Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 208/2020-110
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 137 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 137 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.
1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 30.11.2020 domáhal po žalovaném částky ve výši 137 000 Kč s příslušenstvím, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného před Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. 121 C 64/2012 . Žalobce uvedl, že v řízení došlo k neodůvodněným průtahům a z tohoto důvodu řízení trvalo sedm let a sedm měsíců. Žalobce, v řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného a předmětem řízení byla žaloba o vydání bezdůvodného obohacení. Věc nebyla nikterak složitá či náročná na prováděné důkazy, jež by odůvodňovala tak dlouhou délku řízení a žalobce má za to, že řízení mohlo být ukončeno v rozmezí dvou let. Žalobce proto nárokuje za každý rok trvání řízení 25 000 Kč a 12 500 Kč za posledních 7 měsíců trvání řízení. Žalobce předběžně svůj nárok u žalovaného uplatnil dne 28.11.2020.
2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 30.11.2020 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 137 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 121 C 64/2012 . Žalovaný po projednání uvedené žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení a poskytl žalobci zadostiučinění ve výši 51 250 Kč. Žalovaný dále uvedl, že předmětné řízení bylo vůči žalobci, který v řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného zahájeno doručením žaloby dne 4.9.2012 a ukončeno na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2021, které nabylo právní moci dne 18.3.2021. Předmětem řízení pak bylo vydání bezdůvodného obohacení, kdy řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo třeba širšího dokazování včetně výslechu svědků a provádění listinných důkazů. V rámci řízení soud rozhodoval o námitce místní nepříslušnosti, návrhu na přikázání věci jinému soudu, námitkám proti protokolaci, námitce podjatosti soudce, návrhu na vydání předběžného opatření, námitkám proti usnesení o zaplacení soudních poplatků a dále o opravných prostředcích proti uvedeným rozhodnutím. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech stupních soudní soustavy, soud I. stupně ve věci rozhodoval dvakrát, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud jednou. Délka řízení tak byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, což samozřejmě jim nelze klást k tíži, avšak nelze to přičítat ani na vrub žalovaného. Žalobce se na délce řízení částečně podílel zejména z důvodu nedůvodně vznesené námitky místní nepříslušnosti, nedůvodným návrhem na přikázání věci jinému soudu, nedůvodným odvoláním proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Žalovaný proto při stanovení přiměřeného zadostiučinění vyšel z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši. Tuto základní částku snížil celkem o 50 %, a to z důvodu složitosti řízení (15 %), z důvodu četnosti rozhodování soudu (10 %), z důvodu podílu žalobce na délce řízení (15 %) a z důvodu sdílené újmy (10 %), neboť na straně žalované vystupoval společně se svojí manželkou.
3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.
4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 137 000 Kč z titulu vzniklé nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 121 C 64/2012 předběžně dne 30.11.2020 obrátil na žalovaného. Žalovaný po projednání tohoto nároku dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytl zadostiučinění ve výši 51 250 Kč.
5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu Jihlava sp. zn. 121 C 64/2012 . Z tohoto spisu se podává, že žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného ještě společně s další žalovanou a předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 680 000 Kč. Žaloba byla žalobci jakožto žalovanému doručena dne 4.9.2012. Podáním doručeným soudu dne 23.8.2012 namítli žalovaní místní nepříslušnost. K žalobě se vyjádřili dne 24.9.2012. Žalobci zaslali repliku dne 29.10.2012. Z úředního záznamu ze dne 31.10.2012 se podává, že řízení před Krajským soudem v Brně sp. zn. 43 Cm 235/2007 bylo přerušeno. Řízení vedené pod sp. zn. 12 C 159/2005 bylo spojeno s 12 C 221/2005 . Další stanovisko žalobci zaslali soudu dne 1.11.2012. Dále z úředního záznamu ze dne 20.3.2013 se podává, že ve věci 5 C 289/2004 bylo podáno dovolání. Z dalšího úředního záznamu ze dne 20.5.2013 se podává, že věc 12 C 221/2005 vedená u Okresního soudu v Jihlavě byla předložena Krajskému soudu v Brně s odvoláním. Dne 22.5.2014 podali žalobci návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nařízení jednání. Pokynem soudce ze dne 26.5.2014 bylo jednání nařízeno na den 6.6.2014. Toto jednání se nekonalo, neboť žalovaní těsně před nařízením jednání požádali o odročení jednání. