Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 128/2021-43
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 969,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 769,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 969,92 Kč od 10. 8. 2019 do 8. 2. 2021 ve výši 10 % ročně a z částky 3 769,92 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a z částky 4 200 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 769,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 969,92 Kč od 10. 8. 2019 do 8. 2. 2021 ve výši 10 % ročně a z částky 3 769,92 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a z částky 4 200 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 4. 2021 se žalobkyně domáhala
po žalovaném zaplacení částky 7 969,92 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba poskytla žalovanému na účet úvěr dne 15. 7. 2019
ve výši 4 200 Kč, který měl být splacen do 9. 8. 2019 s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 769,92 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál a dne 2. 2. 2021 byl předžalobně vyzýván k úhradě dluhu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která žalobou požaduje zaplacení jistiny dluhu s poplatkem a se zákonným úrokem z prodlení až do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy
za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Smlouva byla uzavřena dle Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným a společností právnická osoba dne 10. 7. 2019 tak, že žalovaný ji podepsal elektronicky SMS kódem. Jednalo se o úvěrovou smlouvu č.B0009901210575197, kterou byla sjednána výše úvěru 4 200 Kč s poplatkem ve výši 3 769,92 Kč, což se zavázal žalovaný uhradit ve lhůtě splatnosti 9. 8. 2019
ve výši 7 969,92 Kč RPSN tak činilo 9 810,80 %. Z Potvrzení o provedení platby anonymizováno banky soud zjistil, že byla od právnická osoba provedena platba 15. 7. 2019 ve výši 4 200 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba sdělila žalovanému, že pohledávku ve výši 12 952,03 Kč postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2020. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že vyzval žalovaného dne
2. 2. 2021 k úhradě dluhu ve výši 12 952,03 Kč a nákladů řízení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že byla odeslána žalovanému dne 2. 2. 2021 doporučená zásilka.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník ), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek
ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je
v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Soud po provedeném dokazování dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně a dospěl k závěru, že původní věřitel právnická osoba předmětnou pohledávku na žalobkyni převedl smlouvou o postoupení pohledávek, takže žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována. Soud uzavřel, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku , neboť předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatkem splatit. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, jak bude rozvedeno níže. Má tedy za to, že žalobkyně má nárok na vrácení poskytnuté částky 4 200 Kč jako plnění z neplatného titulu tj. bezdůvodného obohacení žalovaného. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak, to však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí co do částky 4 200 Kč a zákonného úroku od 9. 2. 2021, když žalovaný byl vyzván k úhradě dne 2. 2. 2021, a lze předpokládat, že výzvu obdržel 5. 2. 2021. Třídenní stanovená lhůta tedy skončila 8. 2. 2021 a od 9. 2. 2021 je žalovaný v prodlení. Naproti tomu žaloba byla zamítnuta co do požadavku na zaplacení částky 3 769,92 Kč představující dle smlouvy dlužné poplatky za poskytnutí úvěru. Tyto sice v petitu žalobkyně nekonkretizovala a zahrnula do celkové žalované částky, ale vyplývají z obsahu žaloby. V této části je žaloba dle soudu neoprávněná. V případě smlouvy o úvěru lze dohodnout úrok za poskytnutí peněz. Uvedené ustanovení je kogentní a nelze se od něj odchýlit, takže ujednání o poplatku je neplatné pro rozpor se zákonem dle § 39 OZ . Pokud by byl poplatek posuzován jako skrytý úrok, pak byl by soudem vyhodnocen je rozporný s dobrými mravy, když je požadován ve výši 90 % jistiny s RPSN 9 810,8 %. Z uvedených důvodů byla žaloba, co se týká žalobkyní požadované částky na poplatcích ve výši 3 769,92 Kč zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým
a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05 ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.