Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 2/2021-50
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 585 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 500 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 826,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 121 Kč a částky 2 085 Kč zastavuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 500 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 826,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 121 Kč a částky 2 085 Kč zastavuje. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky
6 585 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že společnost právnická osoba s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 4 500 Kč, kdy se žalovaná zavázala zaplatit celkem 5 670 Kč, kdy kapitalizovaný úrok činí 1 121 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splatit s příslušenstvím do 19. 3. 2017. Žalovaná nesplácela a dostala se do prodlení, kdy žalobkyně z tohoto důvodu požaduje i smluvní pokutu ve výši 2 085 Kč, celkem požadovala zaplacení 4 500 Kč na jistině, 1 121 Kč na kapitalizovaném úroku, zákonný úrok z prodlení z částky 4 500 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 826,72 Kč od 20. 3. 2017 do 1. 7. 2019 z jistiny 4 500 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 2 085 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 4 500 Kč, úrok ve výši 1 170 Kč do 2. 2. 2017. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 1419,8 % ročně do data splatnosti. Daná smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím doložené verifikační platby, smlouvy obsahují správné identifikační údaje žalované, kdy výpisy z účtu bylo prokázáno zaslání 4 500 Kč na bankovní účet žalované.
4. Dohodou o postoupení předmětné pohledávky společnosti právnická osoba a žalobkyně ze dne datum včetně podacího archu k odeslání oznámení postoupení bylo prokázáno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.
5. Soud žalobkyni vyzval k tvrzení a prokázání ověřování úvěruschopnosti žalované, když žalobkyně soudu sdělila, že takovými doklady nedisponuje a bere žalobu zpět co do částky kapitalizovaného úroku 1 121 Kč a smluvní pokuty v částce 2 085 Kč.
6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy obecná prohlášení žalované ve smlouvě nejsou dostačující, když navíc předmětná smlouva sama o sobě vnucuje otázku, zda žalovaná byla s to odpovědně posoudit možnost plnit své závazky, když její majetková situace jí nutila půjčit si 4 500 Kč a o asi pouhý měsíc by jí najednou měla umožňovat vrátit poskytnuté finanční prostředky s nemalým navýšením. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Z provedeného dokazovaní a z žalovaného tvrzení však vyplývá, že žalované byla poskytnuta částka 4 500 Kč, která nebyla vrácena. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 4 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované, kdy splatnost se řídí sjednané splatností z jinak neplatné smlouvy, když došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém nároku bylo řízení pro zpětvzetí zastaveno.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále se tyto náklady skládají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a z částky 100 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. K aplikaci § 14b a. t. bylo přistoupeno proto, že dané řízení bylo zahájeno návrhem podaným mj. u Okresního soudu ve Znojmě na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Za zpětvzetí žaloby ze dne 23. 7. 2021 odměna přiznána nebyla, neboť případný náklad za tento úkon právní služby byl způsoben výhradně žalobkyní, která měla podat žalobu již v rozsahu jejího částečného zpětvzetí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.