Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 360/2020-43
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 22 872,20 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 9 872,20 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 2 942,89 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 480,60 Kč od datum do zaplacení, dále úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 2 004,58 Kč, úrokem z prodlení 8,05 % z částky 13 480,60 Kč od datum do datum, a úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 480,60 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 9 872,20 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 2 942,89 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 480,60 Kč od [datum] do zaplacení, dále úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 2 004,58 Kč, úrokem z prodlení 8,05 % z částky 13 480,60 Kč od [datum] do [datum], a úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 480,60 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem (resp. jeho právním předchůdcem společností právnická osoba) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalované finanční částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování půjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek za sjednané trvání smlouvy v 60 týdenních splátkách á 439 Kč (poslední splátka dne datum). Žalovaná ovšem řádně nehradila sjednané splátky, když poslední splátka byla uhrazena dne datum. Po uplynutí doby, na kterou byla smlouva sjednána, zůstává neuhrazena jistina ve výši 13 480,60 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 391,60 Kč. Následně žalovaná uhradila 1 000 Kč do postoupení pohledávky. Dále byla sjednána úroková sazba 29 % ročně ve Smluvních podmínkách, a jelikož nebyla dlužná částka řádně žalovaným uhrazena, úročí se i nadále zůstatek jistiny touto úrokovou sazbou. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení s příslušenstvím, na žalobkyni, a která po částečných úhradách činí 22 872,20 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky, kapitalizovaného do dne postoupení pohledávky a dále úročený zákonnou sazbou z nesplacené jistiny, a kapitalizovaný úrok od skončení smlouvy do postoupení pohledávky a úrok z nesplacené jistiny, a to se splatností od datum. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy na žalovanou vyplněné do„ zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených. Dále uvedl, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Současně uvedl, že má za to, že nesplnění povinnosti ve smyslu §§ 84 – 89 zák. č. 257/2016 Sb. nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Dále odkázal na obsah smlouvy, ve kterém„ podpisem zákazník potvrzuje, že anonymizováno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr“. Z údajů získaných od žalované právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, a z pracovní smlouvy a z výpisu z bankovního účtu.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalovaná bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum vč. smluvních podmínek připojených mimo smlouvu pod podpisy účastníků soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a závazek žalované vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 12 283 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 439 Kč, počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení (čl. 10 smluvních podmínek). Souhrnný poplatek byl rozepsán jako úrok (2 504 Kč), poplatek za administrativní činnost (3 888 Kč) a náklady na hotovostní inkaso splátek (5 891 Kč). Ze smlouvy rovněž vyplývá, že při podpisu smlouvy žalovaný obdržel sjednanou částku v hotovosti. Ve smluvních podmínkách, které nejsou součástí samotné smlouvy a nejsou k nim připojeny podpisy účastníků, bylo sjednáno, že nebude-li řádně splacena celková částka, kterou se zavázal žalovaný vrátit, zaplacena na konci sjednaného období, účinnost smlouvy se nadále prodlužuje až do jejího úplného zaplacení (čl. 18), přičemž je sjednána pevná úroková sazba na celou dobu trvání smlouvy.
5. Z tabulky umoření ze dne datum soud zjistil, na poskytnutou sjednanou částku následně žalovaná uhradila souhrnně částku ve výši 1 000 Kč.
6. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla ke svým poměrům, že je svobodná bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, má příjem ze zaměstnání na plný pracovní úvazek jako pomocník inventury u německé právnická osoba anonymizováno 5 slov s průměrným čistým příjmem měsíčně ve výši částka. Dále uvedla, že má„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši částka, přestože je vyplněno, že má pouze 1 zdroj příjmů. Tato tvrzení dokládala výplatními páskami od zaměstnavatele za měsíce 4 – číslo na částky ve výši částka + stravné, částka + stravné, resp. částka; tj. při kurzu ČNB v daných měsících cca 25,50 Kč / EUR cca částka měsíčně. Další čisté příjmy nedoložila nijak. Přestože soud nepřehlédl, že při vyplňování zákaznické karty žalovaná předala rovněž výpisy z účtu, bez jejich předložení, či alespoň uvedení druhu„ dalších příjmů“ není možné považovat ověření takových příjmů za dostatečné, a to tím spíše, že současně je žalovanou uvedeno, že nemá žádný bankovní účet. Dále žalovaná uvedla, že nemá jiné závazky a své měsíční výdaje odhadla bez dalšího na částka.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. přílohy, a oznámení o postoupení pohledávek dlužníku ze dne datum a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Současně byla oznámením žalovaná vyzvána k úhradě částky ve výši 32 572,20 Kč do 10 dnů od doručení, které bylo odesláno dne datum na sjednanou doručovací adresu žalované.
