dne 26. 9. 2017 byl rozsudek odvolacího soudu Nejvyšším soudem zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení bylo nesprávné právní posouzení věci způsobené tím, že soud II. stupně neporovnal výši náhrady škody s jinými obdobnými případy a vycházel z volné úvahy. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne
26. 10. 2017
-) dne 8. 11. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí
-) dne 15. 11. 2017 bylo nařízeno jednání na 18. 12. 2017
-) dne 22. 11. 2017 bylo do spisu založeno usnesení Ústavního soudu III. ÚS 3396/17. Tímto byla ústavní stížnost žalobkyně, jakožto stěžovatelky, která se domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu odmítnuta
-) dne 13. 12. 2017 podala žalobkyně své vyjádření v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu
-) dne 18. 12. 2017 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno na
20. 12. 2017 za účelem vyhlášení rozhodnutí
-) dne 20. 12. 2017 se konalo jednání, byl před odvolacím soudem vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně částečně potvrzeno, částečně změněno. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 24. 1. 2018
-) dne 29. 3. 2018 podala žalovaná dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu
-) dne 17. 4. 2018 byla žalovaná vyzvána k úhradě SOP z dovolání
-) dne 7. 5. 2018 byl soudní poplatek z dovolání složen
-) dne 9. 5. 2018 byla část uhrazeného soudního poplatku z dovolání vrácena
-) dne 10. 8. 2018 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Nejvyššímu soudu
-) dne 3. 9. 2018 byla věc Nejvyšším soudem vrácena z důvodu nepředložení dokladu
o právnickém vzdělání osoby, která jménem dovolatelky podala dovolání
-) dne 8. 10. 2018 byla věc předložena Nejvyššímu soudu
-) dne 11. 2. 2020 byl rozsudek odvolacího soudu Nejvyšším soudem změněn ze stejných důvodů, pro které byl první rozsudek změněn. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne
13. 3. 2020 a nabyl právní moci dne 17. 3. 2020
-) dne 23. 6. 2020 rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti žalobkyně, jako stěžovatelky tak, že byla ústavní stížnost odmítnuta.
9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, důvodná pouze co do části příslušenství.
11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen
v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se
s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).
14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k několika obdobím nečinnosti. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.
15. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 17. 3. 2021, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 106 875 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
17. Žalobkyně podala žalobu dne 29. 11. 2011. Usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti bylo vydáno dne 23. 6. 2020 a doručeno 28. 6. 2020. Posuzované řízení tak trvalo 8 let a 7 měsíců.
18. Posuzované řízení bylo složitější jak po stránce procesní, tak po stránce skutkové a právní. V řízení vystupovali po většinu řízení dva účastníci a vedlejší účastník, v řízení byla vyslechnuta celá řada svědků, byl vypracováván znalecký posudek znaleckým ústavem. Jeden ze svědků a znalci byli vyslýchání dožádaným soudem, byla uplatněna změna návrhu a žaloba byla částečně brána zpět a bylo rozhodováno o nástupnictví na straně žalované. Předmětem řízení byla celá řada nároků z odpovědnosti za škodu na zdraví. Tento typ řízení patří k nejsložitějším řízením projednávaným u okresních soudů. příjmení byl řešen na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Soud prvního stupně rozhodoval jednou platebním rozkazem, jednou rozsudkem, odvolací a dovolací soud rozhodovali o meritu věci dvakrát. Dvakrát bylo rozhodováno o ústavní stížnosti podané proti meritorním rozsudkům Nejvyššího soudu.
19. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela.
20. Stran činnosti soudu lze vytknout několik průtahů. K prvnímu došlo hned v úvodu řízení mezi podáním žaloby a vydání platebního rozkazu (6 měsíců), mezi sdělením vedlejšího účastníka, že vstupuje do řízení a výzvou žalované 2), aby se vyjádřila k žalobě, uběhly další 4 měsíce. Mezi rozhodnutím o nástupnictví a nařízením jednání dne 2. 7. 2015 vznikl další průtah v rozsahu téměř 6 měsíců. Nepřiměřenou délku vykazovala též obě řízení o dovolání před Nejvyšším soudem. S ohledem na povahu soudu nelze označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před ním (srov. jméno, P. příjmení za škodu při výkonu veřejné moci. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 s.). Dovolací řízení však v prvním případě trvalo 13 měsíců a v druhém případě 16 měsíců. V dovolacích řízeních tak došlo k průtahům, které negativně ovlivnily celkovou délku řízení.
21. Namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka. Šlo o řízení o nárocích z odpovědnosti za škodu na zdraví, namítané řízení tak mělo pro žalobkyni zvýšený význam.
22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).
23. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 8 let a 7 měsíců částku 113 750 Kč (7x15 000+7x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 50 % (za procesněprávní o 10 %, za skutkovou a právní o 10 % a za počet stupňů soudní soustavy o 30 %). Důvody pro zvýšení náhrady z důvodu postupu soudu nebyly shledány, neboť období nečinnosti jsou již dostatečně zohledněna v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni je namístě základní částku zvýšit o 40 %. Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 102 375 Kč. Žalovaná již žalobkyni plnila částkou
106 875 Kč, tedy sumou soudem přiznané zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu o zaplacení částky 93 125 Kč se zákonnými úroky z prodlení výrokem III. zamítnout.
24. Výrokem II. však soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 531,44 Kč z částky 106 875 Kč, a to od 25. 2. 2021 do 18. 3. 2021, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 24. 8. 2020, lhůta 6 měsíců tak skončila dne 24. 2. 2021, žalovaná však plnila až 18. 3. 2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 24. 2. 2021 do 18. 3. 2021 Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši
2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 4 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby ze dne 21. 9. 2021, účasti při jednání dne 22. 9. 2021) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty
50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 856 Kč Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.