Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (14)No categories available
14 C 72/2021-40
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, dále v rozsahu návrhu na zaplacení částky částka a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále v rozsahu návrhu na zaplacení částky [částka] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, dále částku částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka. Žaloba je odůvodněna tím, že dne datum provedl žalovaný za účelem získání úvěru od žalobkyně registraci na internetovém portálu žalobkyně webová adresa a za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil registrační poplatek ve výši částka, kdy v údaji o účelu platby uvedl, že potvrzuje smlouvu, čímž souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě provedené registrace byla mezi účastníky dne datum uzavřena prostředky komunikace na dálku rámcová smlouva o úvěru. Žalobkyně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného z příjmů dle přiznání k dani z příjmu za rok 2015, z rozhodnutí o výši starobního důchodu a vyhledání žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku. Dle přiznání dani z příjmu činil průměrný příjem žalovaného za rok 2015 částku částka měsíčně a starobní důchod žalovaného od listopadu 2016 činil částka. Dne datum poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka se splatností do datum, který žalovaný řádně splatil. Dne datum žalovaný zaslal žalobkyni prostřednictvím portálu žádost o poskytnutí úvěru ve výši částka, uvedenou žádost žalobkyně přijala a mezi stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Žalobkyně na základě žádosti žalovaného poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši částka nejpozději do datum. Dne datum podal žalovaný žádost o prodloužení termínu splatnosti půjčky, čímž byla lhůta splatnosti prodloužena do datum. Dne datum podal žalovaný žádost o prodloužení termínu splatnosti půjčky, čímž byla lhůta splatnosti prodloužena do datum. Žalovaný však dosud úvěr neuhradil. Dle smlouvy o úvěru náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Ke dni datum smluvní pokuta činila částka, s ohledem na celkovou limitaci smluvní pokuty je nárokována pouze do částky částka. Ve smlouvě si strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného možnost žalobkyně provést pokus o mimosoudní vymožení prostřednictvím třetí osoby a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni částku částka na náklady tohoto vymáhání. Dne datum byl úvěr předán k vymáhání inkasní právnická osoba a.s., dne datum bylo mimosoudní vymáhání ukončeno. Dne datum žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že o poskytnutí úvěru skutečně žádal, částku úvěru od žalobkyně obdržel, tedy nesporuje, že uvedené peníze si od žalobkyně půjčil. Dvakrát žádal o prodloužení splatnosti a souvislosti s tím uhradil žalobkyni dvakrát částku částka, což dokládá výpisy z účtu. Následně skládal další peníze na bankovní účet žalobkyně, k tomu ovšem doklad nemá.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně, a to s výjimkou řádného ověření a posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Výpis z nebankovního registru dokládá, že žalovaný má celkem 44 negativních záznamů, 5 pozitivních záznamů, insolvenční a exekuční rejstřík jsou bez záznamu a neověřených dluhů je více než deset. V popisu, jakým způsobem byla úvěruschopnost posouzena, se pracuje s údajem o závazcích klienta ve výši částka, není však zřejmé, jakým způsobem byly tyto údaje získány a zda byly ověřeny. Žalovaný předložil výpis ze svého běžného účtu, z něhož bylo zjištěno, že dne datum poukázal na účet žalobkyně částku částka a dne datum částku částka.
4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
5. V daném případě žalobkyně neprokázala, že řádně posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice zjistila příjmy žalovaného, jeho údajné závazky ve výši částka však nejsou blíže specifikované a nijak ověřené. Z údajů nebankovního registru vyplývá, že žalovaný měl více než 10 neověřených dluhů, není ovšem zřejmé, zda byly tyto dluhy blíže šetřeny a prověřovány. Insolvenční rejstřík ani exekuční rejstřík nejsou zdrojem údajů o závazcích žalovaného, jedná se spíše o zdroj informací pro zjištění, že žalovaný je rizikovým klientem, na existenci jeho dosud nevymahatelných závazků však záznamy v těchto rejstřících nedávají odpověď. Z předložených listin tak není zřejmé, zda se žalobkyně kromě zjišťování příjmu žalovaného soustředila také na stránku jeho závazků a zda je řádně zjistila a prověřila, či zda se spoléhala pouze na neověřené údaje poskytnuté žalovaným. Pro absenci jiných důkazů soud učinil zjištění, že se tak nestalo. Soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú., a tudíž je úvěrová smlouva neplatná.
6. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
7. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal (částka), sníženou o částku, kterou dosud splatil (částka), tedy částka. Pouze v rozsahu této částky lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku a smluvní pokuty soud žalobu zamítl. Žalovaný se dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni vedle částky částka také úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. V tomto rozsahu soud návrhu vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu návrh jako nedůvodný zamítl.
8. Protože byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.