Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
17 C 159/2021-25
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 363,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 148,50 Kč a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 521 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 967,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19,29 Kč a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 317,88 Kč od datum do zaplacení a částky 396 Kč a částky 478,62 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 148,50 Kč a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 521 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 967,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19,29 Kč a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 317,88 Kč od [datum] do zaplacení a částky 396 Kč a částky 478,62 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 363,50 Kč Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru za účelem financování konkrétního nákupu zboží – mobilního telefonu u právnická osoba s.r.o., poskytla žalovanému tedy částku 12 466 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit s 47,87 % úrokem a cenou za pojištění ve splátkách. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky, žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala zaplatit všechny splátky, smluvní pokutu ve výši 396 Kč, nákladů za oznámení zesplatnění ve výši 200 Kč a dále 450 Kč za zaslané upomínky. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, za žalobkyni smlouvu na základě mandátní smlouvy uzavřela právnická osoba s.r.o., kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 12 466 Kč na nákup mobilního telefonu a žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem splácet ve splátkách. Současně se žalovaný zavázal pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu 10 % z dlužných částek a dále poplatek 150 Kč za každou odeslanou upomínku a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně poskytla částku 12 466 Kč dne datum společnosti, s níž měla uzavřenu mandátní smlouvu a jež uzavírala jménem žalobkyně smlouvy o úvěru s klienty. K ověření úvěruschopnosti žalovaného došlo dotazem na jeho poměry, kdy uvedl, že je dělník, pracuje, má čistý měsíční příjem 16 100 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč měsíčně, splácí další úvěry ve výši 5 500 Kč měsíčně, další výdaje má 300 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila, celkem dle přehledu plateb žalovaný splatil 8 945 Kč.
4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. obč. zák. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. obč. zák. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí a Ústavního soudu sp.zn. ústavní nález ze dne datum a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet dotazem na poměry žalovaného. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. , že je třeba doplnit tvrzení, jakým dalším způsobem k prověřování došlo, když věřitel má skutečnosti dlužníkem uvedené aktivně prověřovat, minimálně dotazem v dostupných evidencích a rejstřících, obzvláště když žalovaný již uváděl dosavadní splátky ve výši 5 500 Kč měsíčně, což je vysoká částka vzhledem k výši jeho příjmu a věřitel tak měl mít pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1 , 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku . Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo.
5. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno sníženou o částku 8 945 Kč, kterou žalovaný splatil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 521 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od datum do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.
6. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
7. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. , když k jinému postupu soud neshledal důvod.
8. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.