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 6.8.2014. Přípisem ze dne 21.7.2014 požádali žalovaní o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené jejich právního zástupce. Podáním ze dne 24.7.2014 navrhli žalovaní přikázání věci jinému soudu téhož stupně. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24.9.2014 byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti žalovaných. Žalobci se k návrhu na postoupení věci jinému soudu vyjádřili dne 3.10.2014. Proti usnesení ze dne 24.9.2014 podali žalovaní odvolání. Žalobci se vyjádřili k odvolání dne 23.10.2014. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu dne 10.11.2014. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20.1.2015 byli žalovaní vyzváni, aby doplnili své odvolání. Na to žalovaní reagovali podáním ze dne 11.2.2015. Při jednání konaném dne 17.1.2018 bylo rozhodnuto o změně žaloby, bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen částečný rozsudek stran částky 2 222 400 Kč s příslušenstvím, kterým bylo žalobě vyhověno. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dne 26.2.2018 odvolání. Dne 19.3.2018 podali žalovaní žádost o osvobození od soudních poplatků za odvolání. Dne 2.5.2018 založili soudu prohlášení o majetkových a osobních poměrech. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13.5.2018 bylo rozhodnuto tak, že se žalovaným osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Proti tomuto usnesení podali žalovaní odvolání dne 29.5.2018. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 22.6.2018. Tento usnesením ze dne 14.9.2018 částečně odvolání žalovaných odmítl a částečně odvolání žalovaných změnil tak, že se jim přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 95 %. Dne 10.10.2018 byla žalovaným zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalobci se následně vyjádřili k vznesené námitce věcné nepříslušnosti podáním došlým soudu dne 29.10.2018. Dále se žalobci vyjádřili k odvolání žalovaných do rozhodnutí ve věci samé, resp. do částečného rozsudku dne 13.11.2013. Dne 15.11.2018 se rozhodující soudkyně vyjádřila k námitce podjatosti a rovněž tak soudce jméno příjmení a soudkyně titul jméno příjmení. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně – pobočka v Jihlavě dne 22.11.2018 s odvoláním. Současně byla předložena i k rozhodnutí o námitce podjatosti. Pokynem soudce odvolacího senátu ze dne 26.9.2019 bylo nařízeno odvolací jednání na den 5.11.2019. Dne 5.11.2019 se konalo odvolací jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 12.11.2019. Při tomto jednání byl rozsudek stran jistiny potvrzen a stran příslušenství byl rozsudek soudu I.stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 19.11.2019 podali žalobci návrh na vydání předběžného opatření. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25.11.2019 tak, že mu bylo vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí podali žalovaní dne 2.12.2019 odvolání. Žalobci se vyjádřili k odvolání dne 12.12.2019. Dne 27.2.2020 podali žalovaní proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.11.2019 dovolání. Z úředního záznamu ze dne 17.1.2020 se podává, že účastníci řízení jednali o smírném vyřešení sporu. Dne 27.2.2020 podal žalovaný 2) dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.11.2019. Z úředního záznamu ze dne 2.3.2020 se podává, že účastníci řízení nadále mimosoudně jednali. Dne 3.3.2020 podal dovolání žalovaný 1). Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně s odvoláním dne 3.4.2020. Tento usnesením ze dne 29.4.2020 usnesení nalézacího soudu ze dne 25.11.2019 potvrdil. Dne 15.5.2020 účastníci řízení soudu sdělovali, že mezi nimi nadále probíhají mimosoudní jednání s tím, že jsou v podstatě ve věci již dohodnuti. Obdobně tak bylo soudu sdělováno žalobci dne 26.6.2020. Usnesením ze dne 30.6.2020 byl mezi účastníky řízení schválen smír. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2.7.2020 (výrok I., III.) a 18.7.2020 (výrok II.).
6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 ). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008 ).
8. Po provedeném dokazování soud vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od 4.9.2012, kdy byla žalobci, který v předmětném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného 1) doručena žaloba do 2.7.2020, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru, tedy celkem 7 let a 8 měsíců. Předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení a žalobce na straně žalované vystupoval společně se svojí manželkou. K jednotlivým kritériím podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující:
Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení
-) v řízení bylo postupováno v přiměřených lhůtách, postup soudu směřoval k rozhodnutí ve věci samé s odpovídajícími a navazujícími procesními úkony, vyjma období od 24.9.2012 do 26.5.2014, kdy byl v řízení před nalézacím soudem prokázán průtah.
