Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 135/2021-34
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 2 000 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 2 000 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu )
1. Žalobou ze dne 30. 7. 2020 (doručenou soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku celkem 2 000 Kč. Žalovaná částka představovala smluvní pokutu za nevrácení zařízení právnická osoba anonymizováno 5 slov: číslo anonymizováno), to vše z titulu smlouvy ze dne 29. 5. 2015 o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, č. sml. číslo.
2. Soud za splnění podmínek § 115a , § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 6. 8. 2021 vyhlásil rozsudek.
3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav.
4. Mezi právním předchůdcem žalobce – obchodní společností právnická osoba, IČO, a žalovanou byla dne 29. 5. 2015 uzavřena smlouva číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytoval žalované služby elektronických komunikací a současně jí za úplatu přenechal do užívání shora specifikované zařízení (důkaz: smlouva o poskytování veřejně dostupných elektronických služeb ze dne 29. 5. 2015).
5. Zařízení bylo žalované předána dne 3. 6. 2015 (důkaz: zakázkový list).
6. Pro případ ukončení smlouvy se žalovaná zavázala vrátit poskytnutá zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. V případě nevrácení měla zaplatit smluvní pokutu ve výši určené ceníkem. V případě výše uvedeného zařízení se jednalo o částku 2 000 Kč (důkaz: smlouva ze dne 29. 5. 2015 ve spojení s Ceníkem).
7. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy a neuhradila řádně a včas cenu za poskytované služby, ukončila právnická osoba smluvní vztah odstoupením ze dne 11. 11. 2015. Součástí listin y odstoupení byla též výzva k vrácení zařízení (důkaz: listino u odstoupení z 11. 11. 2015).
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupil právní předchůdce žalobce předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobce; žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno ze strany právního předchůdce žalobce přípisem ze dne 18. 3. 2019 (důkaz: smlouva ze dne 31. 1. 2019, přípis z 18. 3. 2019).
9. Soud v projednávané věci postupoval zejména podle zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZEK“), a dle občanského zákoníku . Mezi stranami byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 ZEK. Na základě této smlouvy byl provozovatel (toho času právnická osoba) povinen poskytovat žalované služby elektronických komunikací a uživatel (žalovaná) za tyto služby platit (§ 64 odst. 1 ZEK) a plnit další smluvní podmínky. Součástí označené smlouvy bylo též ujednání o pronájmu zařízení právnická osoba anonymizována čtyři slova, jednalo se tedy o nájem ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku .
10. Uzavřenou smlouvu je třeba dle její povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou podle ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku . Ujednání o smluvní pokutě, obsažené pouze ve všeobecných podmínkách a nikoliv ve smlouvě samotné považuje soud za neplatné. Soud má za to, že formulace bodu f) v předtištěném formuláři není možno považovat za přímé ujednání o smluvní pokutě, neboť výše smluvní pokuty je stanovena pouze s odkazem na Ceník. Opětovně je tedy odkazováno na listin u, se kterou se žalovaná neměla možnost seznámit před podpisem smlouvy.
11. Soud dále uvádí, že ujednání ohledně smluvní pokuty, obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách, potažmo v ceníku, je ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 (o jehož použitelnosti i v rámci projednávané věci neměl soud pochyb) v rozporu s ochranou spotřebitele a jako takové je neplatné. Dle uvedeného nálezu platí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je tak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvlášť jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmí být nevýrazně menší, než okolní text, nesmí být umístěn v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru.
12. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.
13. V projednávané věci je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou (srov. ustanovení § 419 a násl. občanského zákoníku ), když právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nikoliv; a že ujednání o smluvní pokutě, o které žalobce svůj nárok opírá, není součástí smlouvy samotné, ale je toliko obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, potažmo ceníku.
14. Dále smlouva obsahuje v rámci vícero prohlášení účastníka i prohlášení, že v případě nevrácení pronajatého zařízení včas a v pořádku, zavazuje se zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Ve smlouvě však není uvedena konkrétní výše smluvní pokuty, anebo přesný způsob jejího určení, pouze odkaz na ceník. Spotřebitel si tak nemůže učinit jednoznačnou představu o hrozící sankci. Navíc umístění textu ve spojení s tím, že je sepsán velmi drobným písmem, vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru uvedeného textu. Nadto ze smlouvy není ani seznatelné, co se rozumí tím, že účastník nevrátí zařízení včas a v pořádku, v tomto směru je uveden odkaz na všeobecné podmínky.
15. Lze tedy uzavřít, že takové ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku a soud nárok z něj vyplývající nemohl přiznat. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
16. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalované přísluší náhrada nákladů řízení, avšak vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady v souvislosti s vedením tohoto řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.