Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 151/2021-26

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 28 690,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 28 690,32 Kč spolu s úrokem ve výši 840 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 180,91 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 20 730 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 28 690,32 Kč spolu s úrokem ve výši 840 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 180,91 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 20 730 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovanou a právnická osoba s.r.o., došlo dne datum k uzavření úvěrové smlouvy číslo na jejím základě poskytla úvěrující žalované v hotovosti úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se jej zavázala spolu s úrokem a s poplatky (za správu úvěru, za uzavření smlouvy a za hotovostní inkaso splátek) ve výši 18 060 Kč uhradit ve 14ti měsíčních splátkách po 2 790 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, když zaplatila pouze 17 490 Kč, které úvěrující alokovala částkou 270 Kč na dlužnou jistinu úvěru a dále částkou 17 220 Kč na sjednané příslušenství (poplatky a úrok). Z důvodu prodlení žalované pak úvěrující vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ke dni 28. 9. 2018 pak byla část závodu úvěrující převedena na společnost právnická osoba, která posléze pohledávky ze smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 730 Kč, dále dlužného úroku ve výši 210 Kč, dlužného poplatku za správu úvěru ve výši 210 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 420 Kč (souhrn těchto poplatků žalobkyní označen za„ úrok“), dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného z dlužné jistiny za dobu od 12. 11. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši 2 180,91 Kč a dále od 22. 12. 2020 do zaplacení a konečně též smluvní pokuty za prodlení kapitalizované z dlužné jistiny za dobu od 12. 11. 2019 do 30. 11. 2020.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila, čímž se o své vůli připravily o poučení dle ustanovení , které se dle ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě a pouze při jednání v návaznosti na výsledky provedeného dokazování, které je rovněž v parametrech českého civilního procesu vyhrazeno ústnímu jednání. Dle výslovné zákonné úpravy je pak soud zásadně povinen rozhodovat při jediném jednání.

3. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení. Za důkaz žalobkyně označila„ kopii výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba“, ze kterého se podává jen tolik na ni byla převedena nějaká část závodu úvěrující a že doklad o tom je založen ve sbírce listin. Rovněž„ doklad o koupi části závodu“ byl navržen k důkazu a současně předložen, nicméně jedná se toliko o notářský zápis anonymizováno jméno příjmení, NZ číslo Ani z tohoto notářského zápisu se nic bližšího k převodu konkrétních pohledávek, které tvoří předmět řízení, nepodává, neboť se v něm toliko obecně odkazuje na převod části závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů, jehož konkrétní rozsah má být vymezen jinou u, která soudu předložena nebyla a nebyla ani navržena k důkazu. Z ničeho neplyne, že by předmětné pohledávky spadaly právě do rámce uvedené divize, není-li vůbec známo jaké jiné divize či věcné segmenty byly součástí závodu, a dále že by spadaly právě do toho konkrétního rozsahu (části) divize, který byl právě touto smlouvou převáděn (převedeny mohou být všechny pohledávky určitého druhu, ale i jen některé z nich). Jestliže se tedy úvěrující ve svém závodu zabývala poskytováním úvěrů a pak převedla nějakou (nijak blíže nespecifikovanou, v důkazech nepodchycenou) část takového závodu, pak z toho ve vztahu k předmětu řízení nic relevantního nevyplývá. Žádné jiné důkazy k převodu uplatněných pohledávek z úvěrující žalobkyně ani nenavrhla, ani nedoložila. Bylo povinností žalobkyně (je třeba zdůraznit, že jde o povinnost žalobkyně, nikoliv soudu) označit důkazy k prokázání všech svých žalobních tvrzení a listinné důkazy předložit s tím, že důsledkem nesplnění důkazní povinnosti je neunesení důkazního břemene, přičemž neunesení důkazního břemene vede nevyhnutelně k zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalovaná neučinila žádnou z tvrzených skutečností nespornou, bylo povinností žalobkyně prokázat každou jednotlivou tvrzenou skutečnost v kvalitě standardní míry důkazu českého civilního procesu, tedy na hranici praktické jistoty, což se nestalo. S ohledem na nastalou koncentraci řízení nemá žalobkyně počínaje okamžikem ukončení jednání konaného dne 20. 9. 2021 reálnou možnost doplňovat skutková tvrzení a důkazní návrhy s výhradou úzce vymezených zákonných výjimek. Soud tedy žalobu zamítl pro neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení.

4. Z hlediska procesního dlužno doplnit, že ze zákona, odborné literatury, ani judikatury neplyne povinnost soudu (nutno akcentovat, že judikaturou připuštěnou možnost nelze zaměňovat za povinnost, jak se občas stává) provádět jakési předběžné dokazování (dokazování je zákonem jasně definovaný proces vyhrazený ústnímu jednání) ještě před samotným konáním jednání, na jehož základě by soud měl ve spotřebitelské věci poskytovat profesionálovi ve svém oboru odborně právně zastoupenému dalším profesionálem ve svém oboru metodickou pomoc ve smyslu poučování, jaké konkrétní důkazní prostředky by měl navrhnout a předložit, aby mohl být v řízení proti spotřebiteli úspěšným. Takový postup by byl dle názoru soudu v přímém rozporu se zásadou rovnosti stran a současně porušením práva na spravedlivý proces (př. usnesení předsednictva České národní rady č. , o vyhlášení d jako součásti ústavního pořádku České republiky, ústavního , České republiky). Pro civilní sporné řízení platí zásada ústnosti a není tudíž do doby změny právní úpravy důvodu ustupovat masivnímu a stále stupňovanému tlaku hromadných žalobců na zavedení jakési varianty písemného procesu, zvláště má-li se tak dít na náklady daňových poplatníků, kteří na vedení sporu a jeho výsledku nejsou nijak zainteresováni. Již ze samotného faktu nařízení jednání (usnesení o nařízení jednání přitom neguje předchozí odlišná rozhodnutí upravující vedení řízení) musí být odborníkovi ve svém oboru bez dalšího zřejmé, že soud naprosto reálně uvažuje o alespoň částečném zamítnutí žaloby, neboť v opačném případě by k nařízení jednání nebyl žádný důvod a naopak by takový postup bylo možno považovat za rozporný se zásadou hospodárnosti (generování neúčelných nákladů řízení).

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo zcela úspěšné žalované, na jejíž straně ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na jeho výkon k soudu nebo soudnímu exekutorovi.