Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 C 218/2021-49
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 39 329,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 095 Kč s příslušenstvím sestávajícím z úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 095 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 22 234,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 449,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 128,38 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 033,38 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení; úroku ve výši 6 709,92 Kč, úroku 29 % ročně z částky 22 128,38 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 095 Kč s příslušenstvím sestávajícím z úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 095 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 22 234,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 449,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 128,38 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 033,38 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení; úroku ve výši 6 709,92 Kč, úroku 29 % ročně z částky 22 128,38 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení 39 329,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, se sídlem adresa) s žalovanou uzavřeli nejprve dne 22. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně v den podpisu smlouvy žalované poskytl částku 10 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit spolu s částkou 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do 18. 3. 2018 ve sjednaných 60 týdenních splátkách řádně nevrátila, když na jistinu a poplatek zaplatila pouze 8 057 Kč (do postoupení pohledávky, a dále již ničeho). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni, která se tak domáhá z popsaného titulu zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 270,51 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 468,50 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 802,01 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 039,60 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 808,28 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 468,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.468,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Dále právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 17. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně v den podpisu smlouvy žalované poskytl další částku 19 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit spolu s částkou 16 491 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 398 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 718 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 375 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do 11. 7. 2018 ve sjednaných 60 týdenních splátkách řádně nevrátila, když na jistinu a poplatek zaplatila pouze 3 848 Kč (do postoupení pohledávky, a dále již ničeho). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni, která se tak domáhá z popsaného titulu zaplacení celkové dlužné částky ve výši 29 058,90 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 659,88 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 399,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 670,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 641,26 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 659,88 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 659,88 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Dle tvrzení uvedených v žalobě žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil v případě obou popsaných spotřebitelských smluv svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru – dále jen„ ZSÚ“, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované, jak žalovaná potvrdila též prohlášením ve smlouvě.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, zůstala po celou dobu neaktivní a k nařízenému jednání se nedostavila, a proto soud učinil skutkové závěry na základě důkazních listin žalobkyně.
3. Ze zákaznické karty ze dne 22. 1. 2017 (na č. l. 23) soud zjistil, že žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně bezprostředně před uzavřením požadované zápůjčky ve výši 10 000 Kč své osobní a majetkové poměry, zejména že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, zápůjčku požaduje na neočekávané výdaje, nikoho nevyživuje, její čistý měsíční příjem pokladní je 7 421 Kč, s tím, že uvedla další čisté příjmy domácnosti 24 837 Kč (bez uvedení konkrétního složení či osob v domácnosti) odhad měsíčních výdajů je 1 500 Kč. S podpisem karty bylo potvrzeno ověření dokumentů – výpisů z účtu„ 10, 11, 12 2016“, bez uvedení jejich obsahu.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2017, číslo připojených smluvních podmínek (na č. l. 24-25), soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba), po uzavření této smlouvy s žalovanou, této poskytl v hotovosti při jejím podpisu částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, resp. 273 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti pracovníku právního předchůdce, přičemž ve splátkách jsou zahrnuty další platby ve výši celkem 8 917 Kč, které představují úrok za dobu standardního splácení úvěru (úrok) ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč, za zvolený hotovostní režim splátek, tj. celkem částku 18 917 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny). Uvedené částky, včetně ujednání o jejich splácení jsou uvedeny na první straně smlouvy. Na dalších stranách smlouvy jsou pak uvedeny pod podpisem žalované smluvní podmínky, z nichž soud pokládá za pro věc nejpodstatnější sjednání úrokové sazby po řádném trvání smlouvy ve výši 29 % z nesplacené jistiny do jejího zaplacení, přičemž výše úroku je součástí vlastního ujednání smlouvy. Obsahem smlouvy bylo též prohlášení žalované, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019 (na č. l. 39) soud pak zjistil především, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, vykazuje nesplacenou jistinu z popsané smlouvy ve výši 5 468 Kč a způsob splácení zápůjčky.
5. Ze zákaznické karty ze dne 17. 5. 2017 (na č. l. 26) soud zjistil, že žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně bezprostředně před uzavřením požadované zápůjčky ve výši 19 000 Kč své osobní a majetkové poměry, zejména že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, zápůjčku požaduje na neočekávané výdaje, nikoho nevyživuje, její čistý měsíční příjem pokladní z plného pracovního poměru je 5 715 Kč, s tím, že uvedla další čisté příjmy domácnosti 16 900 Kč (bez uvedení konkrétního složení či osob v domácnosti) odhad měsíčních výdajů je 8 000 Kč a interní splátky 1 422 Kč. S podpisem karty bylo potvrzeno ověření dokumentů – pracovní smlouva na neurčito a 3 výplatní pásky:„ 2, 3, 4 2017“.
