Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 58/2021-28
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 12.000 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 30. 11. 2016 do 6. 2. 2021, z částky 2.000 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce, jejíž výše bude soudcem stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 30. 11. 2016 do 6. 2. 2021, z částky 2.000 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce, jejíž výše bude soudcem stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně uplatňovala právo na zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 9. 2016 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky včetně poplatku ve výši 2.000 Kč do 29. 11. 2016 (k 30. 10. 2016 byla splatná splátka ve výši 6.000 Kč). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že smlouvou o zápůjčce ze dne 15. 9. 2016 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku i s poplatkem 2.000 Kč do 29. 11. 2016 ve svou splátkách (první splátka ve výši 6.000 Kč byla splatná do 30. 10. 2016). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce. Podle podmínek bylo možné dosáhnout automatického prodloužení zápůjčky za poplatek 2.000 Kč o 45 dnů za podmínky úhrady uvedeného poplatku do doby pro vrácení zápůjčky. Účastníci sjednali smluvní pokutu 25 % z výše poplatku za zápůjčku za každý jednotlivý týden prodlení, dále 500 Kč za každou písemnou upomínku, 100 Kč za každou telefonickou upomínku, 50 Kč za každou e-mailovou upomínku a 30 Kč za každou SMS upomínku (podstatné bylo jejich odeslání). Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru formuloval spotřebitelský úvěr tak, že částka 2.000 Kč je poplatkem za automatické prodloužení splatnosti spotřebitelského úvěru (aniž by byla řeč o poplatku 2.000 Kč za poskytnutí zápůjčky) a splátka úvěru po 45 dnech činila 2.000 Kč (nikoli dne smlouvy 6.000 Kč) a v další části podmínek se hovořilo o úhradě dluhu najednou (jednou splátkou); spotřebitelský úvěr nebyl úročen, byl však spojen s úhradou poplatku 2.000 Kč za automatické prodloužení doby úvěru.
4. Smlouva dále odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem (CreditAir (pod záštitou společnosti právnická osoba), které odpovídaly svým zněním Všeobecným obchodním podmínkám v textu smlouvy.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek 1. 1. 2021 došlo k postoupení předmětné pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni (to bylo potvrzováno též oznámením o postoupení pohledávky, které učinil vůči žalovanému dopisem z 2. 2. 2021 právní předchůdce žalobkyně). Předžalobní upomínkou, která byla s oznámením o postoupení odeslána poštou 2. 2. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby do tří dnů od doručení dopisu (odeslaného 2. 2. 2021); celková požadovaná částka dluhu činila 15.221 Kč (a náklady právního zastoupení ve výši 7.405 Kč).
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil a nic právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku .
12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
14. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšovat částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 205,11 %, úroky 97,33 %, mezi smlouvou, smluvními podmínkami a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou rozpory (tj. nedošlo k poskytnutí smluvních informací jasným a srozumitelným způsobem ve smyslu § 1813 občanského zákoníku ), účastníci sjednali smluvní pokutu 25 % z poplatku za každý (započatý) týden prodlení a vysoké poplatky za upomínání (nejvyšší je poplatek 500 Kč za písemnou upomínku, zcela nepřiměřený nákladům na vyhotovení upomínky), přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku . Není přitom podstatné, zda žalobkyně se domáhá svých práv v celém rozsahu, protože jde primárně o posouzení spravedlivosti smlouvy.
16. Protože se žalobkyně na jednání soudu nedostavila, nemohlo se dostat žalobkyni poučení o upřesnění tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. Protože jsou tvrzení žalobkyně v žalobě o tomto zkoumání pouze obecná a protože zkoumání úvěruschopnosti z předložených listin nevyplývá, nelze uzavřít, že právní předchůdce své povinnosti podle zákona splnil. Uvedená skutečnost vstupuje do hodnocení smlouvy jako (ne) spravedlivé.
17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku . Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, je povinen toto poskytnuté plnění vrátit. Soud proto žalobě co do jistiny dluhu v celém rozsahu vyhověl. Pokud se týče úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku , soud posuzoval důvodnost tohoto úroku v závislosti na doručení předžalobní výzva k zaplacení dluhu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Tato výzva byla podána na poště dne 2. 2. 2021, dle § 573 má soud za to, že došla dne 5. 2. 2021 a žalovaný měl plnit dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku následující den a další den, tj. 7. 2. 2021 se dostal do prodlení.
18. Soud žalobu zamítl v požadavku žalobkyně v části požadavku na úhradu poplatku za poskytnutí (prodloužení) zápůjčky a dále úroků z prodlení do výše uvedeného dne prodlení (v návaznosti na předžalobní výzvu), protože smlouva o zápůjčce je neplatná.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), neboť i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky neměl ani jeden z účastníků ve věci převážný úspěch.
20. Jelikož soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, uložil soud žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 200 Kč dle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod. 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.