Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 145/2021-64
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 37 527 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 17 527 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 377,78 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 038,26 Kč, úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 7. 2020 do 11. 9. 2020 a ve výši 1,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 242,14 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 17 527 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 377,78 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 038,26 Kč, úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 7. 2020 do 11. 9. 2020 a ve výši 1,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 242,14 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 37 527 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 14 992 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splatit ve 24 měsíčních splátkách po
1 958 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020. Žalovaná od uzavření smlouvy o úvěru do dne postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužných„ úhrad za služby“ ve výši 17 527 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 038,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 377,78 Kč, úroku ve výši 19,07 % ročně z dlužné jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast na jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;
-) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 31. 1. 2019, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované převodem na její bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč Smlouva byla uzavřena dobu 24 měsíců a zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 60,73 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s administrativním poplatkem ve výši 12 000 Kč a úrokem ve výši 14 992 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalované uhradit právnímu předchůdci žalobkyně (mimo jistinu úvěru) náhradu účelně vynaložených nákladů, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení a zákonné úroky;
-) z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne 31. 1. 2019 a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalované byl zaslán splátkový kalendář s 24 předepsanými splátkami po
1 958 Kč, a že žalované byly sděleny přístupové údaje k internetovému účtu;
-) ze zákaznické karty a dokladů k ní bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla své osobní údaje, číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že má středoškolské vzdělání a je vdaná, dále že bydlí v nájmu a že její zaměstnána na dobu neurčitou u anonymizováno družstva obec. Její pravidelný měsíční příjem činil 21 949 Kč a měsíční výdaje 8 410 Kč, s tím, že údaje měly být ověřeny bankovním výpisem a výplatními páskami. Z potvrzení zaměstnavatele žalované bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem za posledních 12 měsíců činil 17 966 Kč;
-) ze zpracování osobních údajů – prohlášení a souhlasy žadatele ze dne 31. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná souhlasila se zpracováním jejích osobních údajů v registru REPI;
-) z výzvy právního předchůdce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovanou vyzval k úhradě dlužné splátky a upozornil ji na možnost zesplatnění úvěru. Odeslání této výzvy nebylo zjištěno;
-) z oznámení o zesplatnění ze dne 9. 4. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr poskytnutý žalované ke dni 9. 4. 2020. Odeslání oznámení nebylo zjištěno;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o provedení transakce, bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni;
-) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2020, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované bylo zasláno dne 27. 8. 2020 oznámení o postoupení pohledávky a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 39 256,81 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu;
-) z předžalobní upomínky ze dne 20. 12. 2020 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 1. 2021;
-) ze sdělení obec spořitelny ze dne 26. 8. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu
č. bankovní účet byla žalovaná, a že dne 1. 2. 2019 byla na tento účet připsána platba ve výši 20 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobkyně.
4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytl převodem na její bankovní účet částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 14 992 Kč a administrativním poplatkem ve výši 12 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 60,73 % ročně. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Zástupce žalobkyně zaslal dne 27. 8. 2020 žalované oznámení o postoupení s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení oznámení. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k úhradě s upozorněním na případně řešení věci soudní cestou.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2 993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako úvěrované, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je povinen otázku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat vždy, aby bylo zachováno právo účastníka (žalované) na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 LZPS (srov. nález Ústavního soudu 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Po zjištění skutkového stavu a s přihlédnutím aktuální judikatuře soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnil. Žalobkyně soudu předložila kartu zákazníka obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalované, výpis z registru REPI a potvrzení zaměstnavatele žalované. Jak je uvedeno výše, není dostačujícím, vychází-li poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele pouze z prohlášení spotřebitele o jeho poměrech (např. zákaznické karty jako v projednávané věci). Žalobkyně soudu prokázala, že ověřovala příjem žalované ze zaměstnání od jejího zaměstnavatele, čímž byly potvrzeny příjmy žalované. Co se však týče ověřování výdajů žalované, má soud za to, že takové ověření právní předchůdce žalobkyně neučinil s odbornou péčí, tj. tak aby mohl řádně zjistit kredibilitu žalované. Z výpisu z registru REPI sice vyplývá, že žalovaná měla jednu„ otevřenou“ spotřebitelskou smlouvu o úvěru, nijak však nebylo ověřeno, zda žalovaná úvěr splácela či nikoli. Rovněž v zákaznické kartě bylo odkazováno na bankovní výpisy žalované, jimiž měly být ověřeny výdaje žalované, nicméně žalobkyně soudu žádné takové výpisy nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že ověření výdajů žalované nebylo dostačující, neboť nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobkyně zejména zjišťoval stav bankovního účtu žalované, z nějž by bylo možné zjistit jednotlivé měsíční výdaje žalované. Rovněž nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobkyně prováděl lustraci žalované (mimo registr REPI) ve veřejně dostupných rejstřících, např. insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, NRKI a dalších.
16. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku , neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku .
18. Pro úplnost soud dodává, že za situace, kdy by smlouva o úvěru nebyla absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , bylo by i tak nutné smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou, a to pro rozpor s dobrými mravy, který soud shledal v ujednáních o smluvním úroku a poplatcích. Strany smlouvy si sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 60,73 % ročně a žalovaná se tak zavázala úvěr vrátit během 24 měsíců spolu s úrokem ve výši 14 992 Kč. Navíc se žalovaná zavázala k úhradě tzv. administrativního poplatku ve výši 12 000 Kč, který soud považuje za skryté úroky, neboť žalobkyně ani nespecifikovala, za co přesně je takový poplatek hrazen, a v takové výši. Žalovaná by tak při řádném splácení uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 46 992 Kč, tj. více jak dvojnásobek poskytnuté částky, což soud shledává v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o smluvním úroku a poplatku by tedy soud posoudil jako absolutně neplatné a současně by dovodil absolutní neplatnost i celé smlouvy o úvěru, neboť je zcela zřejmé, že by právní předchůdce žalobkyně smlouvu bez předmětného ujednání se žalovanou neuzavřel.
19. Plnění poskytnutá žalované je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) ničeho. Žalobkyně tak má nárok na úhradu poskytnuté částky 20 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v dopise ze dne 26. 8. 2020, v němž bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a v němž byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu, neboť v tomto dopise žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky. Dopis byl žalované zaslán dne 27. 8. 2020, v souladu s § 573 občanského zákoníku se má za to, že dopis byl doručen žalované třetím dnem, tj. 1. 9. 2020, lhůta k zaplacení tedy uplynula 11. 9. 2020 a žalovaná je tak od 12. 9. 2020 v prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako obecná třídenní.
20. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužného smluvního úroku, poplatků a zákonného úroku nad rámec přiznaného. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 37 527 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do částky 17 527 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 20 000 Kč, tj. 53,29 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 17 527 Kč, tj. 46,71 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 6,58 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky
č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši
37 527 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po
100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 378 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 3 680 Kč, přičemž 6,58 % z této částky činí 242,14 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 242,14 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.