Kritérium počtu soudní soustavy
-) s procesními rozhodnutími se věc nacházela třikrát u odvolacího soudu, a to s odvoláním do usnesení soudu I. stupně o osvobození od soudních poplatků za odvolání, o vydání předběžného opatření a do usnesení o smíru (stran výroku o nákladech řízení). Ve věci samé rozhodoval dvakrát nalézací soud a jedenkrát soud odvolací. Jedenkrát byla věc i u Nejvyššího soudu stran návrhu na přikázání věci jinému soudu. V této souvislosti soud uvádí, že nelze účastníkům řízení dávat k tíži využití procesních prostředků v podobě podání procesních návrhů, řádných či mimořádných opravných prostředků apod., avšak je logické, že se využití těchto procesních institutů může podílet na celkové délce řízení, neboť se s nimi orgány státu musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což ovšem nelze přisuzovat ani k tíži žalovaného. V této situaci také nelze nezmínit, že v řízení byla řešena otázka místní příslušnosti nalézacího soudu a návrh na přikázání věci jinému soudu, kdy v obou těchto případech dali k těmto rozhodnutím podnět žalovaní a se svými návrhy, nebyli úspěšní. Skutečnost, že věc byla s různými rozhodnutími řešena na třech stupních soudní soustavy, opakovaně, přispěla k celkové délce posuzovaného řízení.
Kritérium složitosti řízení
-) soud uvedenou věc hodnotil jako obtížnější po stránce skutkové, procesní i po stránce právního posouzení neboť v řízení bylo provedeno větší množství listinných důkazů. Procesní obtížnost se vyznačovala tím, že v řízení bylo rozhodováno o námitce místní nepříslušnosti, návrhu na přikázání věci jinému soudu, námitkám proti protokolaci, námitce podjatosti soudce, o návrhu na předběžné opatření, o námitkách proti usnesení o zaplacení soudních poplatků, včetně odvolacích řízení do těchto rozhodnutí. Také za účelem posouzení námitky místní nepříslušnosti nalézacího soudu, prováděl odvolací soud šetření ke zjištění pobytu žalovaných v rozhodné době, přičemž za tímto účelem byl při nařízeném jednání vyslýchán i svědek.
Kritérium chování žalobce v rámci řízení
-) žalobce se na celkové délce řízení určitým způsobem podílel, když třikrát žádal o odročení jednání.
Kritérium významu řízení pro poškozeného
-) obecně Evropským soudem pro lidská práva není spojován s tímto typem sporu vyšší význam pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04 , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010 ). Soud proto shledal, že podkladové řízení mělo pro žalobce standardní význam.
Kritérium sdílené újmy
-) institut tzv. sdílené újmy je možno použít tam, kde vystupuje více poškozených, přičemž jejich újma je do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Větší počet účastníků je pak okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu, a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce. V tomto konkrétním případě bylo toto společenství dáno jednak společným zájmem na výsledku řízení a jednak příbuzenským poměrem žalovaných (manželé) a podporuje tak úvahu o vyšší a intenzivnější míře sdílení subjektivních dopadů vedeného sporu.
9. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení a celkovou délku řízení, dospěl soud shodně, jako účastníci řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť posuzovaná délka řízení, zejména s přihlédnutím ke zjištěnému dlouhodobějšímu průtahu, byla již nepřiměřená. V důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušením práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Soud tedy přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, jakožto přednostní formy odškodnění v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko Nejvyššího soudu či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011 ) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). Ve věci proto výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za rok trvání řízení 15 000 Kč, za první dva roky řízení v poloviční výši, neboť objektivně každé řízení musí určitou dobu trvat (viz stanovisko Nejvyššího soudu). Celkem tedy základní částka za uvedenou délku řízení činí 100 000 Kč. Od této částky soud odečetl 35 % z důvodu skutkové a procesní obtížnosti věci, 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, na kterých se věc nacházela, o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení a o 20 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy. Kritérium významu předmětu řízení soud nijak procentuálně nehodnotil, neboť řízení, jak již naznal shora mělo pro žalobce standardní význam. Rovněž tak soud procentuálně nehodnotil postup orgánů státu v rámci řízení, byť bylo v řízení prokázáno, že se v řízení objevil dlouhodobější průtah, protože je v zásadě poskytováno odškodnění za celkovou délku řízení, tedy i za období, ve kterém k průtahům nedochází. Tento ojedinělý průtah podle názoru soudu nepředstavuje důvod, pro procentuální zhodnocení tohoto kritéria. Celkem tedy soud od základní částky odečetl 70 %, což činí částku 70 000 Kč a žalobci by se proto na nemajetkové újmě mělo dostat částky ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto částku žalobci plnil ještě v zákonem stanovené lhůtě pro projednání nároku (žalobce uplatnil nárok dne 30.11.2020 a žalovaný vydal stanovisko dne 16.4.2021) a žalobce stran této částky nevzal svou žalobu zpět, zamítl soud nárok žalobce jako neopodstatněný výrokem I. rozsudku.
10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 ,3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.