Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 85/2021-28
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 151 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 151 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 1 151 Kč ve výši 8,5 % od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 151 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 1 151 Kč ve výši 8,5 % od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval vlakovou linkou zajišťovanou právní předchůdkyní žalobkyně, tj. právnická osoba, a že se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o kontrole. Žalovaný na místě nezaplatil, přičemž jízdné a jeho přirážka nebyly zaplaceny ani na základě následně zaslaných upomenutích. Sporná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný dne datum cestoval vlakem číslo provozovaným právnická osoba, a že se při kontrole mezi stanicemi obec anonymizováno a obec část obce neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný na místě nezaplatil jízdné ve výši 151 Kč a ani jeho přirážku ve výši 1 000 Kč, když k zaplacení nedošlo ani později. Sporná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil.
5. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. NOZ ), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (právní předchůdkyně žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 NOZ ), kterým je vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb. , ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky anonymizována dvě slova pro veřejnou drážní osobní dopravu, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Žalovaný tím, že se při kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, porušil podmínky přepravního řádu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné za cestu z nástupní do cílové stanice (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ), jakož i zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu (§ 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb. ). Výše přirážky za nedodržování přepravního řádu pak byla platně stanovena (§ 7 odst. 7 v. p. ř.) přepravcem (právnická osoba) v jeho smluvních přepravních podmínkách. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ ) a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Pokud jde o smlouvy o postoupení pohledávek, tyto soud posoudil jako platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. NOZ ). Na jejím základě pak soud shledal aktivní legitimaci žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že sporná pohledávka byla platně postoupena. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě vyhověl.
6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 600 Kč Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč. Náhradu hotových výdajů přiznal soud žalobkyni podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), podle nějž činí výše náhrady částku 100 Kč za každý úkon, tedy za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky) částku ve výši 200 Kč.
7. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spočívajících v odměně za zastupování advokátem, neboť v tomto případě nepovažuje náklady právního zastoupení za účelně vynaložené. V tomto řízení jde o věc, která je typově velmi jednoduchá po skutkové i právní stránce. Žalobkyně musí být sama adekvátně vybavena materiálně i personálně pro takové vymáhání pohledávek, které je pro ni běžné. Pohledávky žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému jsou obdobné, liší se pouze osoby žalovaných, data a čísla vlaků, případně výše jízdného či přirážky. Podávání těchto formulářových žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu), spočívající fakticky pouze ve změně uvedených údajů, je činností rutinní, která nevyžaduje odborné znalosti. Činnost advokáta tedy v této věci nemá odbornou, nýbrž administrativní povahu. Uplatňování takto jednoduchých nároků vzhledem k výše uvedenému zásadně nevyžaduje právní zastoupení a v tomto řízení nenastaly žádné mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu, které by případně právní zastoupení odůvodňovaly. Jelikož se žalobkyně nechala zastoupit advokátem, aniž by pomoc advokáta potřebovala, a požadovala náhradu nákladů s tím spojených, považuje soud toto jednání žalobkyně za zneužití práva na zastoupení advokátem, a proto nemá náklady právního zastoupení v tomto případě za účelně vynaložené (srov. nález název soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález). Soud tudíž žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši, na jakou by měla nárok, kdyby nebyla zastoupen.
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.
9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.