Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 141/2021-46
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 12 908,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 476 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše ve splátkách po 800 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 6 432,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1023,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 836,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 1 154,6 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 312,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 476 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše ve splátkách po 800 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 6 432,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1023,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 836,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 1 154,6 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 312,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 12 908,49 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne 14. 5. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 7 233 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 431 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a odměnu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení k ve výši 2 358 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 50 týdenních splátkách po 254 Kč, poslední splátka byla splatná dne 8. 7. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 1 524 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 7 312,73 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 5 595,76 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 154,60 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 9. 7. 2019 do 20. 1. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 023,78 Kč (z dlužné jistiny od 10. 7. 2018 do 20. 1. 2020). Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované doklady uvedeným v zákaznické kartě.
2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že si je vědoma dluhu, ale momentálně je na úřadu práce, výživné nepobírá a manžel je v detenčním ústavu. Náklady na bydlení činí 9 500 Kč, dále musí platit dluhy věřitelům. Dluh by chtěla splácet, ale jsou tam velké úroky, a proto žádá o prominutí penále a nákladů nebo o jejich snížení a žádá též o splátkový kalendář.
3. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání. Žalovaná při jednání odkázala na skutečnosti uvedené ve svém odporu, je nemocná, stále vedena na úřadu práce. V době, kdy žádala o zápůjčku, činily její příjmy 7 500 Kč, což dokládala potvrzením o přídavcích na děti, dokladem o hmotné nouzi, dokladem o příspěvku na bydlení a doplatkem na bydlení. Již tenkrát jí bylo řečeno, že nespadá do tabulky, a proto tam zřejmě pracovnice původního věřitele dopsala další příjmy. Tyto další příjmy ani neuváděla, ani je nemohla dokládat. Souhlasí se splátkou ve výši 800 Kč měsíčně.
4. Soud zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání. Dle názoru soudu vyjádření žalované není uznáním dluhu, neboť z něho nevyplývá nepochybná ochota celý dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce zaplatit, když z důvodu vysokých úroků žalovaná žádá o prominutí nebo snížení příslušenství. Výsledky dokazování pak neodůvodňují závěr, že případný smír není v rozporu s právními předpisy kogentní povahy.
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 14. 5. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 7 233 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 1 431 Kč, odměnu za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 444 Kč a odměnu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 15 233 Kč v 60 týdenních splátkách po 254 Kč splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že celková dlužná částka činí 15 233 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle smlouvy činí výše výpůjční úrokové sazby 29 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 14. 5. 2018 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (ze které konkrétní listiny není zřejmé), kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 12 385 Kč, ostatní příjem ve výši 5 648 Kč a další příjem domácnosti ve výši 7 600 Kč, celkem 25 633 Kč a výdaje ve výši 3 000 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, je nezaměstnaná a má bankovní účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a oznámení o postoupení pohledávek ze stejného dne vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě.
6. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, listiny však nebyly žalobkyní předloženy, aby tak mohlo být prověřeno tvrzení žalované. Další čisté příjmy nebyly doloženy. Celkově odhadované výdaje 3 000 Kč, pokud měla žalovaná dvě vyživovací povinnosti, jsou naprosto nereálné. Výdaje nebyly ověřovány vůbec (např. výpisy z účtu, nájemní smlouvou apod.) To vše za situace, že finanční prostředky byly poskytnuty osobě, která byla nezaměstnaná. Důkazní břemeno leží v tomto případě na žalobkyni. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení §2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 1 524 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 6 476 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. I když je smlouva neplatná, tak žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky vyzvána k vrácení celé dlužné částky a již ze smlouvy bylo zřejmé, že ke dni 9. 7. 2019 měla vrátit celou poskytnutou částku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Žádost žalované o splátky soud posoudil jako žádost o prodloužení pariční lhůty. Soud tuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění ve splátkách po 800 Kč měsíčně vzhledem k majetkové situaci žalované, když žalobkyně s úhradou dluhu ve splátkách v této výši souhlasila.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).