Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 191/2021-124
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 57 456,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6.160 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 51.296,69 Kč, úroku z prodlení z částky 20.497,41 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 19.656 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6.160 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 51.296,69 Kč, úroku z prodlení z částky 20.497,41 Kč od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 19.656 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 57.456,69 Kč s odůvodněním, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo podle které mu poskytla částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč vždy k 15. dni v měsíci s tím, že celkem měl zaplatit 37.041 Kč. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný bude hradit žalobkyni částku 82 Kč měsíčně za výkon inkasní služby a dále částku 269 Kč měsíčně za výkon doplňkové služby anonymizováno, a to společně se splátkou úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně jej upomínala dne datum, za to požadovala smluvní poplatek 300 Kč a dne datum jej upomínala znovu a za to požadovala smluvní poplatek 500 Kč. Jelikož žalovaný dál řádně nesplácel, žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru s tím, že k tomuto datu žalovaný na splátkách uhradil 13.840 Kč (16 splátek splatných do datum po 865 Kč). Dluh žalovaného k tomuto dni dle žalobkyně činil 17.571,61 Kč na jistině, 11.238,28 Kč na úrocích, 4.592 Kč na inkasní službě, za službu anonymizována tři slova 3.416 Kč, anonymizována tři slova 5.824 Kč, anonymizována tři slova 5.824 Kč, smluvní pokuta za prodlení ve výši 77,64 Kč, smluvní úrok za prodlení s inkasní službou ve výši 6,07 Kč, smluvní pokuta ve výši 8.785,80 Kč Celkem tedy žalobkyně požadovala částku 57.456,69 Kč Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26.657,41 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 19.656 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z e-mailu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému e-mail, jehož obsahem byl návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo včetně příloh, obsahující i smlouvu o zřízení inkasní služby, smlouvu o zřízení doplňkové služby anonymizováno a dotazník k posouzení bonity žadatele.
4. Z úvěrové smlouvy číslo soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 17.041 Kč, tedy celkem částku 37.041 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 a RPSN byla sjednána ve výši 38,64%. V bodu VII. úvěrové smlouvy byly dále sjednány doplňkové služby, a to inkasní služba a doplňková služba anonymizováno. Inkasní služba a doplňková služba anonymizováno jsou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. smlouva o inkasní službě byla sjednána na dobu platnosti smlouvy o úvěru. Doplňkový balíček anonymizováno zahrnuje: 1) možnost odkladu tří splátek úvěru ročně za sjednaných podmínek 2) možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců za sjednaných podmínek a 3) možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání za sjednaných podmínek. Celková výše jednotlivých splátek, tj. splátka úvěru spolu s poplatkem za sjednanou inkasní službu a službu anonymizováno činila 865 Kč měsíčně. Částka 865 Kč sestává ze splátky jistiny spolu s úrokem ve výši 1.029 Kč, poplatku za inkasní službu ve výši 82 Kč a poplatku za možnost odkladu splátek a přerušení splácení („ anonymizováno“) ve výši 269 Kč.
5. Z přílohy číslo ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, jeho příjem ze závislé činnosti činí 13.435 Kč a příjem ze zaměstnání 6.545 Kč, náklady na jeho osobu činí 3.800 Kč, náklady na bydlení má ve výši 2.000 Kč a není vlastníkem nemovitostí.
6. Z výplatních pásek, výpisu z OR a výpisu z běžného účtu za měsíc červen 2019 soud zjistil, že žalovanému byla zaměstnavatelem právnická osoba za měsíc květen 2019 zúčtována mzda v částce 13.435 Kč a 6.545 Kč čistého a na účet převedena částka 13.111 Kč a částka 6.545 Kč.
7. Z detailu pohybu o bezhotovostním příjmu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný poukázal platbu ve výši 10 Kč z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet a sdělil, že souhlasí s návrhem smlouvy číslo.
8. Z kopie občanského a rodného listu soud zjistil, že totožnost žalovaného byla žalobkyni při uzavírání smluv doložena uvedenými doklady.
