Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 268/2020-27
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci
žalobců: a) osobní údaje žalobce
b) osobní údaje žalobce
oba zastoupeni advokátem osobní údaje zástupce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: zaplacení částky 1 200 euro s příslušenstvím a 183, 65 USD s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 600 euro spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 600 euro spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 183,65 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, k rukám jejich právního zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 4 105,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 600 euro spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 600 euro spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 183,65 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, k rukám jejich právního zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 4 105,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne 27. 8. 2020 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit jim částku 1 200 € (600 € pro každého z žalobců) s tvrzením, že dne datum žalobci jako cestující měli absolvovat let se společností žalované ze obec do obec a navazující let do obec. Let č. anonymizováno číslo ze obec do obec byl zrušen a žalobci dorazili do cílové destinace se zpožděním větším než 3 hodiny. Vzdálenost obou míst tvoří více než 3 000 km. Žalobci jsou přesvědčeni, že dle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále též jako„ Nařízení“) mají nárok na náhradu škody ve výši 600 € za zrušený let. Navíc žalobcům nebyla poskytnuta řádná péče ve formě stravy a ubytování, které si byli nuceni uhradit sami, proto žádají zaplacení částky 183, 65 USD, neboť žalobcům náleží úhrada veškerých škod způsobených zpožděním letecké dopravy. Žalovaná požadovanou částku nezaplatila ani poté, co jí byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k nároku po zaslání formuláře A a formuláře C dle Nařízení č. 861/2007, o drobných nárocích, v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí tyto listin y byly doručeny dne v 16. 11. 2020. Tvrzení žalobců nijak nerozporovala.
3. Soud se nejprve zabýval svou pravomocí ve věci rozhodnout. Co se týče paušalizované náhrady škody pro každého z žalobců ve výši 600 euro, aplikoval Nařízení č. 1215/2012 čl. 7 odstavec 1, když bylo na vůli žalobce, zda si jako příslušný soud ve věci vybere soud místa odletu či příletu cestujících, která jsou sjednána ve smlouvě (sjednaným místem příletu letadla byla obec část obce – letiště název), a to s odkazem na rozsudek SDEU C -204/08.
4. Za situace, kdy je Česká republika vázána mezinárodní úmluvou vyhlášenou pod č. 123/2003 Sb. (dále jen„ Montrealská úmluva“) a také Nařízením č. 261/2004 , se soud zabýval otázkou, zda je možno aplikovat Montrealskou úmluvu vedle citovaného nařízení. Rozsudkem velkého senátu SDEU ze dne 23. 10. 2012 ve spojené věci C -581/10, C -629/10, který se zabýval vztahem obou předpisů, bylo vyjádřeno stanovisko, že povinnost nahradit škodu sama o sobě nebrání, aby dotyčný cestující v případě, že totéž zpoždění způsobí vedle toho individuální škody zakládající nárok na náhradu škody, mohl mimo to podat žalobu, kterou se bude domáhat individualizované náhrady vzniklé škody za podmínek stanovených Montrealskou úmluvou. Z bodu 59 pak vyplývá, že při výkladu čl. 12 Nařízení SDEU konstatoval:„ tento článek má doplňovat uplatňování opatření stanovených v uvedeném nařízení, aby cestujícím byla odškodněna veškerá újma, která jim byla způsobena v důsledku nesplnění smluvních závazků leteckým dopravcem“. Toto ustanovení tedy umožňuje vnitrostátnímu soudu uložit leteckému dopravci, aby poskytl náhradu za škodu způsobenou cestujícím porušením smlouvy o letecké přepravě na základě jiné právního základu než Nařízení.
5. K pravomoci podepsaného soudu rozhodnout o náhradě škody ve výši 183,65 USD, soud odkazuje na čl. 33 odst. 1 Montrealské úmluvy, podle kterého žalobu o náhradu škody je možno podat podle volby žalobce na území jedné ze smluvních stran, buď u soudu, kde má dopravce bydliště, nebo u soudu hlavního sídla jeho podnikání nebo u soudu v místě jeho podnikání, ve kterém byla přepravní smlouva sjednána, nebo u soudu v místě určení, když místem určení byla obec část obce – letiště název.
6. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91, a to s odkazem na čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto Nařízení. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu . Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.
7. Dle čl. 19 Montrealské úmluvy dopravce odpovídá za škody způsobené zpožděním letecké dopravy cestujících, zavazadel nebo nákladu. Dopravce však neodpovídá za škody způsobené zpožděním, jestliže prokáže, že on sám a jeho zaměstnanci a agenti učinili veškerá možná opatření, která lze spravedlivě požadovat, aby škodu odvrátili, nebo že nebylo v jejich silách, aby tak učinili. Dle čl. 22 odst. 1 Montrealské úmluvy v případě škody, způsobené zpožděním, jak je uvedeno v čl. 19 při dopravě osob, je odpovědnost dopravce za každého cestujícího omezena na částku 4 150 jednotek zvláštních práv čerpání (SRD). Dle kurzu ČNB platného k 1. 8. 2020 žalobci tento limit nepřekročili.
8. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobci (cestující) měli absolvovat let se společností žalované let č. anonymizováno číslo ze obec do obec a navazující let do obec (elektronické jízdenky, potvrzení rezervace). Let č. anonymizováno číslo byl zrušen (historický výpis letu). Žalobci tak mají vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času, s ohledem na délku letu větší než 3000 km, ve výši 600 euro podle článku 7 písm. c) Nařízení pro každého žalobce. S ohledem na absenci obrany žalované, soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl.
9. Dále žalobci prokázali, že dne 13. a 14. 3. 2020 měli náklady spojené s cestami na letiště, ubytováním a stravou v celkové výši 183,65 USD, aniž by žalovaná vynaložení těchto nákladů jakkoli sporovala. Soud je tedy žalobcům přiznal s odkazem na čl. 19 Montrealské úmluvy.
10. Úroku z prodlení byl přiznán s odkazem na ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), když žalobci byli úspěšní. Náklady žalobců tak spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 600 € a 91, 83 USD, tj. 1/2 částky 183, 65 USD (17 733, 6 Kč) se jedná o šest účelně vynaložených úkonů právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon za každého z žalobců snížené o 20% dle ust. § 12 odst. 4 téže vyhlášky a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 téže vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 4 105, 40 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalobců.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, lze navrhnout jeho výkon