6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 5. 2017, číslo připojených smluvních podmínek (na č. l. 27-28), soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba), po uzavření této smlouvy s žalovanou, této poskytl v hotovosti při jejím podpisu částku 19 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 592 Kč, resp. 563 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti pracovníku právního předchůdce, přičemž ve splátkách jsou zahrnuty další platby ve výši celkem 16 491 Kč, které představují úrok za dobu standardního splácení úvěru (úrok) ve výši 3 398 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 718 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 375 Kč, za zvolený hotovostní režim splátek, tj. celkem částku 35 491 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny). Uvedené částky, včetně ujednání o jejich splácení jsou uvedeny na první straně smlouvy. Na dalších stranách smlouvy jsou pak uvedeny pod podpisem žalované smluvní podmínky, z nichž soud pokládá za pro věc nejpodstatnější sjednání úrokové sazby po řádném trvání smlouvy ve výši 29 % z nesplacené jistiny do jejího zaplacení, přičemž výše úroku je součástí vlastního ujednání smlouvy. Obsahem smlouvy bylo též prohlášení žalované, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019 (na č. l. 39) soud pak zjistil především, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, vykazuje nesplacenou jistinu z popsané smlouvy ve výši 16 659 Kč a způsob splácení zápůjčky.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 (na č. l. 30-36) soud zjistil, že touto postoupil právní předchůdce na žalobkyni (viz výpis z obchodního rejstříku) pohledávky ze shora popsaných smluv, jak to plyne ze seznamu postoupených pohledávek, což bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně informace o zpracování osobních údajů ze dne 24. 6. 2019, které bylo žalované odesláno dne 17. 7. 2019 (viz podací lístek). Soud má oznámení za doručené nejpozději dnem 22. 7. 2019 (3. pracovní den od odeslání). Součástí informování o postoupení bylo též informování žalované o dlužné pohledávce a výzva k jejímu zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení.
8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 (na č. l. 41-43) žalobkyně vyzvala žalovanou téhož dne (viz podací lístek) k zaplacení později žalovaných pohledávek.
9. Z výpisu řízení žalované u zdejšího soudu, včetně řízení exekučních (na č. l. 46), kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř. ”, když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaná byla v době uzavírání smlouvy o zápůjčce schopna zápůjčku splácet, soud zjistil, že žalovaná měla několik zahájených exekučních řízení v době před jejím uzavřením, konkrétně v roce 2011 měla zahájeno jedno exekuční řízení, v roce 2015 dvě, v roce 2017 jedno a v dalších letech následovala další.
10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) s žalovanou jednal o uzavření smlouvy o zápůjčce číslo jejíž součástí jsou smluvní podmínky, a na jejím základě dne 22. 1. 2017 žalované poskytl částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, resp. 273 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti pracovníku právního předchůdce, přičemž ve splátkách jsou zahrnuty další platby ve výši celkem 8 917 Kč, které představují úrok za dobu standardního splácení úvěru (úrok) ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč, za zvolený hotovostní režim splátek, tj. celkem částku 18 917 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny); součástí smlouvy bylo též sjednání úrokové sazby po řádném trvání smlouvy ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny do jejího zaplacení. Dále právní předchůdce žalobkyně s žalovanou jednal o uzavření smlouvy o zápůjčce číslo jejíž součástí jsou smluvní podmínky, a na jejím základě dne 17. 5. 2017 žalované poskytl další částku 19 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 592 Kč, resp. 563 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti pracovníku právního předchůdce, přičemž ve splátkách jsou zahrnuty další platby ve výši celkem 16 491 Kč, které představují úrok za dobu standardního splácení úvěru (úrok) ve výši 3 398 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 718 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 375 Kč, za zvolený hotovostní režim splátek, tj. celkem částku 35 491 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny); součástí smlouvy bylo též jednání úrokové sazby po řádném trvání smlouvy ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny do jejího zaplacení. Pohledávky ze sjednávané smlouvy o zápůjčce byly postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne 22. 7. 2019, když tímto oznámením byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení pohledávky z popsané smlouvy ve lhůtě 10 dnů. Soud vzal dále za prokázanou skutečnost z negativního tvrzení žalobkyně, že žalovaná nezaplatila celé pohledávky, ale pouze co do výše 8 057 Kč na pohledávku z v pořadí první smlouvy o zápůjčce a pouze co do výše 3 848 Kč na pohledávku z v pořadí druhé smlouvy o zápůjčce, když žalovaná netvrdila ani nedoložila, že by na žalovanou pohledávku uhradila více a uvedené dále vyplynulo též z vlastní evidence žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, o umoření pohledávky.