9. Z dopisu žalobkyně ze dne datum pak soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému způsob vyplacení úvěru s tím, že částka 10.433 Kč bude uhrazena na závazky ze smlouvy o úvěru číslo částka 5.567 Kč na účet žalovaného a částka 4.000 Kč na úhradu nákladů, přičemž celková výše splátky činí 865 Kč, první splátka má být uhrazena dne datum a poslední datum, splatné vždy k 15 dni v měsíci.
10. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně č. bankovní účet a potvrzení o úhradě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne datum částku 10.433 Kč na svůj účet č. bankovní účet, a to za účelem splacení předchozího úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému (č. smlouvy o úvěru číslo), a dále dne datum vyplatila na bankovní účet žalovaného částku 5.567 Kč.
11. Z upomínky ze dne datum, podacího lístku, upomínky ze dne datum a podacího lístku, má soud prokázáno, že žalovaný byl upomínán o úhradu splátky úvěru dle úvěrové smlouvy číslo. Současně s tímto byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.
12. Z dopisu oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně v důsledku prodlení se splácením vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru a požadovala částku 57.635 do datum.
13. Z výpisu bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od datum do datum soud zjistil, že na účet žalovaného v tomto období bylo připsáno 20.457,06 Kč a odepsáno 19.911,01 Kč.
14. Z výpisu z evidence exekucí, nebankovního registru a výpisu insolvenčního rejstříku má soud prokázáno, že žalobkyně ve dnech datum a datum zjišťovala evidenci žalovaného v centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.
15. Z výpisu z databáze neplatných dokladů má soud prokázáno, že žalobkyně zkontrolovala platnost občanského průkazu žalovaného.
16. Soud s ohledem na níže uvedený právní závěr neshledal důvody pro provedení dalších navržených důkazů: zpráva zveřejněná na internetových stránkách Člověk v tísni, auditní zprávy produktu – spotřebitelský úvěr zpracované Institutem aplikovaného práva z. s., sdělení ČNB k dotazu žalobkyně týkajícímu se posuzování úvěruschopnosti, metodika k hodnocení úvěruschopnosti, certifikáty, dopis ČNB, znalecký posudek znalcem příjmení jméno příjmení, včetně příloh.
17. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle ustanovení § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
19. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ poskytovatelem je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr,
21. Ustanovení § 86 ZSÚ předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
27. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
28. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 86 zakotvuje povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může věřitel poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
30. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tak soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, postupovala naopak zcela formálně, když si v podstatě jen prověřila, zda je žalovaný zaměstnán a jaký je jeho příjem za jeden měsíc. Žalobkyně neověřovala nijak, zda a v jaké výši má žalovaný pravidelné závazky (splátky půjček a úvěrů) a pravidelné výdaje (náklady v souvislosti s bydlením), vyživovací povinnosti, poměry manželky a podobně. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze posoudit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně je přitom povinna vzít v potaz nejen stávající situaci, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Podklady, na jejichž základě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však již samy o sobě vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Podle předloženého výpisu z účtu za měsíc červen 2019 žalovanému na účet nedochází žádné jiné platby kromě vyplacené mzdy, ani nedisponuje na účtu žádnými úsporami finančními, což samo o sobě muselo u žalobkyně vzbudit pochybnosti o tom, zda žalovaný bude řádně hradit splátky úvěru. Žalobkyně tak neměla podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2001 6 Sb. žalovanému úvěr poskytnout.
31. S ohledem na shora uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
32. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 20.000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již částku 13.840 Kč, zbývá mu k úhradě 6.160 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 6.160 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení dne datum ve lhůtě do datum. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).
33. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo, než žalobu ve zbývající části zamítnout. Žalobkyní uplatňované nároky na smluvní úroky z prodlení, smluvní poplatky a smluvní pokuty jsou závislými na existenci platného závazku hlavního, tedy smlouvy o úvěru. Pokud není tento hlavní závazek platný, nemohou bez jeho existence obstát ani ujednání o smluvních úrocích z prodlení, smluvních poplatcích a smluvních pokutách (výrok II.).
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na 78,6% všech svých nákladů řízení. Žalovaný nicméně v řízení zůstal nečinný a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.