Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 215/2021-42
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 794 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 6 794 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 494,76 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 052,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 6 794 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 494,76 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 052,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 6 794 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne 15. 2. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 7 233 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 276 Kč, poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 526 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatek v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 11. 4. 2018. Žalovaná po tomto datu provedla částečnou úhradu dne 27. 8. 2018, poté již nezaplatila ničeho. Ke dni 24. 12. 2018 činily dlužná jistina 3 926,63 Kč a dlužné poplatky 2 867,37 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, úročí se jistina ve výši 3 926,63 Kč od 12. 4. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tedy pro úhradu celého úvěru) úrokem ve výši 29 % ročně. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 8 439 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně tak, že činil dotaz na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty,“ mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla, že i kdyby soud přes uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti dle § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tak ale jelikož byla předmětná smlouva uzavřena po datu nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. po 1. 12. 2016), nezpůsobuje neprokázání splnění této povinnosti absolutní neplatnost smlouvy. Na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou s účinností k témuž datu postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 13 294 Kč, kdy tato částka zahrnovala také navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně tak uplatňuje zaplacení částky 6 794 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 3 926,63 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 867,37 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 052,86 Kč (29 % ročně z jistiny 3 926,63 Kč od 12. 4. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 494,76 Kč (9 % ročně z jistiny 3 926,63 Kč od 4. 9. 2018 do 20. 1. 2020), smluvní úrok 29 % ročně z dlužné částky 3 926,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné částky 3 926,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.
2. V doplnění žaloby ze dne 26. 5. 2021 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě. Dle žalobkyně nicméně nelze zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů. Dále žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokumentů, které žalovaná pouze předložila při sjednávání a uzavírání smlouvy. V této souvislosti pak žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 231/2020 , dle kterého takový postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. o. s. ř.
5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.
7. Dne 15. 2. 2017 byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovanou, smlouva o zápůjčce, kdy výše úvěru činila 8 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši 7 233 Kč, přičemž tento sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 526 Kč, z úroku ve výši 1 431 Kč a z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 276 Kč. Žalovaná měla celkově zaplatit 15 233 Kč. Dále si strany ujednaly, že částka ve výši 1 400 Kč bude užita na úhradu dosud nezaplacených dlužných částek ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi účastníky, kdy tak částka zápůjčky činila po odečtení zůstatku dlužné částky dle dřívější smlouvy 6 600 Kč. Dlužná částka měla být hrazena v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč, poslední splátka činila 247 Kč, zápůjční úroková sazba v případě úhrady dlužné částky v 60 splátkách činila 28 % ročně. Strany se přitom dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a dále zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (Smlouva o zápůjčce). Právní předchůdce žalobkyně zaznamenal údaje ohledně majetkových poměrů žalované do zákaznické karty, kdy žalovaná sdělila, že bydlí v nájmu, že je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti, že pracuje jako pradlena na plný úvazek s měsíčním příjmem 13 757 Kč, že pravidelné měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná předložila k nahlédnutí výplatní pásky za 3 měsíce a nájemní smlouvu (Zákaznická karta). Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem, který jí byl zaslán dne 14. 2. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy a podacího lístku). Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (předžalobní výzva).
8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba není důvodná. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.
16. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).
18. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
19. V daném případě žalobkyně tvrdila, že údaje ohledně majetkových poměrů byly ověřovány proti dokladům, k nimž patřila zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva, kdy tyto údaje byly zaznamenány do zákaznické karty. Dále žalobkyně také zmínila, že nemá k dispozici příslušné dokumenty, neboť tyto jsou při podpisu smlouvy pouze předkládány, aniž by byly pořizovány jejich kopie. Jak přitom vyplynulo ze zákaznické karty, žalovaná uvedla, že má jakožto pradlena měsíční příjem ve výši 13 757 Kč a že pravidelné výdaje činí 8 000 Kč. Tvrzené skutečnosti měla žalovaná doložit výplatními páskami za tři uplynulé měsíce a dále nájemní smlouvou. Jelikož tedy ale nebyly pořízeny kopie dokumentů, nemohl soud považovat údaje ohledně majetkových poměrů žalované za prokázané. Nicméně i kdyby soud vzal tvrzené skutečnosti za prokázané a vycházel by z toho, že žalované zbývala po odečtení běžných výdajů každý měsíc částka 5 757 Kč, pak za situace, kdy byla žalovaná zatížena dvěma vyživovacími povinnostmi a kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku též dílem za účelem pokrytí dlužných splátek z jiné její půjčky, by ani potom nebylo možno dovodit úvěruschopnost žalované. Soud má za to, že částka 4 741 Kč, která žalované zbývala po úhradě běžných výdajů a splátek ve výši cca 1 016 Kč měsíčně, není pro svobodnou matku se dvěma dětmi dostačující.
20. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, vzhledem k čemuž je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní, a to ačkoliv ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti.
21. K povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitele a dále k sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením takové povinnosti, se vyjadřoval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008 číslo (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.
22. Zároveň nelze odhlédnout ani od judikatury Ústavního soudu, který ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy (viz nález Ústavní soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 , III ÚS 4129/18 ).
23. Jelikož je tedy spotřebitelská smlouva ze dne 15. 2. 2017 absolutně neplatná, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o.z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 600 Kč, kdy tak žalovaná byla povinna vrátit toliko tuto částku. Jelikož ale žalovaná dosud zaplatila 8 439 Kč, nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého by nárok na náhradu nákladů řízení příslušel plně úspěšné žalované. Jelikož se ale tato v řízení nijak nevyjadřovala a nijak se ho neúčastnila, tak jí žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).