8. Z výzvy k zaplacení ze dne datum vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobce prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.
9. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, obsahem smlouvy je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované půjčku ve výši 14 000 Kč a závazek žalovaného tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 12 283 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 436 Kč, počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení (čl. 10 smluvních podmínek). Souhrnný poplatek byl rozepsán jako úrok (2 504 Kč), poplatek za administrativní činnost (3 888 Kč) a náklady na hotovostní inkaso splátek (5 891 Kč). Žalovaná uhradila pouze částku 1 000 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované toliko dotazy na žalovanou v žádosti o úvěr, které fakticky ověřovala, ovšem toto ověření neodpovídá uvedeným částkám příjmů, když za prokázané příjmy lze považovat toliko částku necelých částka měsíčně Proti tomu tvrzené a neověřované výdaje byly zjištěny ve výši částka. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne datum k zaplacení do dne datum. Žalovaná ničeho dalšího nezaplatila.
10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovanou, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložil soudu – srov. shora). Aniž by soud řešil ověření výdajů žalované, kdy poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze samotného tvrzení žalované z předložených důkazů vyplývá, že ověřený příjem (cca částka) nedosahoval ani tvrzených výdajů (částka), které jsou zjevně pod statistickým průměrem. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
11. Na shora uvedeném závěru nemůže nic změnit ani dílčí tvrzení žalobkyně, že nelze při poskytování spotřebitelského úvěru předpokládat nepoctivé jednání ze strany žadatele, resp. že nelze požadovat po poskytovateli„ detektivní“ prověřování, zda žadatel nepáchá trestnou činnost úvěrového podvodu, resp. že samotný žadatel podpisem smlouvy potvrdil, že„ anonymizováno s odbornou péči posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr“. Zákon (ZSÚ) zřetelně stanoví povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí prověřit schopnost žadatele takový úvěr splácet. Ani zákon ani soud neočekává, že bude poskytovatel spotřebitelského úvěru provádět detektivní práci, a posuzovat, zda žadatel páchá trestný čin. Žalobkyně je ovšem ze zákona povinna zjistit a ověřit skutečné příjmy i výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, což neučinila, resp. učinila nedostatečně, resp. z tohoto prověřování zjevně vyplývalo, že žalovaná nemá dostatečné příjmy, které by jí umožňovaly splácet splátky dle shora uvedené smlouvy. ZSÚ nestanovuje přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. jméno pro dostatečné doložení musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. jméno zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nezohledňuje konkrétní příjmy žadatele o spotřebitelský úvěr. Je zcela v pořádku, že poskytovatel spotřebitelského úvěru předpokládá, že doklady o příjmech či majetku jako jsou výplatní pásky či výpisy z účtů obsahují pravdivé údaje. Nicméně samotné požadování jejich předložení není ani prací detektivní ani prací orgánů činných v trestním řízení. Jde o nezbytné minimum, které může naplnit smysl tzv. kontroly úvěruschopnosti dle ZSÚ. Samotná skutečnost, že tak má učinit ČNB licencovaný poskytovatel spotřebitelského úvěru, zcela vylučuje, aby byla odpovědnost za toto prověření přenášena na samotného žadatele, který by ji měl posoudit a potvrdit. Takové tvrzení žalobkyně je na hranici absurdity. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C 449/13, právnická osoba).
12. Soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobkyně, že nesplnění povinností dle § 86 ZSÚ nezakládá absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo, OPR- právnická osoba).
13. Dle shora uvedených důvodů i přes dílčí tvrzení žalobkyně má soud postup pro ověření úvěruschopnosti zjištěný v tomto řízení za zcela nedostatečný ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Žalobkyně svá tvrzení a důkazy nedoplnila ani na základě poučení soudu ve smyslu § 118a o.s.ř.
14. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně byla v řízení poměrně neúspěšnější (vč. příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu), ovšem dle obsahu spisu žádné náklady žalované nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).