11. Naopak soud nevzal za prokázaná konkrétní tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě ohledně prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když z předložených listinných důkazů soud zjistil toliko obecné konstatování žalované ve smlouvě o zápůjčce, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Ze zákaznických karet pak soud zjistil, že žalovaná uvedla především, že bydlí u rodičů, má pouze základní vzdělání a pravidelný měsíční příjem 7 421 Kč, resp. 5 715 Kč a pravidelné měsíční výdaje, které v prvním případě odhadla na 1 500 Kč měsíčně a v druhém na celkem 9 422 Kč, přičemž v prvním případě se žalobkyně (její právní předchůdce) spokojila s výpisy z účtu žalované za poslední tři měsíce a v druhém případě s její pracovní smlouvou a výplatnicemi za poslední tři měsíce. V kartách byl uveden také další příjem domácnosti, sdílené žalovanou s jejími rodiči, ve výši 24 837 Kč, resp. 16 900 Kč, ale že by bylo ověřováno, o čí příjmy se jedná, v jakém jsou vztahu k žalované, jaké jsou výdaje žalované na domácnost, resp. jaké jsou celkové výdaje na domácnost, apod., z karet nevyplývá, tedy ani, zda na těchto příjmech žalovaná nějakým způsobem participovala. Naopak je zřejmé, že na základě těchto informací právní předchůdce žalobkyně této poskytl v prvním případě úvěr s měsíčními splátkami postihujícími přibližně 20 % celkové výše jejích příjmů, což při již uvedených výdajích znamenalo téměř 50 % výdajové zatížení (při odhlédnutí od neověřitelnosti všech základních majetkových poměrů z uvedených údajů, zejména výdajů a příjmů domácnosti), a v druhém případě úvěr za situace, kdy uvedené (a neověřené) výdaje žalované významně převyšovaly její osobní příjmy. Nad to právní předchůdce žalobkyně musel buď neprovést lustraci žalované např. v evidenci dlužníků – exekucí, nebo její výsledek nezohlednil, neboť dle výpisu řízení u zdejšího soudu figurovala žalovaná v době uzavírání smluv s největší pravděpodobností hned v několika exekučních řízeních v roli povinné, aniž by to bylo nějakým zjevným způsobem právním předchůdcem zohledněno při jeho odborném posouzení schopností žalované úvěr splácet, resp. ničeho takového nebylo konkrétně žalobkyní tvrzeno či prokazováno. Žalobkyně se nad to vzdala svou neúčastí na jednání dobrodiní výzvy o nedostatcích svých tvrzení a jejich doložení ohledně prověření schopnosti žalované spotřebitelské úvěr řádně splácet (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ), když jinak tyto skutečnosti v žalobě alespoň obecně uvedla a musela si tedy být vědoma povinnosti tato tvrzení také prokázat, a to vzhledem ke svému odbornému zastoupení advokátem i bez předchozí výzvy soudu (§ 118a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
12. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
13. Dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdce žalobkyně adresovaného žalovanému.
15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Při posuzování úvěruschopnosti žalované, tzn. její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).
18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).
19. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně – její právní předchůdce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.
20. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
22. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.
23. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 .
24. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.
25. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).
26. Přestože § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle § 588 o. z. Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení § 1810 a násl. o. z. Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.
27. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. § 586 odst. 2 o. z.). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
28. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje § 586 odst. 1 o. z. jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.
29. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele), a to pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem.
30. V případě neplatnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).
31. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
33. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
34. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdce, který ji dotčenou pohledávku postoupil (§ 1879 o. z.), nedostála povinnosti stanovené ZSÚ, resp. žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by jim dostál, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky, když vzhledem ke skutkovým závěrům soudu zřejmě nezkoumal schopnost žalované finanční prostředky splácet, nebo z případného zkoumání nevyvodil správný závěr o neschopnosti žalované úvěr splácet. Nadto, i kdyby bylo žalobkyní tvrzeno prověření schopnosti žalované úvěr splácet, nebylo by lze vzhledem k exekuční historii žalované možno předpokládat, že by v řádném prověření této své schopnosti obstála. S ohledem na shora uvedené je tak nutno na dotčenou smlouvu hledět jako na neplatnou.
35. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla ani v jednom případě uzavřena platně, když právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka celkem 29 000 Kč, má právní předchůdce žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, za nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle § 2991 odst. 2 o. z. Protože žalovaná již na zápůjčky zaplatila částku celkem 11 905 Kč, soud uložil žalované žalobkyni zaplatit rozdíl, tedy částku 17 095 Kč a ve zbytku neodůvodněném bezdůvodným obohacením na straně žalované (žalované jistiny a poplatků z obou neplatných smluvních závazků) žalobu jako nedůvodnou zamítl.
36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla o plnění věřitelem (právním předchůdcem žalobkyně) požádána, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 (doručeným dne 22. 7. 2019), uložil soud žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 1. 8. 2019, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené k plnění v oznámení o postoupení pohledávky, když lze vzít za to, že oznámení jí bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání, a ve zbytku bylo žalované příslušenství (úrok, nepřiznaná část úroku z prodlení) jako nedůvodné též zamítnuto.
37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější, avšak z obsahu spisu vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
38. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.