Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
41 C 63/2021-23
Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum k Okresnímu soudu Praha-západ domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši částka, která měla být splacena do datum. Žalovaný však úvěr dosud nesplatil, pročež žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení ode dne datum. Žalobkyně konstatovala, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím veřejně dostupných databází. Jiné důkazy k posuzování úvěruschopnosti nenavrhla. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla, aby jí bylo vydáno bezdůvodné obohacení. Pro tento případ navrhla, aby soud učinil dotaz u příslušné banky a zjistil, zda skutečně byla žalovanému v listopadu 2016 na jeho účet zaslána částka částka.
2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaný nereagoval na výzvu soudu a k jednání se nedostavil.
3. Soud při jednání provedl dokazování, na základě něhož dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně poslala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, za jejíž smluvní strany byly označeny právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný a která nebyla opatřena žádným (ani prostým elektronickým) podpisem žalovaného, na bankovní účet vedený na jméno žalovaného dne datum částku ve výši částka. K připsání této částky došlo následujícího dne. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne datum spojeným s předžalobní výzvou, prostřednictvím které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši částka (včetně nákladů zastoupení) ve lhůtě tří dnů. Předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky byly odeslány na adresu žalovaného dne datum.
4. Soud věc s ohledem na datum poskytnutí částky ve výši částka posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.
9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši částka. Nebylo však prokázané, že by smlouva, na jejímž základě se tak mělo stát, byla skutečně podepsána žalovaným, a že tedy žalovaný souhlasil se všemi smluvními ujednáními obsaženými v této smlouvě či v souvisejících obchodních podmínkách či v souvisejícím formuláři se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Navíc i v případě, že by smlouva o spotřebitelském úvěru byla s žalovaným uzavřena (ať již v listinné či ústní podobě), nebylo v řízení prokázáno ani to, že právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně netvrdila a nedoložila, že by zjišťovala a posuzovala příjmy a výdaje žalovaného a hodnotila jeho finanční možnosti. Žalobkyně ani její zástupce se přitom k jednání k soudu nedostavili, a proto jim soud nemohl dát příslušné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2020, č. j. 4 ICm 3155/2019-49, a mnohé další).
10. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, resp. že ji uzavřela platně, nebyl zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o částka (§ 2991 o. z.). Dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaný dosud z této částky ničeho nevrátil. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, celou tuto částku, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne a dle zákonné domněnky dojití (§ 573 o. z.) doručenou dne datum. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění byla ve výzvě stanovena jako třídenní, nastala splatnost dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a to ve výši požadované žalobkyní. Lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil jako třídenní v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.
11. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v této věci úspěšná v rozsahu 76 % (viz I. výrok) a neúspěšná v rozsahu 24 % (viz II. výrok), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 52 %. Její náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a jednak z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé, výzva k plnění). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu ve výši částka odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily částka; 52 % z této částky pak činí částka. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil žalovanému lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.