Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 136/2021-27

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 31.574 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 10.552 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 18.4.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 21.022 Kč, pro úrok ve výši 2.795,51 Kč a 15% ročně z částky 12.723,71 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 1.872,73 Kč a 9,75% ročně z částky 13.758,56 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 10.552 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 18.4.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 21.022 Kč, pro úrok ve výši 2.795,51 Kč a 15% ročně z částky 12.723,71 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 1.872,73 Kč a 9,75% ročně z částky 13.758,56 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 31.574 Kč s úroky ve výši 2.795,51 Kč a s úroky ve výši 15% ročně z 12.723,71 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.872,73 Kč a s úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13.758,56 Kč od 21.5.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 12.3.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1.444 Kč, paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru a to: úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.750 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.378 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.272 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 12.5.2019. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaná uhradila dne 11.9.2018 ve výši 500 Kč. Právnímu předchůdci žalobce následně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila jistinu ve výši 12.723,71 Kč, úrok ve výši 1.034,85 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2.259,05 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1.158,75 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5.647,64 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12.723,71 Kč dále úrokem ve výši 15% ročně a to od 13.5.2019. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované (hradit splátky řádně a včas) vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 8.7.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 12.723,71 Kč, úroku ve výši 1.034,85 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2.259,05 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1.158,75 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5.647,64 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.750 Kč, úroku vyčísleného od 13.5.2019 do postoupení pohledávky ve výši 2.795,51 Kč, vyčísleného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.872,73 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 společnost právnická osoba převedla pohledávky specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze číslo to pod číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24.7.2020.

Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 16.4.2021. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.

V podání ze dne 2.7.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované a byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 12.3.2018. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako kuchařka, že výše jejich měsíčních příjmů činí celkem 18.400 Kč a že výše jejích měsíčních výdajů činí 9.910 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované věřitel ověřil z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 15.000 Kč měsíční splátkou 1.948 Kč je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

V ě označené jako žádost o úvěr žalovaná uvedla své osobní údaje (je vdaná, počet vyživovaných dětí do 26 let – 0, vzdělání - základní), sociální status – zaměstnaná, příjmy žadatele – mzda 18.400 Kč, celkové měsíční výdaje 9.910 Kč (bydlení, energie – 4.500 Kč, doprava jídlo, osobní náklady – 3.410 Kč, exekuce 2.000 Kč), bydlí v nájmu. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované výplatní pásky a z pracovní smlouvy žalované ze dne 4.4.2017. Žádost o úvěr je dne 12.3.2018 podepsaná žalovanou a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 12.3.2018 a předpisu splátek má soud za prokázané, že dne 12.3.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 6.750 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.378 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 27.272 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení z příslušné dlužné částky. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak.

Podle přehledu splátek byla zaplacena dne 13.3.2018 částka 1.948 Kč, dne 29.4.2018 částka 1.000 Kč, dne 31.5.2018 částka 1.000 Kč a dne 11.9.2018 částka 500 Kč.

Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 24.7.2020, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2020 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 11.11.2020 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 37.822,10 Kč nejpozději do 26.11.2020. Výzva byla odeslána dne 11.11.2020.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 12.3.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 1.444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru částku 6.750 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.378 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 27.272 Kč v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku. Dle přehledu plateb žalovaná uhradila celkem částku 4.448 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 24.7.2020 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (právnická osoba právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána a z výplatních pásek vyplývá příjem žalované – 11/2017 – 19.014 Kč, 12/2017 – 17.225 Kč, 1/2018 – 18.600 Kč. Pokud jde o náklady, měsíční výdaje činilo bydlení a energie 4.500 Kč, doprava, jídlo a osobní výdaje 3.410 Kč a jiné – exekuce 2.000 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující výdaje žalované, a ani z žádosti o úvěr nevyplývá, že by je žalovaná předkládala (soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná má dvě děti narozené v březnu 2009 a v listopadu 2014). Právní předchůdce žalobce neprověřil tvrzení žalované o jejím bydlení a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkými a nijak nedoloženými náklady na bydlení. Tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil její schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 27.272 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. O„ schopnosti“ žalované splácet poskytnutý úvěr svědčí i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze jedinou splátku ve výši 1.948 Kč, následně zaplatila dvě splátky po 1.000 Kč a poslední splátku 500 Kč. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků a ke smluvní pokutě. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 4.448 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 10.552 Kč (částka poskytnutá 15.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 4.448 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16.4.2021. Nárok se stal splatným 17.4.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 18.4.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.8.2020 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 40.542,84 Kč (částku 31.574 Kč + úrok 2.795,51 Kč + 2.525,50 Kč – úrok 15% ročně z částky 12.723,71 Kč od 21.5.2020 do 15.9.2021 + úrok z prodlení 1.872,73 Kč + 1.775,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13.758,50 Kč od 21.5.2020 do 15.9.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 10.912,10 Kč (jistina – číslo + 360,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 10.552 Kč od 18.4.2021 do 15.9.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 27%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 73%. Poměr úspěchu tedy činí 46% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.