Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 97/2021-77
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.
Žaloba se zamítá ohledně částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a ohledně úroku 15,9 % ročně z částky 244 296,31 od datum do zaplacení.
III.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 % částkou částka k rukám právní zástupkyně žalobce, anonymizováno jméno příjmení, advokátky sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ohledně úroku 15,9 % ročně z částky 244 296,31 od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 % částkou [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1.Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal na žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ anonymizováno“), a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl zůstatek úvěru ke dni datum zesplatněn. Pohledávku za žalovanou postoupila anonymizováno na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala. Žalovaná nárok žalobce uznala co do částky částka a uvedla, že do této výše je ochotna uzavřít s žalobcem soudní smír s tím, že dlužnou částku bude hradit ve splátkách. Ve zbývající části žalované částky žalobu neuznala. Uvedla, že na poskytnutý úvěr uhradila splátky v souhrnné výši částka, následně však ze zdravotních důvodů a z důvodu nezaměstnanosti nebyla schopna úvěr splácet. Okresním soudem v Táboře ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka byla odsouzena za přečin úvěrového podvodu, přičemž anonymizováno v trestním řízení vystupovala jako poškozená a uplatnila vůči žalované nárok na vrácení zůstatku úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky neobdržela a o postoupení se dozvěděla až z žaloby. Soud rozhodl v rozsahu částky částka, ve kterém žalovaná nárok uznala, k návrhu žalobce částečným rozsudkem pro uznání ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum.
2. Z provedených důkazů - žádost o úvěr s předsmluvními informacemi č. l. 5 a násl., všeobecné a úvěrové podmínky, sazebník, akceptační dopis z datum, výpisy z úvěrového účtu, smlouvy o postoupení pohledávek z datum s přílohou – seznamem pohledávek, oznámení o postoupení z datum se dvěma poštovním podacími archy (adresa adresa adresa adresa žalované), předžalobní upomínka s poštovním podacím archem, protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta z datum a potvrzení o výši příjmu zaměstnance z datum – po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně, žalovaný se zavázal vrátit úvěru spolu s poplatky a náklady na pojištění ve splátkách po částka. Žalovaný však takto řádně úvěr nesplácel, uhradil pouze celkem částka. Vzhledem k nikoli řádnému splácení byl úvěr žalovanému zesplatněn dne datum. Žalovaný však již dále ničeho neuhradil, a to přes předžalobní upomínku. Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne datum smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce ze dne datum bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě i na adresu trvalého bydliště. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum (ve vztahu k žalovanému), byl žalovaný uznán vinným tím, že spáchal trestný čin úvěrového podvodu, když dne datum požádala u právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru a přitom uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmu, k tomu předložila padělané potvrzení, ačkoli v té době nikde zaměstnána nebyla a byla vedena na úřadu práce.
3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, zákona č. 89/2012 Sb. , a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § číslo a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 145/2010 Sb. Podle § 9 (posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr) odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
6. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
7. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) poskytl žalovanému částku částka dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze protokol k prověření úvěruschopnosti klienta, ve kterém uvedl k výdajové stránce žalovaného jako žadatele o úvěr pouze paušální sumu částka, vycházejíc přitom ze své statistiky; žádné individualizované výdaje žalovaného ani nezjišťoval, ani žádným způsobem neobjektivizoval. V daném případě tak žalobce (právní předchůdce žalobce) vycházel pouze z potvrzení o zaměstnání a příjmu žalovaného, to ovšem nemůže postačovat k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného na profesionální úrovni. Soud tu zdůrazňuje, že zfalšování potvrzení o zaměstnání a příjmu žalovaného nejde žádným způsobem k tíži žalobce, resp. jeho právního předchůdce, který oprávněně vycházel z takto zjištěných příjmů žalovaného, avšak posouzení úvěruschopnosti nikdy nemůže být řádné a úplné bez zjištění a ověření alespoň základních opakujících se životních nákladů žadatele o úvěr, a to nákladů individualizovaných (nepostačí interní statistický průměr zjištěný žalobcem). Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla v tomto případě řádně prověřena. Následkem porušení této povinnosti žalobce (právního předchůdce žalobce) je neplatnost smlouvy o úvěru. Jelikož však žalovaný částku částka skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.
8. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , Občanský zákoník , podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil žalobci pouze částka, je povinen vydat žalobci ještě zbylých částka. Ohledně této částky soud žalobě již vyhověl, a to částečným rozsudkem pro uznání ze dne 3. 8. 2021, č. j. číslo jednací. Nárok žalobce je však dán i na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení, a to ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne datum). Zbylé požadované částky – částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 244 296,31 od datum do zaplacení - nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (datum, den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně (sazba platná pro den počátku prodlení).
12. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a rozhodl, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu jeho poměrného úspěchu ve věci. Předmětem řízení byla částka částka, žalobce byl úspěšný ohledně částky částka, což představuje 74 % žalované částky, neúspěšný byl ohledně 26 % žalované částky – poměrný úspěch žalobce tak činí 48 % (74 – 26). příjmení náklady řízení žalobce činí částka podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif - odměna z tarifní hodnoty částka za dva úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 7 a § 11 odst. 1 , jeden úkon právní služby po částka podle § 7 a § 11 odst. 2 , odměnu z tarifní hodnoty částka za jeden úkon právní služby po částka podle § 7 a § 11 odst. 1 , náhradu hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 13 , soudní poplatek ve výši částka, dále náhradu cestovních výdajů dle vyúčtování právní zástupkyně žalobce v částce částka, za cestu k jednání dne datum z obec do obec a zpět podle § 13 odst. 5 , a vyhl. č. 589/2020 Sb. – celkem cesta 94 km vykonaná osobním automobilem tovární značky anonymizováno, jméno příjmení jméno, registrační značka, při průměrné spotřebě benzínu 6,23 l na 100 km, ceně benzínu částka, sazbě 4,40 Kč/km a náhradu za ztrátu času v počtu tří půlhodin po částka, celkem částka, podle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce částka. Žalobci tak náleží 48 % z částky částka, což činí po zaokrouhlení částka.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).