Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 135/2021-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupeného: JUDr. jméno příjmení,
advokát se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 21 866,24 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 9 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 3.8.2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 12 466,24 Kč, úroku z prodlení z částky 9 400 Kč za dobu od 22.3.2018 do 2.8.2019 a úroku z prodlení z částky 7 466,24 Kč za dobu od 22.3.2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 9 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 3.8.2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 12 466,24 Kč, úroku z prodlení z částky 9 400 Kč za dobu od 22.3.2018 do 2.8.2019 a úroku z prodlení z částky 7 466,24 Kč za dobu od 22.3.2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 21 866,24 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 866,24 Kč od 22.3.2018 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalované poskytl 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 917 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. V zákaznické kartě žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a má příjem z brigády a další čistý příjem domácnosti v podobě příjmu partnera. Dále žalovaná předložila občanský průkaz, potvrzení o příjmu z brigády a výměr příspěvku mateřské. Podpis žalované obchodní zástupce porovnal s podpisem v občanském průkazu. Dále v čestném prohlášení potvrdila, že reálně disponuje použitelným příjmem, který v zákaznické kartě uvedla, že tento údaj je pravdivý. Úhradu celkové částky 18 917 Kč měla žalované provést v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná tak řádně nečinila a do data podání žaloby uhradila pouze částku 600 Kč, zbývá tedy uhradit 18 317 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne datum vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky v hotovosti převzala.
5. Z předžalobní výzvy ze dne 29.7.2019 a připojeného poštovního archu je zřejmé, že právní zástupce žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu z předmětné zápůjčky s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána dne 30.7.2019.
6. Dále žalobce předložil listin u označenou jako Tabulka umoření, kde evidoval úhrady žalované související se shora uvedenou smlouvou a z níž vyplynulo, že tyto činily 600 Kč.
7. Dále žalobce doložil zákaznickou kartu ze dne 18.1.2017, kde žalovaná prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že její čisté příjmy činí 20 541 Kč, z toho čistý příjem činí 15 541 Kč, ostatní příjmy činí 1 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti 3 500 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto odhaduje na 12 000 Kč. Za žalobce tuto listin u podepsala jméno příjmení s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: potvrzení o příjmu (prosinec, leden) a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. U žalované bylo dále zaškrtnuto, že je v domácnosti, má bankovní účet, bydlí v nájmu a je svobodná.
8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 10 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila žalobci pouze 600 Kč. Žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalované zápůjčku splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznické kartě, jak je shora specifikována. Dne 30.7.2019 žalobce odeslal žalované výzvu shora specifikovanou.
9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
10. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 10 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 600 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
18. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil (soud pak v tomto ohledu zcela pomíjí, že žalobce nijak nedoložil, že by listinami specifikovanými v zákaznické kartě skutečně disponoval, nicméně s ohledem na pasivitu žalované a na skutečnost, že svým podpisem zákaznickou kartu stvrdila, soud vycházel ze zde potvrzené skutečnosti, že žalovaná zástupci žalobce skutečně předložila dané dokumenty a informace z nich získané byly následně zaneseny do zákaznické karty). Je totiž zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
19. V zákaznické kartě pak žalovaná se zástupcem žalobce uvedli, že žalovaná disponuje měsíčním příjmem celkem ve výši 20 541 Kč. Pokud pak právní zástupce žalobce dovozoval, že v případě částky 1 500 Kč se mělo jednat o brigádu, tak taková skutečnost ze zákaznické karty nevyplývá, ta je v daném ohledu neurčitá, stejně tak není zřejmé, co mají znamenat další příjmy domácnosti. Pokud se jedná o další příjem člena domácnosti, tak pak ale není zřejmé, jaké majetkové poměry tato osoba má a zda je daná částka skutečně k dispozici po uhrazení nákladů této osoby, přičemž žalovaná uvádí, že je nájemník a je svobodná, tedy nikoliv, že má spolubydlícího, když zákaznická karta tuto možnost také nabízí. Rovněž ze zákaznické karty nevyplývá, že by žalovaná byla na mateřské dovolené, je zde uvedeno, že je v domácnosti, aniž by bylo zároveň v související kolonce uvedeno, zda a jakým způsobem bylo zaměstnání ověřeno. Není tedy opět vůbec zřejmé, z čeho konkrétně by měly příjmy žalované pramenit. Žalobce pak také zcela rezignoval na objasnění výdajů žalované, které nebyly doloženy nijak, ani nijak blíže specifikovány, pouze uvedeny v paušální sumě. Za dané situace tak nelze dojít ke kvalifikovaného závěru, že příjmy žalované jsou ke splácení spotřebitelského úvěru dostatečné, byť se tak mohou z obvyklého hlediska jevit, když zůstávají zcela neznámé její výdaje a údaje o příjmech rozporné a neúplné.
20. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, resp. podpis žalované, které měla stvrdit dané údaje, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).
21. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
22. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele výpis z bankovního účtu za určité období, které jistě může poskytnout poměrně věrný obrázek o jeho skutečné platební bilanci (žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že má bankovní účet).
23. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. řada údajů v zákaznické kartě byla nekonkrétní či nedoložená, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvu uhradila 600 Kč, zbývá tedy uhradit 9 400 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v předžalobní upomínce odeslané dne 30.7.2019. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 2.8.2019, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v tento den neplnila, je od následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
24. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.